Avengers: Alternative

Kapitola 43. - Poslední boj

Adelais si otřela krev s tváře a zadívala se na mutanta, který se vznesl do vzduchu a rudé světlo mu rozmáčklo hrudník. Zasunula pistoli do pouzdra a dovolila si chvíli k zamyšlení. Ne, že by kulky nebyly efektivní, ale už měla poslední zásobník. Musí si je šetřit. Mutanti je dobře zaměstnávali a nejeden se jí úspěšně zakousl do paže nebo nohy. Byli v přesile, ale ne na dlouho. Jejím hlavním úkolem bylo držet je dál od Wandy, která momentálně hrála důležitou roli. Nemohla si dovolit, aby se jí něco stalo, takže jí nějaká ta rána nevadila. Sice její pravé předloktí vypadalo strašně, ale tělo si umělo poradit. Krvácení už ustalo, ale rozšklebené rány bolely i přes návaly adrenalinu. Za chvíli bude vypadat, jako by ji někdo hodit do sekačky.

Vedeš si dobře. Ozval se jí v hlavě známý hlas, který ji donutil zvednout pohled vzhůru. Kdybys nebyla tak vztahovačná a sobecká, byla bys jednou z nejsilnějších mutantů. Moje pravá ruka.

Adelais nakrčila obočí a nenamáhala se odpovědět. Pootočila se a pak s klidem ustoupila, když po ní skočil jeden z posledních mutantů a naprázdno sevřel čelisti kousek od jejího obličeje. Dopadl na zem a hned se otočil, aby mohl zaútočit, ale rudé světlo ho obklopilo dřív, než vůbec udělal první krok.

Nikdy jsem neměla v úmyslu tě zabít. Přeci jen jsi moje dítě jako všichni ostatní. Marnivé dítě, ale s tím by se dalo něco udělat. Ozvala se opět Královna. Takže ti nabízím vykoupení.

„Adelais?" ozvala se Wanda, která ji sledovala se starostmi v očích. Ztěžka oddechovala a po čele jí stékaly kapky potu. Byla už vyčerpaná, ale i tak bojovala zarytě dál.

„Jsem v pohodě," odpověděla ledabyle a podívala se na posledních pět mutantů, kteří vyčkávali. „Zajímavé, že mi nabízíš vykoupení zrovna ve chvíli, kdy ti s největší pravděpodobností teče do bot, nebo snad ne?" Otázku mířila na Královnu, která se vymotala z vláken a seskočila na zem. Čepele se zabodly do země a pak se až elegantně postavila na vlastní nohy.

„Myslíš?" zeptala se Královna s takovou jistotou, že o tom Adelais na vteřinu zapochybovala. Bylo možné, že všichni bojovali zcela zbytečně, protože Evelyn měla ještě eso v rukávu. Ani by se nedivila, ale sama se přesvědčovala, že nic takového nepřijde.

Co myslíš, Adel? Já ti řeknu, co se stane. Ať už půjdeš, uděláš nebo budeš chtít cokoliv, vždycky po tobě půjdou jako po lovné zvěři. Armáda, S.H.I.E.L.D. i obyčejná policie ti půjde po krku. Ti, kteří se teď tváří jako přátelé, se tě nakonec pokusí zabít. Nejsi člověk a oni si to uvědomují víc než ty. Patříš ke mně, ať už se ti to líbí nebo ne. Až tu nebudu, ty budeš na mém místě. Ať už se rozhodneš jakkoliv, nikdy nebudeš volná. Evelyn zvedla čepele a namířila je na Adelais, která nehnutě stála a sledovala každý její pohyb.

„Možná," řekla Adelais a zhluboka se nadechla. Podívala se na své ruce, které pokryl chitin, který přecházel v ostré drápy, „ale ty nejsi zrovna ta, která by to měla soudit."

„Budiž," vydechla ztěžka Evelyn a stále vyčkávající mutanti vyrazili do útoku. Evelyn se rozeběhla hned za nimi a poté vyskočila s čepelemi připravenými rozsekat cíl.

Adelais ten okamžik přišel jako zpomalený záběr. V uších jí lehce hučelo a pak si uvědomila, že to je krev proudící v jejích žilách. Ve chvíli, kdy se svět vrátil do normálu, neměla moc času na přemýšlení. Prvního mutanta odhodila Wanda, druhého podběhla ve chvíli, kdy letěl vzduchem s rozevřenými čelistmi, a pak s bojovým výkřikem zachytila čepel. Náraz otřásl jejím tělem, a kdyby nevyužívala svou mutaci, určitě by se jí podlomila kolena a ještě by přišla o ruku.