Láska je sestrou smrti I.✔️

|KDYŽ MÁŠ ČISTOU KREV, O SVÉM ŽIVOTĚ NEROZHODUJEŠ|

/7.7. 1977/

Sirius Black polehával na své posteli a koukal do stropu. Nudil se. On se fakt nudil. Na chvíli přemýšlel o tom, že by si mohl najít brigádu, ale při pomyšlení na to, že by musel pracovat, si to velmi rychle rozmyslel.

Najednou do jeho pokoje vtrhl jeho mladší bratr Regulus a opřel se o panty dveří od Siriusova pokoje.

,,Co jsem ti říkal o klepání?" zavrčel černovlasý mladík, aniž by se na mladšího bratra podíval.

,,Na to peč," mávl rukou Regulus. ,,Buď tak laskav a dostav se na snídani."

,,Nemám hlad," odpověděl automaticky Sirius svou výmluvu. Nebyla to pravda. Vlastně ho i hlad probudil, ale on jen nechtěl sedět u jednoho stolu se svými rodiči a vždycky čekal, až jeho otec odejde do práce a jeho matka, až začne dělat něco jiného.

,,Nešel bych dvě patra, abych přemlouval tvůj žaludek," poznamenal Regulus. ,,Otec ti chce něco oznámit."

,,Musím?" konečně se na Reguluse podíval a párkrát zamrkal bolestně jako štěně - aby také ne, když se proměňoval ve psa.

,,Musíš," povzdechl mladší Black, a aniž by po sobě zavřel dveře, upaloval po schodech dolů do jídelny. Sirius, tedy ač to dělal velmi nerad, vstal z postele, zapnul si zmačkanou černou košili, ale dole zůstal jen v boxerkách, ve kterých i spal. Do zrcadla se na sebe ani nepodíval, protože co by mu záleželo na názoru jeho rodiny, kterou samozřejmě tak moc miloval.

Šouravým krokem scházel schody a přemítal o tom, co převratného mu chce otec říci. Napadly ho dopisy z Bradavic, ale na ty bylo ještě moc brzo. Potom si pohrával s myšlenkou, že by ho mohli vydědit. Nebo už viděl otce, jak mu oznamuje informaci o tom, že bude pořádat nějaký připitomělý banket.

Vstoupil do jídelny jejich domu a každé oko bylo upřeno jen a jen na něj. Až ho to znervóznilo. Měl trochu chuť říct nějakou frázi jako 'Dobré ráno', ale v jejich rodině mu to připadalo až zvláštní. Prostě to tak bylo.

,,Sedni si, synku," promluvil konečně jeho otec, Orion Black, a Sirius ho trochu nejistě poslechl. Sledoval výrazy své matky, bratra, otce, dokonce i skřítka Krátury. Před ním se rozkládal veliký výběr ze všech možných jídel, ale jemu bušilo srdce tak, že ho i ten obrovitánský hlad přešel. To ticho ho tak moc znervózňovalo.

,,Co se děje?" prolomil ticho Sirius, protože jeho otec nevypadal, že by mu konečně vysvětlil, oč tady vlastně jde. ,,Jdeš mi oznámit, že pořádáš banket, kterého se musím zúčastnit."

,,Siriusi!" okřikla ho Walburga přísně. ,,Nebuď drzý!"

,,Téhle slavnosti by ses měl zúčastnit," navázal na svého nejstaršího syna Orion. ,,Bude totiž pořádán kvůli tobě."

,,Proč kvůli mně?" nechápal Sirius a přivřel obočí. ,,Narozeniny mám až v září."

,,Tady nejde o narozeniny," vysvětloval mu Orion. ,,Oznámíme všem čistokrevných rodinám tvé zasnoubení."

,,Cože?!" vyjekl Sirius a brada mu spadla merlin-ví-kam. ,,Jaký zasnoubení?!"

,,Za normálních okolností by se tohle řešilo až později, ale obdržel jsem od Eduarda dopis, že se jeho dcera musela o vašem zasnoubení neprodleně dozvědět, takže proto ti to oznamuji teď."

Siriusův mozek pracoval na plné obrátky. Věty, které jeho otec vypustil z úst, mu ještě nějakou chvíli a asi třikrát doznívaly v hlavě a on se pokoušel k nim najít odpovědi.

,,Moment!" vykřikl Sirius, protože si najednou dal dvě a dvě dohromady. ,,Eduard?! Jako Rosier?!"

,,Ano, Siriusi," pokýval naprosto klidně Orion a jeho syn měl, co dělat, aby mu nevypadly oči z důlků. ,,Budeš zasnouben s Cassiopeiou Rosierovou."

°°°

Blonďatá dívka skoro týden žila se zlomeným srdcem. Ztratila kluka, kterého z celého srdce milovala. První den cítila vztek, chtěla se prolhanému Augustovi pomstít, ale potom cítila smutek a úzkost. Celé dny trávila ve svém pokoji a přemýšlela. A to je to nejhorší, co kdy mohla udělat. Protože čím víc člověk přemýšlí, tím horší to je.

Nejhorší na tom všem bylo, že si neměla s kým promluvit. Nebo to alespoň tak necítila. Narcissa, první z jejích nejlepších kamarádek, teď byla v Athénách se svým budoucím manželem, Luciusem, a ona ji nechtěla zatěžovat svými problémy. A ta druhá nejlepší kamarádka? Myslíte na Rosaleen Greengrassovou? Ačkoliv za to pohledná brunetka nemohla, Cassiopeia k ní momentálně cítila zášť.

A potom tu samozřejmě byl i problém jménem Sirius Black. Aneb její snoubenec, který na celé její situaci také moc nepřidával. Vlastně si párkrát pohrávala s myšlenkou, že by mu napsala dopis, jenže hned po tom, co si vzpomněla na jeho povahu, rychle tuto myšlenku zahnala.

Z jejího přemýšlení jí najednou vyrušilo klepání na dveře. Než si stačila rozmyslet, zda osobu za dveřmi pozve dál, ta osoba to už dávno udělala. V tu chvíli pochopila, že se nemůže jednat ani i služebnou ani o skřítka.

Dveře se tedy otevřely a pomalu se začala odhalovat osoba, která se pokoušela s dívkou promluvit. Byla to blonďatá žena a zároveň Cassiina matka. Sedmnáctiletá dívka si povzdechla a nevěnovala své matce ani ten pohled.

,,Cassiopeio," šeptla bolestně Gracelyn, protože ji skutečně bolelo, když viděla svou dceru se takhle trápit. ,,Zlatíčko moje."

,,Běž pryč," nakázala jí neutrálním hlasem, který Gracelyn připadal jako bez života.

,,Ne," odporovala jí, ,,nepůjdu pryč, dokud si nepromluvíme. Protože přemýšlení o té jedné samé věci ti nepomůže. Já ti chci pomo-"

,,Běž pryč," zopakovala Cassiopeia, tentokrát už zvýšila tón. Ale Gracelyn svou dceru milovala příliš moc na to, aby se vzdala.

,,Vím, že ti teď připadá nespravedlivé a že bys raději zmizela ze světa, utekla z domu a podobné věci," pokračovala. ,,Já jsem zažila to samé. Před třiceti dvěma lety jsem čelila stejnému problému a cítila se přesně tak, jak se cítíš ty."

,,Běž pryč!" zaječela, ale zároveň jí z očí vytryskly proudy slz. Hrdlo se jí sevřelo, cítila se trochu přidušeně a připadala si jako malá holka, když brečí. ,,Nechci nikoho vidět! Ztratila jsem jednu nejlepší kamarádku, kluk, kterýho jsem milovala mi řekl, že jsem pro něj byla jen rozptýlení! Plus si budu muset vzít toho arogantního, škodolibého a narcistickýho pablba!"

,,Cass-"

,,Proč mě vůbec táta slíbil zrovna jemu?!" nechápala blondýnka.

,,Protože Blackovi jsou velmi bohatá, počestná, urozená a mezi ostatními oblíbená rodina," objasňovalo jí, ,,ale upřímně, Cass. Já se o tom dozvěděla ve stejnou chvíli jako ty. Ale potom později jsem o tom s tvým otcem mluvila. Zasnoubil tě už na tvých křtinách, když ti bylo teprve pár dní."

,,Ještě lepší," odfrkla si Cass.

,,Tohle prostě k tomu patří, každá dívka si tímhle musí projít," pověděla jí, ,,já taky musela."

,,A po tomhle se mám cítit líp?" pozvedla obočí.

,,Když máš čistou krev, o svém životě nerozhoduješ."

***

Tak zase kapitola věnovaná Siriusovi a Cassiopeie 🖤 Já je mám oba tak strašně ráda 😅🖤 Jsem jediná? 😂🖤 Každopádně vám zase musím poděkovat za vaše úžasné komentáře u minulých kapitol 🖤

☕️Sharie