/1.5. 1979/
Dnes se konala Smrtijedská schůze, kterou Pán Zla považoval za velmi důležitou. Stůl se pomalu, ale jistě začínal zaplňovat a i Rosierovi obsadili pár míst. Eduard, společně s Gracelyn od lorda Voldemorta neseděli zase tak úplně daleko, což blonďatou ženu velmi znervózňovalo. O kousek dále seděla Margaret a Rabastan Lestrangeovi a ještě o kousek dál nesměl chybět ani Evan s Elou Rosierovými.
Než Pán Zla své následovatele obštastnil svým příchodem, jednotlivý smrtijedi mezi sebou velmi družné diskuze o novinkách. A když se ke Gracelyn dostalo, že ve sklepení se nachází její vyděděná dcera, chtěla jí pomoct. Tak se tedy před začátkem schůze vytratila pryč z zasedací místnosti, pod záminkou toalety, a vydala se do podzemí sídla Blacků.
Dostala se k celám a zahlédla svou dceru. ,,Annabeth," zašeptala lítostně Gracelyn a přitiskla se ke mřížích. Její dcera okamžitě vyskočila na nohy a rozběhla se k ní.
,,Mami," vydechla dívka a po tváři jí stekla slza plna naděje a radosti, ,,jsem tak ráda.."
,,Pustím vás odsud," slíbila jí, vytáhla si z kapsy hůlku a zamířila na zámek. ,,Alohomora."
Zámek povolil a Beth cítila, že by tohle mohlo vyjít, ale potom jí došlo, za jakou cenu ona tohle dělá. ,,Ale až oni zjistí, že si nás pustila," nechtěla to doříct a paní Rosierová chápavě pokývala hlavou.
,,Já vím," dokončila to. ,,Ale jestli mám zemřít, tak protože jsem zachránila někoho, koho miluju."
Annabeth jí se slzami v očích skočila okolo krku a pevně jí stiskla. Na jednu stranu byla tak šťastná, že možná z tohohle uteče, na druhou stranu nechtěla ztratit svojí mámu. ,,Mám tě tak strašně ráda."
,,Já taky, Beth," zopakovala Gracelyn a pustila ji. ,,Ale musíme jít."
Gracelyn následně pustila i Fabiana a o kousek dál zahlédla i Fabianovo bratra, Gideona. Společně všichni čtyři utíkali nahoru na povrch země ke hlavním dveřím. Ty Gracelyn Rosierová téže odesílá a chystala je pustit ven. Najednou se ale ozval řev.
,,Ty mrcho!" zaječel Eduard Rosier, když viděl, jak jeho manželka pouští vězně. ,,Avada Kedavra!"
Kouzlo přímočaře zasáhlo Fabiana Prewetta, jenž okamžitě padl k zemi. Ano, tohle byl konec. Tohle byl konec Fabiana Prewetta. Od chvíli, co tělo zrzavého muže dopadlo na zem, všechno se zdálo jako zpomalené.
,,Ne!" zařval Annabeth zoufale a nevěřícně, ale hlavně tak strašně nahlas. Chtěla k Fabianovi běžet, zastřást s ním a přivést ho zpátky k životu. Ale věděla, že už je po všem.
,,Annabeth, utíkej!" nařídila jí její matka, která moc dobře tušila, že jí čeká stejný osud jako jejího zeťe, Fabiana. Hodila své dceři hůlku a ta se dala na útěk. Z druhé chodby vyběhlo dalších pár smrtijedů, kteří zajali Gideona Prewetta, který stál jako opařený, když právě přihlížel smrti svého milovaného bratra.
,,Rozluč se ze životem, Gracelyn," pověděl své ženě znechuceně Eduard a Gracelyn rozhodila ruce do stran, čímž mu naznačila, že se vzdává.
,,Shoř v pekle," vydechla blonďatá žena a Eduard máchl rukou. Vyslovil tu smrtící kletbu, která zabije každé živé stvoření. Gracelyn zahlédla záblesk zeleného kouzla a cítila ten pocit osvobození, který přesně očekávala.
Zavřela oči a padla k zemi mrtvá. Ale na tváři jí zůstal ten úsměv. Ten úsměv, symbolizující skvělý pocit z toho, že konečně udělala něco, na co mohla být pyšná. Do předsíně se nahrnulo tolik smrtijedů a začali se konat diskuze, co proč a jak se stalo. Mezi nimi se nacházela i Margaret Lestrangeová, která si dala ruku před pusu a snažila se nebrečet.
Mrtvé tělo její matky a švagra jí vyrazilo dech dostatečně, ale potom spatřila Gideona Prewetta. Nikdo to nevěděl, dokonce ani Fabian to nevěděl, ale jediný člověk, kterého kdy Margaret milovala, byl právě Gideon. A teď sledovala, jak ho dva smrtijedi odvádí zpět do zasedací místnosti. Vedli ho okolo ní a zrzavý muž, jenž právě ztratil bratra, se zklamaně podíval na holku, kterou i on miloval. Ona patřila do Zmijozelu, on do Nebelvíru. Jejich koleje se nesnášely, ale přesto oni dva se dali dohromady. Ale potom se objevil Rabastan a Margaret se rozhodla pro něj, než aby zradila svou rodinu a zůstala s Gideonem, jako to udělala Annabeth.
Teď, když spatřila jeho zničený pohled, trochu litovala toho, že se tenkrát nerozhodla jinak. Holt, ne všechno nám vždycky vychází. Gideon věděl, že se jeho život chystá ke konci, ale netušil, co se dnes ještě nestane.
Lord Voldemort své smrtijedy nahnal zpět do zasedací místnosti a každý se posadil na své místo. Jen místo vedle Eduarda dnes zůstalo prázdné. Lord Voldemort mávl svou hůlkou a přivázal Gideona za ruce, skoro jako Ježíše Krista.
,,Takže, Prewette," promluvil tím oslizným hlasem Pán Zla a Margaret na něj lítostně koukala. Chtěla něco udělat, ale neměla k tomu dostatek odvahy. ,,Co ti Brumbál řekl o věštbě?"
Gideon se ušklíbl. ,,Nic ti neřeknu."
Voldemort se ďábelsky zasmál. ,,Copak chceš zemřít, Prewette?"
,,Radši, než zradit to, v co věřím," odsekl zrzek. ,,Zabij mě!"
,,Ne!" vyjekla Margaret, aniž by si to uvědomila. Pohltilo jí horko a všichni na ní upřeli oči. Gideon zvedl hlavu a na tváři mu svítil úsměv. Vždycky věděl, že Margaret tal chladná a bezcitná a tohle byl důkaz.
,,Co si to říkala?" ujistil se lord Voldemort a z Margaret vypadlo jen pár neurčitých hlásek, které nedaly dohromady jediné slovo. ,,Chceš snad se mnou nesouhlasit, Margaret Lestrangeová?"
Blondýnka si chvíli rozmýšela, co řekne. Ale potom si uvědomila, že nežije život, ve kterém by byla šťastná. Její matka byla mrtvá, láska života za chvíli taky a sestra, ve kterou věřila teď bude na útěku. A ona nechtěla být zabita někým ze strany dobra s vědomím, že bojovala za stranu zla.
,,Chtěla," odporovala mu, zvedla se z židle a její rodina, i Pán Zla, se nestačila divit. ,,Já s tebou nesouhlasím. Co s tím uděláš, hm?"
Lord Voldemort na ní napřáhl hůlku na blonďatou dívku a pověděl celému sálu. ,,Pro výstrahu všem, kdo by se mi chtěli postavit," konstatoval a švihl svou hůlkou. ,,Avada Kedavda!"
Margaret byla připravena zemřít. Její rozhodnutí bylo spontální, ale přesto ho považovala za správné. Když jí zasáhl zelený paprsek, nejdříve pocítila lehkou bolest, ale potom se všechno zklidnilo a ona své poslední pohledy věnovala právě Gideonovi. Ten souhlasně přikývl a dal ji najevo, že není sama.
,,Tak a co s tebou," obrátil se k zrzavému muži. ,,Ještě si tě nechám. Třeba o tebe bude tvoje sestřička stát."
***
Dneska jsem měla školu do čtyř😵 Tak snad se kapitola líbila ❤️ I když byla trochu vraždící😏
☕️Sharie
ČTEŠ
Láska je sestrou smrti I.✔️
Fanfiction,,Proč si přišla za mnou? Myslel jsem, že jsem pro tebe jen špína na tvých jehlách," nechápal počínání blonďaté dívky a ona se pokoušela zadržet slzy. ,,Věř mi, že za normálních okolností bych nezradila svou hrdost a nestála bych tu," ušklíbla se...