Avengers: Alternative

Kapitola 13. - Zrádci

Bucky stál uprostřed temné místnosti a zmateně se rozhlížel kolem. Tma, vlhko a zima. Tu místnost znal a po chvilce slyšel hlasy. Tvrdé hlasy, vzteklé a nelítostné. Po zádech mu přejel mráz a cukl sebou, když se mezi tím šumem ozvalo slovo, které oproti ostatním znělo jasně. Mluvili rusky.

,,Touha."

Ne, ne, ne! Bucky začal panikařit a rozeběhl se místností, ale nikdo nikde nebyl. Ať už běžel kamkoliv, našel jen tmu a chlad.

,,Zrezlý."

Prudce se otočil a zdálo se mu, že viděl obrys postavy. Rozeběhl se tím směrem a zavrtěl hlavou.

,,Sedmnáct."

Opravdu tam někdo stál. Zatnul pěst protézy a napřáhl se. Přišlo mu, že ta slova vychází právě od něj. Když se dostal dost blízko, poznal Stevea, který k němu stál zády. Buckymu se ulevilo a hned k němu přistoupil a otočil ho čelem k sobě.

,,Steve!"

,,Rozbřesk," řekl Steve, který se mu podíval do očí a výsměšně se ušklíbl. Bucky sebou cukl a chytil se za hlavu.

,,Jednoho dne se vrátíš domů," pronesl Steve klidně a místnost zalilo světlo náhle rozsvícených stropních reflektorů. Kolem stáli vojáci a sledovali ho, jako by byl jen zvíře.

Nechtěl! Už nechtěl!

,,Tak a dost! Nebudu tu stát jako debil a čekat než se probere. Dej to sem," ozval se náhle panovačný ženský hlas, který do této noční můry vůbec nezapadal.

Bucky sebou silně škubl a otevřel oči, do kterých se mu hned zarylo jasné bílé světlo. Bolestně zavrčel a chtěl si je zakrýt rukama, ale měl je připoutané.

,,No vidíte, už je vzhůru," opět se ozval ten hlas a Bucky konečně začal vnímat. Z levé strany u něho stála blondýna s krátkými pocuchanými vlasy, která v rukou držela elektrické svody. Z druhé strany stála snědá žena s dlouhými černými vlasy v drdolu s dost ustaraným pohledem.

,,Mohla jsi ho zabít," poznamenala a podívala se na Buckyho. Couvla a polkla. Měla z něho strach, ale to se nedalo říct o té druhé ženě, která odhodila kabely a místo toho vytáhla zbraň. Atmosféra náhle zhoustla. Byl tu jen on, připoutaný k lůžku, a dvě ženy. To bylo divné.

,,Nezabila jsem ho," poznamenala blondýna a mírně pokrčila rameny. Bucky z toho byl otřesený. Nejen tím snem, který ho děsil, ale celkově touto situací. Vůbec nevěděl, kde je a jediné, co si pamatoval, byl boj ve městě. Museli ho odtamtud vzít. Otázkou bylo - kdo.

,,Promiň, ale hrozně jsi začal vyvádět a tohle mi přišlo jako dobrý nápad," řekla blondýna a sedla si k lůžku. Dívala se na něho a usmívala se. Pistoli si položila do klína. ,,Asi se ti zdálo něco zlého."

Bucky se na ni díval svým neutrálním výrazem a snažil se ji odhadnout. Vypadala mile a byla hezká, ale v očích jí viděl něco nebezpečného. Už jen to, že tu zbraň vystavila, napovídalo, že má sebevědomí a nebojí se ukázat, že si s ní člověk nemá zahrávat.

Ta druhá žena z něho začala sundávat elektrody, které měl nalepené na hrudi a počínala si velmi rychle. Vypnula přístroje, rychlými zkušenými pohyby mu vyndala kanylu a pak zmizela z pokoje. Celou dobu ji zvědavě sledoval a pak se podíval zpět na blondýnu, která si začala prohlížet jeho protézu.

,,Tohle je zajímavé. Není moc těžká?" zeptala se a přejela mu prsty po předloktí. Bucky sebou cukl a ona se na něho jen zvědavě podívala, ale neuhnula. Ani se nelekla.