Láska je sestrou smrti I.✔️

|ÚPLNĚK PLNÝ KRVE|

/6.1. 1978/

Prázdniny nabraly rychlého konce, studenti vyšších ročníků se vzpamatovávali z někdy i dvou denních kocovin a sníh pomalu slézal. Dnešní noc se vyznačovala jedním zásadním kritériem - byl úplněk.

Remus Lupin už ani nepočítal, kolikrát si tu nejhorší noc v měsíci prožil, ale dnes to bylo jiné, protože to bylo poprvé, co o jeho přeměně věděla osoba, kterou miloval nejvíce. Dorcas mu ležela v náručí a užívala si jeho přítomnosti. Společně se dívali do ohně, který v nebelvírské společenské místnosti plál, nikdo nic neříkal a Dory si držela svoje bříško.

James například pořád potřeboval nějakou akci, ale Remus si tyhle chvilky klidu maximálně užíval. Zvláště, když se blížil úplněk a on už cítil, jak se blíží noc. Pořád si kontroloval svou ruku, zda se mu náhodou neproměňuje v tlapu. Díky bohu se vždycky ukázala, že tento pocit byla jen paranoia.

,,Au," zasyčela bolestí blonďatá Nebelvírka a chytla se za břicho. Remus okamžitě zpozorněl a empaticky se začal o svou dívku starat.

,,Děje se něco, Dory?" zeptal se starostlivě, ale Dorcas se ho snažila ujistit, že je vše v pořádku.

,,Dobrý, Reme," pověděla, ,,jenom mě koplo a..au!"

,,Co se děje?!" vykulil oči hnědovlásek a vyskočil z pohovky. Tentokrát dívka sykla dvakrát, možná i třikrát, hlasitěji a Remusovi trhalo srdce, když jí slyšel. ,,Můžeš se postavit? Vezmu tě za madam Pomfreyovou."

,,Zkusím to," snažila se potlačit bolest a do společenské místnosti vstoupila Lily Evansová a James Potter. Oba, když svoje přátele viděli, vyděsili se.

,,Merline, Dorcas!" vykřikla rudovláska a začala panikařit. ,,Co se děje?! Něco s Nikem?! No tak mluv, Remusi!"

,,Nevím, Lily," zavrčel nervózně hnědovlasý mládenec, James jednu Dorynu ruku přehodil přes svoje svalnatá ramena a Remus podobně udělal s druhou. Lily při nich popobíhala a snažila se svou blonďatou kamarádku uklidnit.

Dorcas měla pocit, že padne bolestí. Nechtěla, aby se něco stalo jejich dítěti a proklínala svět za to, že tyhle starosti se jí přihodily zrovna při úplňku. Na jednu stranu se necítila sama a za to byla ráda, na druhou stranu si připadala ta hrozně bezmocná.

,,Remusi, už se stmívá," připomenul mu zadýchaný James a obrátil se na svou zrzavou kamarádku. ,,Lily, najdi Siriuse a Petera, ať přijdou k Mlátivé vrbě."

,,Ne!" vykřikla zrzka. ,,Já Dory neopustím!"

,,Neopuštíš mě," polkla naprázdno blondýnka. ,,Najdi je, prosím."

,,Dobře," dala nakonec na Doryno slovo a zmizela z jejich doslechu. Sirius a Remus už stáli přede dveřmi ošetřovny a jakmile je spatřila madame Pomfreyová, nechala vší práce a rozběhla se k nebelvírským studentům, co na svých bedrech nesli Dorcas Meadowesovou.

Dorcas se na čele vrstvil pot a měla pocit, jako by nikdy v životě nezažila větší bolest. Sice si neustále opakovala, že tohle dělá pro jejich syna, ale musela se přiznat, že občas nebyla daleko od toho, to vzdát.

,,Rychle!" kočírovala je ošetřovatelka. ,,Položte ji sem!"

Jak Poppy Pomfreyová nařídila, tak dva přátelé učinili. Položili blonďatou dívku na lehátko, Dorcas řvala jako o život a svíjela se v bolestech. Celý svět viděla trochu mlhavě, ale za oknem pozorovala, že už je nebe tmavě modré. A ač Remuse milovala, nechtěla ho zrovna teď vidět se přeměňovat.

,,B-běž p-pryč," zmohla se na dvě slova a žena pochopila, proč to Dorcas řekla.

,,Má pravdu, pane Lupine," pokývala hlavou. ,,Běžte tam, kde máte být."