Láska je sestrou smrti I.✔️

|PROCHÁZKA ZAHRADAMI|

/25.7. 1977/

Lidé si mysleli, že je bezcitná mrcha.

Lidé si mysleli, že nemá srdce.

Lidé si také mysleli, že je sebestředná a egoistická.

Přitom nic nevěděli. Neznali ji. Mysleli si, že ji znají, ale znali jen tu její část, kterou ona chtěla, aby znali. Ve skutečnosti ale nevěděli nic. Říkali si : Holka v pěkných hadrech, co má všechno na co si ukáže. Co ta ví o bolesti a problémech?

Tito lidé se ale mýlili. To většina z nich nevěděla nic o bolesti, problémech a především těžkých rozhodnutích. Ovšem dnes, v tento den, měla tato mladá, krásná a silná žena pocit, že je tou nejšťastnější osobou pod sluncem.

,,Sluší mi to Quinn?" zeptala se Cassiopeia vážně své služebné, když postávala před zrcadlem. ,,Upřímně, prosím."

,,Vypadáte nádherně, slečno," odpověděla ji s úsměvem služebná, ,,jako vždycky."

,,Díky," oplatila jí úsměv a vzala do pusy sladkost, kterou měla v misce na stole, ,,musím se Siriusovi líbit, je vám to jasné?"

,,Je mi to jasné," pokývala souhlasně hlavou, ,,a jsem si více než jista, že až vás pan Black uvidí, tak se mu podlomí kolena."

,,To doufám," uchechtla se Cassiopeia a Quinn najednou pozdvihla prst. Obě byly naprosté ticho a tím pádem obě měly tu možnost zaslechnout ten dupot testrálů. Blonďatá dívka se rozběhla k oknu a zahlédla, jak se po jejich prašné cestě prohání kočár. ,,Merline, už jsou tady."

,,Tak běžte, slečno," pobídla ji Quinn a Cassiopeia nadšeně vyběhla z pokoje. Ale dvou vteřinách běhu si uvědomila, že už jí není pět, aby po svém domě pobíhala jako pominutá. Proto se zastavila, zhluboka se nadechla a pomalu kráčela po schodech dolů.

Měla ten úžasný pocit, že konečně zase žije. Přišlo jí to zvláštní, protože když se dozvěděla, že ztratila Augusta a ještě k tomu Rosaleen, měla pocit, jako by z ní všechen život vyprchal a ona jakoby žila jen ze setrvačnosti. Ale od té zásnubní noci se jí nezdálo o ničem jiném než o něm. Tak moc ho zase chtěla vidět a když jí její matka dala přečíst ten dopis od Walburgy, myslela, že zešílí radostí. Četla ho tolikrát, že už ho snad uměla nazpaměť.

Drahá Gracelyn,

píši ti, protože můj syn a zároveň tvůj budoucí zeť vyjádřil zájem o setkání s tvou dcerou a mou budoucí snachou. Napadlo mě, zda by se ti hodila třeba sobota, že bychom si společně s tvém sídle daly čaj a naše děti by se prošly po vašich zahradách a pozemcích.

S pozdravem svým a i od mého syna,

Walburga

Ta slova, která její budoucí tchýně napsala ta ten kus pergamenu si Cassiopeia zamilovala nejvíce, jak to jen šlo.

Cassiopeia pomalu scházela po zaoblených schodech, pokryté červeným kobercem, a u dveří spatřila svého snoubence, jak na ni ohromeně zírá. Přesně o takovém užaslém výrazu snila celou tu dobu, co ho neviděla. Hned vedle něj postávaly jejich matky, ale byla bohužel dost daleko na to, aby poznala, o čem si povídají.

Pomalu a ladně scházela ze schodů, sledujíc svoje kroky, ale zároveň i svého snoubence, který ji pořád tak zasněně pozoroval. Sirius, ač svým kamarádům do dopisu napsal, že se radši odstřelí, než aby musel trávit svůj čas s ní, v hloubi duše se na tuhle návštěvu těšil víc než na Vánoce a když ji teď spatřil, měl pocit, že se vznáší v oblacích.