Láska je sestrou smrti I.✔️

|A JSOU Z NICH SEDMÁCI|

/1.9. 1977/

Dívka s blonďatými vlasy až poloviny zad zrovna postávala na Nástupišti devět a tři čtvrtě a loučila se se svými rodiči. Už si plně uvědomovala, že tohle je poslední ročník v té škole, kterou má tak ráda. Až ji to děsilo.

,,Mám vás ráda," usmála se dívka do široka a obejmula nejdříve svou matku, následně svého otce. Její matka byla zvyklá na to, že když má její nejmladší dcera radost nebo je smutná, vyhledá objetí. Ale otce dosud nikdy neobejmula a o to to bylo zvláštnější.

,,Jsme na tebe pyšní," odvětil Eduard s lehkým úsměvem. ,,Chovej se tam slušně, uč se na OVCE a věnuj se svému snoubencovi."

,,Jistě, otče," přikývla poslušně Cassiopeia a chytla madlo od svého kufru. Vykročila k Bradavickému expresu a než se vyhoupla nahoru, naposled zamávala svým rodičům. Ale když se obrátila zpátky ke schůdkům, kufr tam nebyl. Zvedla tedy oči a spatřila na palubě Siriuse, jak v ruce drží ten její loďák.

,,Ty si do Bradavic vezeš svou sbírku kamenů?" popíchl ji Sirius a natáhl pravou ruku, které se blondýnka chytla a vyhoupla se konečně na palubu vlaku.

,,Ne, sbírku kamenů jsem nechala doma," hrála s ním jeho hru, převzala svůj kufr a naklonila se k jeho uchu, ,,ale to pěkný spodní prádlo něco váží."

Sirius stál jako opařený a ona kráčela chodbou vlaku, jako by to právě osvobodila. A při chůzi zařvala ještě zpět: ,,A díky za ten kufr!"

Teď ale měla trošku jiné starosti. Musela najít svoji jedinou kamarádku, která jí zbyla - Narcissu. Měla totiž na srdci jeden problém, který musela řešit. Když jí přišel z prázdninách dopis z Bradavic, profesorka McGonagallová jakožto zástupce ředitele k němu připsala jistý fakt, že ona a pan Augustus Rookwood jsou jmenováni letošními primusy.

Tato informace jí skutečně vyrazila dech a ona pochopila, že nic asi nikdy nemůže být perfektní. A tak se procházela chodbou za chodbou a letmo nahlížela do každého kupé, jestli náhodou tam nebude sedět její nejlepší kamarádka.

°°°

Sirius Black se vydal na druhou stranu než šla jeho snoubenka a snažil se najít své přátele. Ubíjelo ho, že to musí hrát na dvě strany. Když se k němu před pár momenty nahnula, zase cítil tu její vůni a měl pocit, že k životu snad potřebuje jen ji.

Na jednu stranu se kvůli tomu cítil vinně a špatně a chtěl se tohohle strašného pocitu zbavit. Ale na druhou stranu ten pocit miloval. I když se každou sekundu svého života bál, že ji ztratí. Také přišel na to, že dříve si stál na tom, že má perfektní život, když nemusí vyjadřovat žádné emoce, jenom si užívá života - pod tím si představoval nonstop večírky, spoustu alkoholu, krabičky cigaret a tisíce holek, ze kterých může vybírat.

Pochopil, že se mýlil. Jenže věděl, že tohle pendlování mezi Poberty a Cassiopeiou je pouze dočasné a on si stejně jednoho dne bude muset vybrat. A nejhorší bylo, že on neměl ponětí, co si vybere.

Konečně nalezl kupé, kde našel své tři kamarády. Otevřel prosklené dveře a hodil sebou hned vedle Jamese. ,,Ty vole, konečně jsem tady," oddechl si Sirius a Remus za ním dveře zase zavřel.

,,Tak jak se máte, pánové?" nadhodil Peter sebevědomě a opřel si své paže po sedačce.

,,Jamesi, asi budeš za chvíli sám," prohodil pobaveně Remus a Sirius s sebou trochu trhl.

,,Cože?" přivřel nechápavě James. ,,Peter má holku?"

,,To si piš," prohodil pyšně Červíček při pomyšlení na svou blonďatou krásku.