/17.10. 1977/
Amelia Greegrassová si oblékala svoje černé šaty, které nikdy moc nevytahovala. Ani neměla starosti, že by jí tyto šaty nebyly, protože za poslední dva týdny zhubla tolik, jako nikdy za její život. Od té doby, kdy jí přišla sova od Brumbála, aby se okamžitě dostavila do Bradavic, že jde o její dceru. Od té doby uronila spoustu slz a ani jednou se neusmála.
A dnes nastal ten den, kdy svou dceru Rose měla pohřbívat. V televizi stále ukazovaly, že počasí by nemělo být úplně takové, jaké by si ho Amelia představovala, ba naopak - ona čekala anglické počasí.
°°°
Augustus Rookwood vykoukl z okna. Díky velkým tmavě modrým mrakům v Bradavicích nebyl vidět jediný paprsek slunce. On moc dobře věděl, že dnes nastává den, kdy se má pohřbívat jeho snoubenku. Některým řekl, že by to psychicky nedokázal, ale ve skutečnosti prostě neměl náladu se přetvařovat a říkat Rose rodičům, jak hrozně moc ho to mrzí.
Sekl s sebou do křesla a vytáhl krabičku s cigaretami. Svoji cigaretu si zapálil o oheň, který plál v krbu Zmijozelu a nasál. Přemýšlel, zda si nakonec nechce rozmyslet, ale usoudil, že další drama by nikomu ani ničemu neprospělo. Někteří - především čistokrevní - studenti už Bradavice opustili, aby se mohli připravit na pohřeb. Ale Narcissa Blacková se tam měla dostavit až na místo.
Černovláska s blonďatými melíry seběhla z dívčích pokojů a zahlédla Augusta, jak v Zmijozelské společence kouří. Zasekla se a propletla si svoje ruce na prsou. ,,Tak si debil?" okřikla ho Ciss tím jejím nepříjemným tónem a tázavě pozvedla obočí. Blonďásek její hlas poznal, a proto se ani nemusel obracet.
,,Co chceš, Blacková?" povzdechl si znuděně Gus, ten poslední, kdo by si nechal radit zrovna od Narcissy. Černovláska si sedla do druhého křesla, přehodila si nohu přes nohu a sledovala jeho pohledy, z nichž se snažila vyčíst něco víc.
,,Odpovědi," vyslovila to jedno slovo a on konečně pootočil hlavu, aby se na ni podíval. Narcissa v jeho očích viděla bolest, zlost, ale také lhostejnost. Nedokázala se v něm vyznat, prostě neuměla. ,,Cass mi říkala o tom dopisu," pokračovala dívka a on začínal chápat, o co jde, ,,a mně nejde do hlavy, proč bys jí ukazoval dopis, ve kterém Rose píše, jak moc tě nesnáší. Jako bys jí dával zbraně proti tobě."
Augustus chvíli nic neříkal, zkousl cigaretu mezi zuby a nadechl se. ,,Očividně to umím maskovat líp než jsem si myslel," zamumlal si pro sebe a černovláska nic nechápala. Mozek jí pracoval na plné obrátky, ale i přes to pořád nedokázala pochopit Gusův motiv. ,,Myslím, že ty znáš a relativně chápeš moje životní motto," navázal, ,,do ničeho nikdy nepleť city a nikdy si nic neber osobně."
Černovláska na něj s přivřenýma očima zírala a snažila se tomu přijít na kloub. ,,Dal si jí přečíst dopis, kde jí Rosaleen odpouštěla, ale zároveň tebe shazovala. A Cassiopeia mi říkala, že se jí po tom dopise ulevilo," najednou to všechno pochopila, ,,což si věděl!"
,,Což jsem věděl," zopakoval po ní a ironicky jí zatleskal, ,,bravo, Narcisso, uhodla si to."
,,Celou dobu si totiž s tím počítal," vysvětlovala jemu, ale především sobě Narcissa. ,,Protože si věděl, že Rose sebevražda ji zlomí a bude se za to cítit zodpovědná, tak si jí dal přečíst ten dopis bez ohledu na to, jak moc by to ublížilo tobě, jen aby se jí ulevilo."
,,Nikdo není jen ryzí zlo," konstatoval, ,,stejně jako nikdo není jen ryzí dobro."
,,Celou dobu jí miluješ," dokončila konečně myšlenku Blacková a on zavřel oči. Dřív si to nechtěl připustit, ale pravdou bylo, že skrývání tajemství se stalo mnohem těžší než by si kdy dokázal představit. ,,Taky máš slabinu."
,,Opovaž se jí to říct," polkl hořce, ,,nikdo to nesmí vědět."
,,Dobře," souhlasila Narcissa a zvedla ze svého křesla, ,,ale nedělám to kvůli tobě, abys věděl, Rookwoode. Dělám to kvůli ní, protože ona je teď se Siriusem šťastná a já to nechci kazit."
°°°
,,Rosaleen mi byla dokonalou kamarádkou, tou nejlepší, jakou jste si mohli přát," začala svoji řeč Cassiopeia na pohřbu její zesnulé nejlepší kamarádky. ,,Uměla vás rozesmát i ve chvíli, kdy to opravdu nebylo vhodné a dala vám pocit, že jste opravdu výjimeční. Vím, že by teď možná spousta obrátí oči v sloup, protože zastáváte názor, že žen se měly smát pouze decentně a rozhodně ne nehlas - Rosaleen byla tím důkazem, že to takhle nemá být. Za těch snad sedmnáct let, co ji znám jsem její smích slyšela opravdu hodněkrát a musím vám říct, že slyšet tento smích bylo skutečně tak krásné, že jsem se začala smát taky. Bez důvodu."
Udělala pomlku, pohlédla na Rose rodiče, na jejího bratra Huberta, na Siriuse, jenž na ni s podporou přikývl. ,,Teď tedy doufám, že Rose došla do klidu a pokoje, který si vždycky zaslouží."
Následně sestoupila ze stupínku a mířila zpátky k Siriusovi, který stál opodál. Když ale ke svému snoubenci kráčela, musela se obrátit a znovu se podívat do otevřené rakve, kde ležela mrtvé tělo její kamarádky. Chvíli čekala, že se zvedne, obživne a řekne, že to celé byla jenom jedna velká sranda.
,,Musíš s ním mluvit, Cassiopeio!" promluvila ji do duše Rosaleen při pohledu na Augustuse Rookwooda.
,,Neblbni, Rose," šeptla blondýnka, co nejvíce potichu, aby to její vysněný blonďásek neslyšel. ,,To nemůžu, ani neví, že existuju."
,,Ty musíš," přemlouvala ji černovlasá Greengrassová. ,,Je vánoční ples šestého ročníku, kdy jindy to chceš udělat? Až si najde někoho jiného? Dělej, dokud je volný!"
,,V tomhle jsem s tebou, Rose," přidala se Narcissa Blacková a blondýnka rozhodila zoufale rukama.
,,Vy jste se na mě domluvily!" protestovala Cassiopeia. ,,Vždyť kluk má vždycky oslovovat první!"
,,Takhle to fungovalo dřív!" argumentovala Rosaleen. ,,A teď s ním běž promluvit, nebo ti udělám takový trapas, že si o tom bude povídat i Křiklan!"
,,To neuděláš," brala to příliš vážně a Rosaleen do ní lehce strčila, aby s ním tedy promluvila, ale ona zavrávorala natolik, že do Augustuse Rookwooda narazila a málem do shodila na zem.
,,Merline, Rosaleen," plácla se do čela Narcissa při pohledu na svou blonďatou kamarádku, která podle ní teď vypadala jako nemotorné tele.
,,No co?" rozhodila rukama a kývla směrem k nim. ,,Už spolu mluví. Já věděla, že to vyjde!"
Takových vzpomínek měla Cassiopeia tolik, až to bolelo. Pomyšlení na to, že už nikdy takovou vzpomínku nezažije ji dost bolela. Stoupla si vedle Siriuse a chytla jej za ruku. On jí pevně stiskl, aby jí dal najevo, že je s ní. Ona tedy zvedla hlavu a on se na ní vřele usmál, že měla pocit, že není sama.
***
Tak a je tu nová kapitola! Co na ni říkáte? Měli jste Rosaleen rády? A co říkáte na Augusta? 😏🤔😂 Všechno pište do komentářů, protože mě to zajímá 😂❤️
☕️Sharie
ČTEŠ
Láska je sestrou smrti I.✔️
Fiksi Penggemar,,Proč si přišla za mnou? Myslel jsem, že jsem pro tebe jen špína na tvých jehlách," nechápal počínání blonďaté dívky a ona se pokoušela zadržet slzy. ,,Věř mi, že za normálních okolností bych nezradila svou hrdost a nestála bych tu," ušklíbla se...