Láska je sestrou smrti I.✔️

|PROLOG|

/29.2. 1960/

Za domovskými okny obyvatelů Londýna a blízkého okolí se zrovna proháněla jedna z mnoha bouřek, které byly pro Anglie tak typické. Každý raději zůstal doma, protože nechtěl čelit bouřce, silnému dešti a prudkému větru.

Pro většinu rodin to byl naprosto normální a prostý den, další do počtu. Další z únorových chladných dnů. Ale pro rodinu Rosierových tento den měl mnohem větší význam.

Tahle čistokrevná rodina právě očekávala narození dalšího potomka Eduarda a Gracelyn Rosierových.

Gracelyn, žena která před pár měsíci dosáhla Kristových let, ležela na lůžku ve svém sídle, kde rodina žila. U ní stály tři porodní báby, jedna ji držela za ruku, druhá čekala, až se objeví novorozenec a třetí jí držela na čele studený obklad. Nebylo to poprvé, co Gracelyn rodila dítě, vlastně v tom měla již celkem praxi. Ale to rozhodně neznamenalo, že by tato bolest byla o něco snesitelnější.

Za dveřmi stál její manžel, Eduard. Čekal, až ustane křik jeho manželky a vystřídá jej křik jeho dalšího dítěte. Přál si syna. Už jednoho měl, pravda, ale potom měl dvě dcery, a teď si přál dalšího. Ne, že by svou sladkou ženu miloval. Byla mu vybrána jeho rodiči, když byl ještě mladý. Byla to výborná partie, o tom nikdo nemohl diskutovat.

Ale on patřil k těm otcům, kteří jsou na své děti přísní. Možná proto, protože sám prožil takové dětství. Ale teď stál za těmi dveřmi a čekal. V hlavě mu pořád probíhaly scény, jak učí svého syna jezdit na koni a oslovuje ho Theodore.

Kousek od Eduarda stály jeho tři děti. Nejstarší Evan, v bílé košili, zastrčené v společenských černých kalhotách. Své havrani černé vlasy, které zdědil po otci, měl precizně upravené na jednu stranu a stál víceméně v pozoru, nehnul snad ani brvou. Bylo mu necelých patnáct a svou matku takhle slyšel křičet už dvakrát.

Dále tu stála dvanáctiletá Annabeth, která si přála sestřičku. Měla na sobě fialové sváteční šaty a snažila se nemyslet na to, jak její matka křičí jako o život. Přišlo jí to drastické a nesprávné. Ona sama přihlížela tomu, jak se narodila její mladší sestra Margaret, a to jí byly pouze čtyři, rozbrečela se a chtěla z chodby, kde stála i teď, odejít. Ale její otec ji seřval a vypadalo to i, že by ji chtěl potrestat, a proto ona dnes mlčela a snažila se to vydržet.

Pohlédla na svou mladší sestru, Margaret, které bylo čerstvě osm, a když spatřila, jak se jí leskne slza pod jejím modrým okem, pokusila se o úsměv a vzala ji za ruku. Pro Mary, jak jí Beth říkala, tohle bylo poprvé, a to je vždycky nejtěžší.

A když to člověk nejméně čekal, za pět minut půlnoc přesně, se ozval dětský pláč. Eduard zporozněl. Snažil se odhalit, zda jde o klučičí či holčičí. Porodní báby odvedly svou práci a během deseti minut se dveře do ložnice otevřely. Eduard vběhl dovnitř, celý napjatý, těšíc se na svého syna.

Na posteli ležela Gracelyn, přikrytá a spocená s úsměvem na tváři, vzhlížejíc na malé miminko. Hned za Eduardem se pomalu do ložnice vkrádaly všechny děti. Nejzvědavější byla Mary a Beth, protože Evan o nového sourozence moc nestál.

,,Je to holka," vydechla s nadšením Gracelyn a z Eduardova obličeje se vytratila všechna radost. Snažil se to nějak zamaskovat, aby ho porodní báby nepomluvily, a aby ho jeho žena nebrala jako bezcitného. Když se ovšem přiblížil k malé holčičce, jak má otevřené oči a kouká na svět, sám od sebe se usmál. Jako by jeho ledové srdce alepsoň na chvíli rozstálo.

,,Takže se bude jmenovat Cassiopeia Druella Rosierová," pronesl slavnostně Eduard a Gracelyn se na svou nejmladší dceru od ucha k uchu usmála.

,,Vítej na světě, Cassiopeio."

/Poznámka od autorky: Na mém instagramu (sharieen_) naleznete rodokmeny k této knížce, pro případ, že byste se cítili trochu ztracení v postavách./