Organizace proti ohni (part II)

1. Kapitola

Srpen 25, 2018 22:09

Tmavou místností prostupovalo klidné oddechování rodiny Pattersonových, která spala všude, kde se dalo. Ohnivý bůh se díval do temného stropu. Nemohl usnout i přes to, že jeho žena ležela po jeho boku a tiskla se hrudí k němu. Všichni poklidně spali, ale on nemohl zamhouřit oka. Musel stále myslet na krveprolití, kterého byl svědkem. Krev jeho babičky se v jeho představách stále rozlévala po mozaice a její tělo padalo měnící se v popel do hlubin vesmíru. O pár hodin později se k ní připojil její věrný Otec Čas. Konečně byli spolu, tak jak by si to přáli.

James se převalil na druhý bok. Ruka, která jej objímala zlehka kolem pasu, spadla na pokrývku a vzbudila její majitelku. Oxana se k němu přitáhla blíž.

„Nikam prosím nechoď." zašeptala se rty u jeho ucha, tak blízko, že jej skoro políbila. On její tvář vzal do dlaní a věnoval jí dlouhý pohled. Modré oceány utišené spánkem se poblouzněně koukaly do hnědých. Trvalo opravdu dlouho než se políbili, ale i při polibku neustávali v hlazení jeden druhého. Oxana, jak u ní bývalo zvykem, okamžitě uhádla, že se s jejím mužem něco děje a snažila se to potlačit ihned v zárodku. Nemohl opět upadnout až na hluboké dno všeho žití.

„Půjdu si provětrat hlavu." řekl James tiše a stáhl ze sebe přikrývku. Oxana jej chytla za zápěstí. Její oči zářily jako dvojice obrovských safírů, které se odrážely od svitu hvězd. Přemítala nad těmi slovy a nakonec přikývla. Pustila ruku svého manžela a zase ulehla na zem. Hlavu zabořila do polštáře.

„Nezapomeň se brzy vrátit. Protože pak bych mohla už spát." mrkla na něj a spokojeně si přitáhla přikrývku až po nos. James se ušklíbl, až ve se ve svitu hvězd zaleskly jeho zuby a zvedl se. Popadl berle. S nimi pod paží se vydal na malý balkón na opačné straně místnosti. Překračoval členy své rodiny, tak aby nikoho z nich nevzbudil.

Když se ale dostal až k nejzazšímu koutu, tak jej za kotník chytly něčí prsty. Ještě než vyjekl hrůzou, tak se podíval dolů. Díval se přímo do indigově modrých očí Benedikta. Na jeho tváři hrál široký úšklebek, který rušil jinak tak vážnou tvář. Tmavé vlasy, teď černé kvůli nedostatku světla, byly rozcuchané, protože ještě před minutou poklidně spal.

„Tohle přišlo dnes večer během vaší procházky venku." strčil svému otci do dlaně otevřenou obálku s dopisem. Na bílé obálce bylo napsáno ženským rukopisem jméno Jamese Pattersona. Hodil rozčílený pohled na svého syna, který musel otevřít dopis adresovaný jemu. Benedikt pokrčil rameny. Opět si lehl a otočil ke svému otci zády.

James si povzdechl, strčil dopis do kapsy a otevřel západku od dveří na balkón. Vyklouzl do studeného nočního vzduchu. Ošlehl jej studený poryv větru, který se z něj snažil strhat oblečení. Zhluboka se nadechl svěžího vzduchu a podíval se přes střechy budov k nedalekému moři. Obrovské vlny se vzdouvaly a splavovaly z přístavních částí odpadky, ale i auta a skoro vše, co nebylo přimontované. Z temných mraků padal prudký déšť, který ošlehl bohovi ohně obličej a smýkl s ním do strany. Zraněná noha mu podklouzla na louži vody. Svalil se do mokrého a kvůli stále sílícímu dešti nebyl schopný se zvednout.

Ze všech sil se ale snažil vyškrábat na nohy. Zatínal zuby, přes které by vycházely kletby na celý svět. Z vlasů proudem tekla voda, která mu padala do očí. Šmátral kolem sebe, aby našel nějakou oporu, protože on se musí zvednout sám. Všichni spí a nikdo mu nepřijde na pomoc, aby jej vytáhl na nohy. Skousl dolní ret. Ústa mu naplnila pachutí krve z prokousnutého rtu. Zatnul všechny svaly a zvedl se polovinou těla do vzduchu.

Další nápor lijáku jej zase srazil obličejem na desky. Zaskučel bolestí. Do úst se mu dostala další krev, tentokrát z nosu. Vyplivl krev na mokrou zem. Opětovně se zvedl na kolena, ale byl zase sražen na zem. Vzdal své úsilí a začal se plazit ke dveřím. Nedbal na to, že si jisto jistě roztrhá stehy pod sádrou ani na to, že pokud se dveře zavřou, tak mu opět zpřelámou prsty.