Avengers: Alternative

Kapitola 20. - Bez svobody

Saltykov rázným krokem mířil k velkým dvoukřídlým dveřím na konci kamenné chodby. Novým domovem se jim stala budova X, kterou dlouhá léta nevyužívali z prostého důvodu. Dřív tu probíhal výzkum, který se nepovedl a zamořil celou budovu jedovatým plynem, který naštěstí dávno vyprchal a zanechal zde jen pár hromádek kostí a polorozpadlého oblečení.

Do úklidu se pustil každý, ale to nebylo to hlavní. Nejdůležitějším bylo připojit nádrže k napájení. Věci se daly do pohybu a on se cítil jako ryba ve vodě. Pár jeho experimentů selhalo, ale to vyřešila kremační pec a věta: „Škoda, ale musíme pokračovat dál."

Nejdůležitějším byla samozřejmě královna, která už dávno nepřipomínala svou lidskou schránku. Tři páry čtyř metrových svalových snopců zakončených ostrými kostěnými čepelemi líně povlávaly v roztoku a sama královna byla ve fázi křehkého spánku. Bylo lepší ji na cestu uspat, protože si nemohli dovolit komplikace, ale její tělo i vysoké dávky rychle vstřebávalo.

Byla nádherná a Saltykov se těšil, až bude mutace konečná. Několik mutantů označených jako Královská garda, už svou mutaci dokončilo, ale ponechávali je ve spánku. Probudí je, až bude královna připravena.

Stačilo jen málo a nemohli si dovolit, aby jim plány překazil vlezlý S.H.I.E.L.D. a nebo jiné organizace. Tady je jen tak nenajdou a sám byl stoprocentně přesvědčen, že jejich výzkum dotáhnou do konce a nikdo jim v tom nezabrání.

Byla škoda, že Adelais se k jejich triumfu nepřidá, ale tušil, že tomu tak bude. Cítil z ní zradu už od chvíle, co ji nechali samotnou v té pevnosti. Byl to jeho první pokus o vytvoření dokonalého mutanta, ale kvůli okolnostem nestihl svůj projekt dokončit.

No, byl to prototyp a neměl šanci vidět svůj produkt. Nechali si ji, kdyby náhodou, ale její mutace se nikdy neprojevila, ale ostatním mutantům rozuměla dobře a uměla je zkrotit těmi svými rozkazy, takže se hodila aspoň k tomu.

Byl na sebe hrdý. Samozřejmě i na Evelyn, která se na výzkumu z velké části též podílela.

„Doktore, máme zprávy z Íránu," přistoupil k němu muž s papíry v ruce a nejistě si Saltykova prohlédl.

„Utekla, že?" zeptal se a podíval se na poslíčka špatných zpráv se shovívavým pohledem.

„To nevíme. Stíhačky, které vyslali do akce, byly zničeny. Na místě zůstali mrtví mutanti i lidé z pevnosti, ale nenašli jsme slečnu Rockfordovou."

„Nevadí," usmál se Saltykov a zadíval se zpět na královnu, „nadělá víc škody než užitku."

***

Helicarrier se pomalu přibližoval a připravoval se na přistání quinjetů. Adelais se skrývanou fascinací sledovala ohromný stroj a začala se trochu obávat, co se bude dít.

Steve byl stále v pozoru. Cítila to z něj a moc dobře věděla, že kdyby se něco stalo, bude hned na nohou připraven ji odrovnat. Puri mu nahodila rameno a tvářila se u toho, jakoby tu bolest prožívala ona a ne Steve. Bucky skončil s obvázanou paží, protože mu uštědřila pěkné škrábance.

Steve, Bucky a Adelais vypadali, jakoby prošli pořádnou rvačkou. Radost pohledět. Když přistávali, posadila se a upravila si halenku, která si prožila své.

Quinjet přistál s naprostou lehkostí a plynulostí. Dveře se otevřely a rampa vysunula. Adelais se postavila a chtěla vyrazit, ale Steve ji chytil pevným stiskem za paži a podíval se na ni stylem, který by jiného člověka přimrazil k zemi, ale ona mu pohled oplatila a zamračila se. Nejspíš bude muset vytrpět jeho doprovod. Společně vystoupili a přikrčila se, když se do ní opřel prudký vítr. Navíc se tu hůře dýchalo, ale tu chvíli, než přešli přistávací plochu ke dveřím, se to dalo vydržet.