Láska je sestrou smrti I.✔️

|POPRVÉ VZLÉTNU|

/17.5. 1978/

,,Tak a teď se zkus proměnit," pobídl blondýnku Remus a ona jej uposlechla. Nacházeli se kousek od Sovince, kam v tento den skoro nikdo nechodil, takže tihle dva měli prostor na jejich nezákonné proměňování se ve zvěromága. Tohle měla být poslední odpoledne, které spolu měli strávit a to znamenalo, že se už se dnes - v lepším případě - měla Cassiopeia celá přeměnit v sýčka, jak celou dobu chtěla.

Blondýnka se soustředila a dělala přesně to, jak jí Remus učil. Najednou cítila, jak se zmenšuje a když pohlédla na své horní končetiny, měla místo nich křídla. Cítila se trochu jinak, ale zároveň stejně. Její hnědovlasý kamarád proti ní teď byl jako obr. Snažila se se svými křídly zatřepat a najednou vzlétla o kousek výš.

Začala tedy křídly mávat v určitým intervalem a najednou zpozorovala, že se nachází ve výši Remusovi hlavy. Ten na ni užasle zíral, jako by ani nevěřil, že se jim to povede. Dívka vzlétla ještě výše, ke korunám stromů. Najednou jí Remus připadal tak malý. Měla chuť si obletět celé Bradavice, ale usoudila, že nechat Remuse na zemi samotného by od ní bylo trochu nezdvořilé, a proto si slíbila, že se okolo Bradavic proletí až později.

Tak se tedy vrátila zpátky k zemi a snažila se přistát, co nejméně bolestivě a docela se jí to povedlo. Poté se proměnila zpět na člověka a užasle na Remuse Lupina hleděla. ,,Díky moc, Reme," vydechla a objemula ho. Jeho tohle gesto trošku překvapilo, ale už dlouho ho nikdo neobejmul, tak aby cítil, jak mu bije srdce. Vlastně, když si to spočítal, tak od Dořiny smrti.

,,Nemáš zač," zahuhlal trochu vyvedeně z míry, čehož si Cassiopeia vůbec nevšimla díky své euforii. ,,Rád jsem to pro tebe udělal."

Cassiopeia ale zakroutila hlavou, když ho pustila z jeho objetí. ,,Já svoje sliby plním, abys věděl," odvětila vážně. ,,Takže až budeš něco potřebovat, já ti ráda pomůžu. Přesně, jak jsme si slíbili v lednu."

Remus se nesměle usmál. ,,Dobře, budu si to pamatovat."

***

Eduard Rosier se momentálně účastnil jednoho večírku určeného jen pro muže čisté krve. Popíjel jeden ze svých oblíbených nápojů, Brandy, a rozhlížel se okolo, kdo se na večírek dostavil. Těchto akcí se účastnil velmi hojně, takže většinu hostů moc dobře znal, a proto přemýšlel nad tím, kdo z těchto mužů má syna věkové kategorie jeho nejmladší dcery, Cassiopeii.

Po očkuje zahlédl svého syna Evana nebo i zeťe Rabastana. A najednou se k němu přitočil jakýsi kouzelník. Vlasů už měl po málo, a když už nějaké vlastnil, zbarvily se do šeda. Měl modré pronikavé oči, které i ve vedrech, jakým Anglie čelila dnes, by člověka zmrazily. Tohle nemohl být nikdo jiný, než Antoni Rookwood.

,,Bavíš se, Ede?" začal konverzaci starý Rookwood a Eduard neurčitě pokrčil rameny.

,,Není to špatné," uznal Eduard, který nikdy nebyl stoprocentně spokojen. ,,Příjemné osvěžení v těchto horkých dnech."

,,Souhlasím, a to je konec května. Co budeme dělat v červenci!" uchechtl se Antoni, ale oba moc dobře věděli, že se nepřišel bavit o počasí. ,,Mám pocit, že je tvoje nejmladší dcera bez snoubence."

Po tomhle konstatování Eduardovi došlo, kam Antoni směřuje. ,,Ano, už skoro půl rok to bude," přikývl starý Rookwood. ,,A já zase mám tušení, že tvůj syn přišel o snoubenku."

Antoni se přátelsky pousmál. ,,Doslechlo se mi, že naše děti spolu i nějaký čas chodívali. Nebylo tomu snad?"

,,Máš naprostou pravdu, Tony," pokýval hlavou Ed, jemuž se to, kam Rookwood mířil, velice zamlouvalo. ,,Proč mi přijde, jako by k sobě zkrátka patřili?"

,,Mám stejný pocit," usmál se do široká a kývl na barmanku. ,,Dvě Brandy!"

O kousek dál si povídal Evan s Rabastanem. Dva švagři, jež doma měli půvabné manželky a jeden z nich dokonce i dítě. Vzhledem k tomu, že jejich věkový rozdíl nebyl zase tak markantní, docela si tihle dva rozuměli a občas spolu i někam zašli.

,,Jak se má Felix?" nadhodil téma Rabastan Lestrange a Evan Rosier se pousmál.

,,Myslím, že skvěle," přikývl. ,,Za pár měsíců oslaví svůj první rok a Ela z toho chce určitě udělat nějaké halo."

Rabastan upil ze svého mojita. ,,Mít syna je na mém seznamu věcí, které chci v životě udělat."

,,Taky se dočkáš," ujistil ho Evan. ,,Ona si Margaret prostě jen chce udržet svojí postavu, protože čelí realitě a všichni víme, že po dítěti to není to, co to bylo dřív. Věř mi, užívej, dokud můžeš."

Lestrange se ušklíbl. ,,Tvoje sestra je skvělá, ale přijde mi, že už je na děti čas."

,,Jsem rád, že si vzala zrovna tebe," poplácal ho po zádech Rosier. ,,Upřímně se děsím toho, koho chytne moje nejmladší sestřička."

,,To se ti nedivím," poznamenal jízlivě Rabastan. ,,Black nebyl zrovna výhra."

,,V tom se schodneme," zašklebil se Evan. ,,Přísahám ti, že tomu hajzlovi jednou rozbiju hubu."

***

Lily Evansová a James Potter se za poslední půl rok sblížili více než by kdokoliv očekával. Dalo by se říct, že za to hlavně mohla smrt Dorcas. Je to zvláštní to říct, ale James Lily skutečně přesvědčil, že není tak špatný, jak si myslel. Dokonce už si zavedli jakousi tradici.

Každé nedělní ráno spolu běhali takový okruh okolo Bradavic. Málo kdo by to do Lily řekl, ale ona běhání zbožňovala. James naproti tomu běhání k smrti nenáviděl, ale nemohl si odepří sebemenší chvíli, kterou s ní mohl strávit.

Konečně pár doběhl zpátky k hlavnímu vchodu do Bradavic a zamířil do Velké síně na snídani. Dnes chodila pošta, což znamenalo, že celá Velká síň byla zamořená sovami. Lily a James si sešli naproti sobě k Nebelvírskému stolu a černovlasý chytač do sebe okamžitě začínal lít první tekutinu, kterou našel.

,,Ty vážně máš kondičku mého dědy," zasmála se rudovláska a James jí probodl vražedným pohledem.

,,Hahaha," ironicky se zachichotal, ale potom změnil téma. ,,Ty si předplácíš Denního věštce, že? Je něco nového?"

Zrzka otevřela kouzelnické noviny a zaujala jí hned první stránka. V horní části první stránky se totiž tyčil obrovský nápis Útoky na mudlovské rodiny se zopakovaly! Lily se zděsila a James pozoroval, jak je najednou její ruka posetá husí kůží. Párkrát zamrkala a dala si před pusu ruku, aby její vzlyky nebyly tolik slyšet.

,,Co se děje, Lils?" staral se černovlásek a chytl jí s podporou za ruku. Ona zvedla svoje oči a chtěla mu to říct. Jenže se cítila, jako by měla v krku velký knedlík, takže to chvíli trvalo.

,,M-moji r-rodiče.. oni," koktala rudovláska a James rychle vzal do rukou noviny. Všiml si titulku článku a pomalu mu začínalo docházet, oč tady jde. Spěšně četl celý článek a zaujala ho věta Manželé Evansovi teď už nejsou mezi námi.