Láska je sestrou smrti I.✔️

|NÁSLEDKY PO VEČÍRKU|

/30.6. 1977/

Slunce vyšlo nad obzor a vetřelo se do všech oken, do kterých jen mohlo. Což pro spousta lidí bylo tragické, protože s kocovinou byl každý paprsek osudný.

Peter vstal z postele a rozhlédl se po pokoji. Zpozoroval, že jeho hnědovlasý kamarád, Remus, spí v Siriusově posteli, James jak spí v jeho a on, že spí v Remově. Sirius ale chyběl! A Jamesova postel byla prázdná.

,,Lilynko moje," zamumlal James do polštáře, který objímal a oslintal.

,,Vstávat, kluci!" zvolal Peter a několikrát po sobě hlasitě tleskl. Následně ve všech oknech roztáhl závěsy, takže do pokoje Pobertů už nepronikalo jen pár paprsků, nýbrž všechno ranní Slunce, které mohlo.

,,Zatáhni to, Petere," zaskuhral Remus, ale když Peter neudělal, co se po něm žádalo, svůj požadavek zopakoval, ,,okamžitě, Petere!"

,,Ale notak, Náměsíčníku," utahoval si z něj, ,,fakt jsem tu jedinej, kdo nemá kocovinu? Sirius a James jí mají vždycky, ale že i ty?"

,,Co kdybys držel hubu?" zavrčel James a hodil přes sebe peřinu.

,,Kolik je hodin?" pokusil se posadit mladý Lupin, ale okamžitě ho rozbolela hlava.

,,Za sedm minut osm," odpověděl Pettigrew, ,,a asi vám nemusím říkat, kdy nám vlak jede."

,,Do háje!" vyskočil Remus z postele a pohlédl na sebe do zrcadla. ,,Chceš mi říct, že nám za třicet sedm minut odjíždí kočáry a já jsem teď vstal?!"

,,Buď v klidu, Reme," uchechtl se pobaveně Peter, ,,my dva, ti rozumnější z nás si včera odpoledne zabalili. To oslintaný James a Sirius, který je merlin-ví-kde, asi dnešní vlak nestihnou."

,,Kde vůbec Sirius je?" zajímalo Remuse a Peter pokrčil rameny.

,,Rozdělíme si role, Remusi," navrhl, ,,a protože se ti blíží úplněk, nechám ti tu jednodušší. Ty vzbuď a sbal Jamese. A si vezmu na starost Siriuse."

°°°

Ve Velké síni mezitím už většina studentů dokončovala svou snídani, protože měli, na rozdíl od té povedené partičky Nebelvírských kluků, rozum. A u Zmijozelského stolu posedávala trojce kamarádek.

,,Neviděly jste Augustuse?" zeptala se ustaraně Cassiopeia a Rose si povzdechla.

,,Ptáš se nás už po třetí," odpověděla, ale v srdci ji něco tížilo. Ano, bylo to černé svědomí. Věděla, že její tajemství někdy musí vyjít na povrch, a vzhledem k tomu, že nastalo období, kdy se pořádají zásnubní večírky, vnímala, že se to blíží více a více.

,,Třeba si jen dobaluje," nadhodila Narcissa, protože se snažila svou blonďatou kamarádku povzbudit.

,,Hned tuhle sobotu, druhého července, ho představím rodičům," pověděla svým kamarádkám natěšeně blondýnka, ,,o mámu strach nemám, ta mě podle mě podrží v každé situaci. Ale poslední slovo bude mít vždycky táta. A o toho se už bojím víc."

,,Podle mě ti ho schválí," povzbuzovala ji Cissa.

,,Pokud už tedy nejsi s někým zasnoubená," doplnila Rose, Blacková po ní hodila vražedný pohled a černovláska tedy pokračovala, ,,což je nepravděpodobné, protože bys to už určitě věděla."

Rosaleen Greengrassové srdce bušilo jako ten největší zvon. Měla dva dny. Dva dny do chvíli, než se její nejlepší kamarádka dozví pravdu. Že ona je zasnoubená s jejím přítelem, kterého si chtěla vzít ona. A nejvíce jí na tom štvalo, že kromě toho, že bude naštvaná, že je s Augustusem zasnoubená k tomu nepřičetla fakt, že o tom věděla už skoro tři měsíce.