/19.5. 1971/
Gracelyn také usedla ke stolu, když se rozloučila se svým manželem, a pustila se do psaní odpovědi své švagrové.
Milá Druello,
máme se opravdu dobře.
Chvíli se zamyslela, ale i když to nebyla úplně pravda, stejně to tam napsala. Vždycky se to píše, ne?
Cass přiletěl dopis dnes ráno, byla opravdu nadšena. Margaret a Rabastan si svou svatební cestu ještě prodloužili, teď plánují něco v Karibiku. Doufám, že budu brzy babička. Protože Eleanor s Evanem nějak moc nevypadají, že by se do dětí hrnuli, takže doufám v Margaret. Nějakou večeři rozhodně podniknout můžeme, i když so myslím, že si moc vzájemně nepomůžu. Protože Eduard o jakékoliv vydědění mluvit nechce. Jestli mi rozumíš. Takže nevím, jestli Cygovi pomůže s tou záležitosti okolo Alpharda. A nakupovat do Příčné můžeme určitě společně. Obě už v tom máme praxi, co?
Tomu se prostě musela zasmát.
Tak se tam u vás mějte hezky!
Gracelyn
***
/23.5. 1971/
Slunce začínalo prát, spousta lidí už odložila své jarní kabáty, a když zrovna nepršelo lidé už běžně venku posedávali v krátkých rukávech. A přesně v tento den se Gracelyn Rosierová se svou dcerou rozhodla, že navštíví Příčnou ulici.
,,Jak se tam dostaneme, mami?" vyzvídala Cassiopeia a její matka se zamračila.
,,Víš, že si otec nepřeje, abys mi říkala 'mami'," napomenula ji blonďatá žena a její malá dcerka ji chytla za ruku.
,,Já vím, mami," zopakovala to, ,,ale když je v práci, tak to nevidí."
,,To seš prostě ty," zasmála se nahlas. Cassie milovala ten hlas jejího smíchu. Za normálních okolností, když byl v přítomnosti její otec, nikdy se nesmála nahlas. Protože to nebylo vhodné a etiketa to nedovolovala. Ale mimo čas, kdy si musela hlídat své chování, byla mnohem lepší, živější a zábavnější. ,,A poletíme letaxem," odpověděla jí na otázku, ,,Druella s děvčaty a Amelia s Rose budou čekat U děravého kotle."
,,Už se tak těším," poskakovala nadšením a Grace si povzdechla.
,,To jsem ráda," pověděla jí, ,,ale zároveň je to vždycky nadlouho. Jsem si jistá, že tam bude hodně lidí. A každý chce vždycky hůlku od Ollivandera. A naposledy, když jsem tam byla, tak si vybírala hůlku Margaret. A to bylo opravdu na dlouhé lokte. Měla jsem pocit, že mu z toho jeho krámku nic nezbyde," uchechtla se vzpomínce, ,,za to Evan, toho Ollivander odhadl perfektně. Ani pět minut jsme tam nestrávili."
,,A Beth?" pípla trochu smutně a Gracelyn sebou trhla. Vždycky, když se o ní někdo zmínil, tak sebou takhle trhla. Bylo na ní vidět, že s vyděděním své dcery nikdy nesouhlasila. A pravdou také bylo, že to nikdy pořádně nedokázala skrýt. Nikdy se nedokázala tvářit, že by udělala bez rozmyšlení to samé.
,,Ty moc dobře víš, že o Beth se v tomto domě nemluví," odpověděla chladně a Cass poznala, jak to její matku píchlo u srdce. Sice ji tak moc chtěla přemluvit, ale nakonec usoudila, že svou matku nebude trápit.
ČTEŠ
Láska je sestrou smrti I.✔️
Fanfiction,,Proč si přišla za mnou? Myslel jsem, že jsem pro tebe jen špína na tvých jehlách," nechápal počínání blonďaté dívky a ona se pokoušela zadržet slzy. ,,Věř mi, že za normálních okolností bych nezradila svou hrdost a nestála bych tu," ušklíbla se...
