Láska je sestrou smrti I.✔️

|VLČÍ DÍTĚ|

/30. 11. 1977/

Podzimní listy, které hrály všemi barvami, vystřídaly zimní, třpytivé a bílé sněhové vločky. Na povrchu Černého jezera se vytvořila vrstva ledu, jenž byla každým dnem tlustčí a tlustčí. Také to bylo už skoro dva měsíce ode dne, kdy si vzala Rosaleen Greengrassová vlastní život a její tělo padalo z výšky větší než tři sta metrů výškových.

Každý se s její smrtí vyrovnával trošku jinak. Někteří sotva postřehli, že někdo umřel. Někoho to moc nezasáhlo. Brumbál nechal u Černého jezera postavit jakýsi památník, kam spousta studentů nosilo květiny - ti, co ji znali lépe, věděli, že největší radost by jí udělali růže. Takže někteří jí k památníku přinesli květiny, jiní se snažili zapomenout.

Cassiopeia Rosierová se se smrtí své nejlepší kamarádky pořád nedokázala smířit. Ráno při snídani čekala, zda se objeví ve velkých dveřích Velké síně, nebo když se probudila, nacházela třetí postel prázdnou. Pravda, Rosaleen ve své posteli nespala už od září, ale i přesto pořád doufala, že když peřinu zvedne, nalezne tam svou kamarádku.

Nebýt její druhé nejlepší kamarádky a Siriuse, asi by se topila ve smutku, ale takhle alespoň měla někoho, kdo ji podržel, obejmul a řekl jí přesně ta slova, která ona slyšet potřebovala. Narcissa se ze ztrátou své kamarádky vypořádávala po svém. Snažila se na ni nemyslet, i když jí to občas přišlo sobecké, musela myslet i na sebe.

Mrzelo jí pomyšlení na to, že se nikdy nezdá a ona jí nebude moci dělat družičku.

Mrzelo jí pomyšlení na to, že nikdy nebude mít děti, které by byli přesně jako ona.

Mrzelo jí pomyšlení na to, že nebude na křtinách jejích dětí a na její svatbě.

Mrzelo jí pomyšlení na to, že ztratila osobu, která ji znala tak dobře a věděla o každém jejím tajemstvím, které dosud měla.

°°°

,,Takže jste spolu ještě nespali?" ujistil se James s pozdviženým obočím při pohledu na svého kamaráda.

Sirius zakroutil hlavou. ,,Neměli jsme k tomu daleko, přisahám," vyprávěl svým přátelům Sirius, který o Cassiopeie tak nerad mluvil. ,,Tu noc, jak se Greengrassová zabila, kdyby nekřičela jako malé dítě, stalo by se to."

,,Sirius bude líbat Srabuse, Sirius bude líbat Srabuse," šustil rukama Peter Pettigrew vítězně a Sirius na něj hodil vražedný pohled.

,,Mám ještě hodně času, Červíčku," snažil se mu zkazit tu radost, ,,ještě celý prosinec!"

,,Co vůbec ty a Emily?" změnil téma Remus, který dobře věděl o Siriusově malém tajemství.

,,Emily je skvělá," básnil hnědovlásek, ,,sice studuje obor, který je pro mě španělská vesnice, ale je tak milá, chytrá a myslím, že nám to vážně vydrží."

,,Dobře, tak tobě se taky daří," usmál se Sirius, ,,co ty, Náměsíčníku? Jak seš na tom ty a Dorcas?"

Než se stačil zhluboka nadechnout, do Nebelvírské společenské místnosti, kde Poberti seděli, seběhla blonďatá dívenka a mířila rovnou za Remusem.

,,My o vlku," poznamenal sarkasticky Dvanácterák a Remus na něj hodil ten pohled, aby držel tlamu.

,,Můžu s tebou na chvíli mluvit?" pípla Dorcas a vypadalo to, jako by to bylo naléhavé. Remus se beze všeho zvedl a následoval ji o kousek dál na pohovku, kde si oba sedli.

,,Počkejte," vyhrkl Peter a naklonil se blíže k zbytku Pobertům, ,,ví ona o..?"

Sirius a James naráz pokrčili rameny a černovlásek s brýlemi, posazenými na nose, se rozpovídal o jeho ďábelském, ale zároveň samozřejmě hrozně geniálním nápadě, jak sbalit Evansovou.

,,Tak o co jde?" povzdechl si Remus a pozoroval její ustraný výraz. ,,Co se děje, Dory, vypadáš ustaraně."

,,Je to důležitý, Remusi," začala a přemýšlela, jak mu má říct. Na jednu stranu cítila, že se jí uleví, až mu řekne pravdu, ale na tu druhou se bála jeho reakce. ,,Jsem asi těhotná."

,,Cože?!" vyjekl nekontrovatelně hnědovlasý mladík, až se jeho tři kamarádi otočili. ,,Počkej, Dory, seš si jistá?"

,,Už přibližně od října mi není úplně dobře, poslední dobou jsem občas zvracela a mám menstruační pauzu," objasňovala mu Dorcas nevesele a vyhýbala se jeho pohledu. ,,Celkově mi je hrozně a potom jsem si dala dvě a dvě dohromady. Včera jsem si dokonce v Prasinkách koupila těhotenský test - vyšel mi pozitivně."

,,Merline," zrychleně dýchal a nervózně si prohrábl vlasy. Ani tolik ho netrápil fakt, že je Dorcas těhotná v tak raném věku, ale o mnoho více ho sužovala myšlenka, že dítě, kterému dal život bude stejné jako on. Každý měsíc, už od raného dětství bude každý měsíc trpět, stejně jako trpí on. Srdce mu bubnovalo jako kdyby šlo o jeho život. ,,Já myslel.. já myslel," nebyl skoro schopný mluvit a jí se na tváři vytvořily průhledn a slané slzy.

,,Já vím," dala mu najevo, že myslí na totéž, ,,není to jen tvoje chyba, Remusi," snažila se ho uklidnit, ,,jenom, já nevím, co mám dělat.. nikdo jiný to neví a myslela jsem si, že první člověk, který by to měl vědět, bys měl být ty."

,,Tohle bude vážný," vydechl ustaraně Sirius, skoro už se chtěl zvednout ze země, ale James hho vzal za paži a stáhl jej zpátky.

,,Jen počkej," radil mu černovlásek, ,,však on nám to řekne."

,,Dorcas," chytl ji pevně za ruku, protože jí chtěl naznačit, že je s ní, ,,ať se rozhodneš jakkoliv, jsem v tom s tebou. Je to jen na tobě."

,,Co bys chtěl ty?" zeptala se ho naoplátku a on zavřel oči. Cítil se vinně. Na jednu stranu si vždycky přál mít děti, ale na druhou už byl nějakou dobu smířený s tím, že děti mít nebude. Neznal na její otázku správnou odpověď, měl pocit, že každá je ta špatná.

,,Já chci tebe," vypadlo z něj nakonec a v jeho očích se mu leskly slzy. ,,A chci, abys byla šťastná. Jestli uznáš za vhodné.. jestli budeš připravená, podpořím tě."

Dorcas slzy smutku se najednou změnily v slzy štěstí a ona ho obejmula. Velmi pěvně ho stiskla a měla pocit, že už ho nikd nebude chtít pustit. Byla tak šťastná, že to vzal, jak to vzal. On se zavřenýma očima ji také tak objímal a přesně cítil tu její vůni, kterou tak moc miloval. Cítil se šťastně a bezpečně. Do jedné chvíle. Vzpomněl si na krutou pravdu. On je vlkodlak. A nemá vůbec ponětí, co bude dělat, jak jí to řekne. Teď se pro změnu bál on, jak bude reagovat.

,,Miluju tě," pošeptal jí do ucha a najednou si moc dobře uvědomoval, jakou ty dvě slova mají váhu. Vzpomněl si na přísloví jeho matky - Hope se jmenovala - V nouzi poznáš přítele. Tak tady to platilo taky. Až teprve teď poznal, jak moc ji miluje.

,,Taky tě miluju, Remusi," řekla mu ty slova zpátky a konečně ho pustila. ,,Jestli ti to nevadí, řeknu to holkám."

On jenom s úsměvem pokýval hlavou a Dorcas se šouravým krokem odebrala zpátky do části dívčích pokojů. Remus se pomalu zvedl z pohovky a celý bledý se vrátil zpět mezi své přátele. Cítil se nepopsatelně zvláštně a měl pocit, že prostě musí něco udělat. Chtěl jí to říct, ale bál se její reakce. Bál se, že na něj bude naštvaná, že jí to neřekl dříve. Bál se, že ona se jeho bude bát.

,,Tak co ti řekla?" naléhal na něj hnědovlasý Peter a Remus sebou švihl do křesla. Z venku vypadal mrtvě, zato hlava mu myslela, co nejvíce to šlo. A ze všeho toho přemýšlení vzešlo jen pár vět, které řekl na njeden nádech: ,,Dorcas čeká dítě, moje dítě. A ne, neví, že jsem vlkodlak."

***

No a máme tu kapitolu s Remusem, protože hodně lidí má tohohle kluka rádo ( já samozrejme taky, i když ne tak jako Siriuse😂😏), tak i jemu dobřeju trochu toho prostoru a štěstí 😂❤️ No nejsem skvělá?😂❤️

Díky moc za skvělé ohlasy k minulé kapitole!🖤

☕️Sharie