,,Proč si přišla za mnou? Myslel jsem, že jsem pro tebe jen špína na tvých jehlách," nechápal počínání blonďaté dívky a ona se pokoušela zadržet slzy.
,,Věř mi, že za normálních okolností bych nezradila svou hrdost a nestála bych tu," ušklíbla se...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
/7.1. 1978/
Remus Lupin párkrát zamrkal a rozhlédl se okolo sebe. Chvíli tápál, kde je, ale potom to pochopil. On se nachází v prý nejstaršidelnějším domě v Británii. Postavil se na svoje nohy a příšerně ho rozbolela hlava. Skrz snad století nemytá okna poznal, že slunce už je relativně vysoko.
Bolel ho celý člověk, ale on myslel na jedinou věc - Dorcas. Jeho tři přátelé ještě spokojeně oddechovali ve svých zvířecích podobách vedle něj, ale on měl namířeno jen na jedno místo - na ošetřovnu.
Pokaždé, když se ráno po proměně probudil měl pocit, že se mu hlava rozkočí, ale to stále bylo nic proti tomu, jak ho bolel zbytek těla. Na povrchu kůže se totiž objevily nové rány, které jen tak tak nekrvácely a on teď popobíhal, jak nejrychleji mohl, jen, aby zjistil, jak je jeho přítelkyni.
Konečně se vymotal z uliček pod zemí a už kráčel po trávě. Už měl nadosah hlavní vchod do hradu a ošetřovna nebyla daleko. Kdyby ale věděl, jaké překvapeni ho čeká. Lily Evansová čekala, že se Remus po ránu vrátí, a proto společně se svými kamarádkami čekala u vchodu do Bradavic, aby mu mohla tu smutnou zprávu povědět.
Hnědovlasý mladík od hradu už nebyl daleko a zamžoural očima, aby se ujistil, zda vidí dobře. Poznal zrzavou Lily, hnědovlasou Marlene a krátkovlasou Alice. Všechny na něj žalostně hleděly a v ten moment Remus Lupin pochopil, že je něco špatně.
Ač to pro něj bylo bolestivé, snažil se svoje kroky zrychlit, aby se dozvěděl, co se tady děje. ,,Tak která mu to řekne?" povzdechla si Marlene McKinnonová a Alice Fawleyová sjela pohledem k Lily.
,,Ty ho znáš nejlépe," argumentovala Alice a Lily jejímu návrhu nic nenamítala.
Remus od nich stál půl metru a snažil se z jejich výrazů vyčíst, co se minulou noc stalo. ,,Mluvte," pobídl je zadýchaně hnědovlásek a rudovláska zvedla pohled, protože mu to chtěla říct z očí do očí.
,,Je mi strašně líto, Remusi," soukala ze sebe zrzka a hnědovlasý vlkodlak nevěřícně kroutil hlavou. Nechtěl věřit tomu, že by to mohla být pravda, chtěl se štípnout, profackovat a zjistit, že se jedná o noční můru.
,,Ne, ne, ne," opakoval stále dokola a chytil se za hlavu. ,,Kde je? Chci jí vidět. Ona nemůže.. nemůže.."
Ani to nedokázal vyslovit, tolik ho to bolelo. Měl pocit, že ztratil motor svého života. Měl pocit zoufalství, beznaděje a hlavně vinny. ,,Já ji zabil," pověděl sám sobě. ,,Já ji zabil, Lily."
Rudovláska mu položila ruce na ramena a pokoušela se ho uklidnit. ,,Ne, takhle to to není, Remusi," opakovala mu. ,,Tohle není tvoje chyba."
,,Tak čí?!" vyjekl zoufale a Lily z něj slyšela ten chraplavý hlas. ,,Řekni mi, prosím, jak?"
,,Malý Nikolas už i ve čtyřech měsících byl tak velký, že na něj úplněk také působil," pověděla mu ztěžka. Hnědovlásek si to neuvědomoval, ale on nebyl jediný, kdo ji ztratil. Doryiny kamarádky ji znaly sedm let a věděly toho o ní tolik, že si to ani Remus neuměl představit. A to nemluvě i všech těch zážitcích s ní spojených.
,,Ztratila příliš mnoho krve, když se Nikolas přeměnil a rozdrápal jí břicho," skoro citovala madame Pomfreyovou a Remus spadl na kolena. Kdyby věděl, že se s ní včera vidí naposledy, dělal by mnohem víc. Poslední slova, která si řekli byly ,,Miluju tě." a ,,Já tebe taky.", ale jemu přišlo, že jí toho měl říct mnohem více. Nechtěl, aby ho opustila, ale zároveň si musel připustit, že je již na oném světě a on s tím nemůže nic dělat.
,,Nepřežil to ani jeden," dokončila to Lily a za Removými zády se objevil zbytek Pobertů. Tuhle větu všichni tři moc dobře slyšeli a úplně ztratili hlas. Ani jeden nevěděli, co by měli říct, jen pozorovali Remuse, který si seděl na patách a proklínal se.
,,Proč já?!" ptal se sám sebe hnědovlasý mládenec. Klečel na tvrdé zemi, zakláněl hlavu a nikdo mu na tuto otázku nedokázal odpovědět. Nikdo to totiž nechápal. Remus, kterého v životě potkalo tolik nástrah a překážek, když měl konečně pocit, že si najde lásku jeho života, osud mu jí vzal.
***
Lily Evansová posedávala v knihovně jako vždy v tureckém sedu a na nohách měla položenou knížku. Ale nedokázala se vůbec soustředit. V hlavě jí pořád zněl ten Doryn řev a před očima viděla jen její nehybné tělo, přikryté prostěradlem nasáklé krví.
Skrz poličky rudovláska pozoroval James Potter, který se s ní některé odpoledne procházel všechny lektvary, které se za studium v Bradavicích naučil. Dnes se psala sobota, tedy den, kdy se spolu Lily a James učili. Po chvíli vylezl Nebelvírský chytač ze svého úkrytu a sedl si do křesla hned vedle Lily.
,,Co čteš zajímavýho?" zeptal se James řečnicky, i když ho to vůbec nezajímalo, a pouze chtěl navázat konverzaci. Zrzka zvedla svoje víčka, čímž poukázala černovláskovi svoje smaragdově zelené oči.
,,Něco na Kouzelné formule," odpověděla neslaně a nemastně, z čehož James poznal, že opravdu není úplně v náladě. ,,Ale vůbec mi to nejde do hlavy."
,,Ty se učíš už od září, Lily," povzbuzoval jí James, ,,myslím, že když teď vynecháš, že se nic nestane."
,,Kdyby jednou," odfrkla si rudovláska. ,,Mám pocit, jako bych se už nikdy nedokázala soustředit."
,,Věřím, že to přejde," přesvědčoval jí černovlásek. ,,Sice vím, že byla Dorcas mimořádná holka, ale určitě by si nepřála, aby si kvůli ní zkazila OVCE."
,,Mám pocit, jako by okolo Bradavic pořád obcházela Smrt a každou chvíli nás připravila o někoho dalšího," svěřila mu svůj strach. ,,Nevím, jestli jsem připravená na další ztrátu."
,,Chápu tě," naslouchal jí James a přisunul se k ní blíže. ,,Víš, Lily, já vím, že si o mně myslíš, že jsem arogantní idiot a věř mi, já vím, že nejsem dokonalý, ani zdaleka.. a taky vím, že si tě nezasloužím.. ale vzhledem k tomu, že nikdy člověk - zvlášť v těchto dnech - neví, kdy skončí pod drnem, udělám tohle."
James se k zrzce naklonil, chytl jí za tváře a vtiskl jí jeden dlouhý polibek. Lily to nikdy nechtěla přiznat, a málo kdo to věděl, ale ona se nikdy nelíbala. Na jednu stranu ho měla chuť odstrčit, už jenom z principu a zásady. Ale když si v hlavě přehrála, jak se James Potter poslední dobu choval, rozhodla se, že mu přeci jenom šanci dá.
Možná k tomu také přispěl hlas v její hlavě, který patřil její mrtvé kamarádce. Dorcas jí velmi často promlouvala do duše, aby Jamesovi dala šanci, ale ona furt její proslovy ignorovala. Ale teď, po její smrti, měla pocit, jako by jí to dlužila.
,,Ty si mi nedala facku?" podivil se černovlásek, když se líbat přestaly. Lily se pobaveně uchechtla jeho překvapení.
,,Myslel sis, že ti jí dám?" pozvedla obočí a on trošku v rozpacích rozhodil rukama. ,,Myslím, že si se změnil, Jamesi. A Dorcas mě vždycky přemlouvala, abych ti dala šanci, tak to dělám."
James se spokojeně usmál. ,,Tak snad tě nezklamu."
***
Takže tu máme Removi zjištění, že je Dorcas a Nik po smrti 😭 A potom trochu Jily 😏 Tak snad se kapitola líbila ❤️
