Organizace proti ohni (part II)

7. Kapitola

Září 13, 2018 7:04

Stěny se kolem něj semkly, jako hradby obrovského města snažícího se rozdrtit svým rozpínáním vše, co mu stojí v cestě. Nechtěl stát mezi stěnami, jako by čekal na poslední soud, který by pro něj stejně nepřišel. Už nebyl nic. Zbyla jen nemyslící troska zavřená v temné místnosti, kam nepronikal ani ždibec slunečního svitu. Minuty se měnily v hodiny a hodiny v dny. Nevěděl kolik času uplynulo ode dne, kdy viděl naposledy Smrt s Benediktem.

Čas se pro něj stal nepotřebnou silou hýbající vesmírem. Ztratil snad vše kromě své rodiny, kterou chránil za obrovskou cenu. Nahmatal si vykloubený palec na levé ruce, který se mu podařilo sice nahodit zpět, ale stále byl citlivý na dotek a otékal. Zatnul zuby pokoušejíc se prohmatal oteklé místo prsty, aby zjistil více o jeho stavu. To ale zlomenými prsty šlo špatně, levá ruka se během pár hodin stala úplně nepoužitelnou.

Hlavou mu vířily myšlenky neposedné jako koťata honící se za klubíčky vlny. Stále dokola si opakoval jediné dvě věty. Stále dokola si dodával odvahy do dalších dnů, které ještě bude muset strávit v té místnosti. Jsem James Patterson, bůh ohně. Vše, co dělám, dělám pro svou rodinu. Musel doufat, že se stane zázrak, jež by mu mohl pomoci se dostat z koloběhu utrpení, bezmoci a záchvatů, které se staly zase častějšími protože nemohl pít žádný alkohol.

Jsem James Patterson, bů – zastavil se s rukou na půli cesty k zemi. Kroky, které se ozývaly po chodbě mohly patřit pouze podpatkům. Zmocnil se jej neidentifikovatelný strach. Srdce mu tlouklo v hrudi, jako by se chtělo přesvědčit, že opravdu nechce poslouchat jeho pravidelnou činnost. Jsem James Patterson, bůh ohně. Vše, co dělám, dělám pro svou rodinu. Vmáčkl se do nejzazšího rohu místnosti. Nemohl sice použít svou božskou moc, ale mohl se bránit zuby nehty před dalším výslechem, který nemusel, jako ten první, skončit pouze vykloubením palce a praštěním do obličeje. A ani jako ten druhý, který skončil vytrháním nehtů.

Kroky se přibližovaly. Pravidelné klap, klap otřásalo jeho základy. Všechny stavební kameny jeho vědomí se přeskupily do poslední obranné linie, která je držela pohromadě s vypětím všech sil. Jsem James Patterson, bůh ohně! Vše, co dělám, dělám pro svou rodinu! Musel se vzpamatovat. Konečně se Tině i Williamsovi postavit. Ukázat jim, kdo je bůh ohně a proč by se ho měli obávat. Už si nenechá jen tak házet na hlavu všechno, co po něm hodí. Ale on na to neměl sílu. Některé dny neměl sílu ani na to, aby se zvedl a došel na druhý konec místnosti, kde byl kyblík, do kterého měl dělat svou potřebu. Prostě jen zůstal ležet v jednom koutě a nepřítomně hleděl před sebe.

Vzpomínal. Vzpomínal na den, kdy jej Tina střelila do hlavy. Ještě nyní ho bolela hlava, když přežvykoval kousek chleba, který mu dozorce hodil na zem. Znovu dopadl tváří k zemi už zpola v jiném světě, který jej lákal svou sametově hebkou náručí do svého lůna. Krev mu stále tepala ve spáncích, když si přehrával ve vzpomínkách ty poslední vteřiny před dalším ztracením vědomí. Temnota jej pohltila. Zničila jeho tělo a deformovala mysl, jako by byla jen pouhým kusem hadru. Zmuchlala jej a odhodila jako nepotřebný kus oblečení, které už nikdo nechce.

Jsem James Patterson, bůh ohně! Vše, co dělám, dělám pro svou rodinu! Kroky utichly před jeho celou. Nemohl se nadechnout. Plíce jej nechtěly poslouchat a svaly se stahovaly, jako by se chtěly utrhnout od šlach. Výslech! Určitě ho chtějí zase vyslýchat! Panika sevřela jeho duši v doběla rozžhavených kleští. Nemohl se ani hnout. Stále dokola si opakoval dvě věty, ale ani ty nemohly vyvést jeho duši z kruhu strachu v němž se ocitl. Jsem James Patterson, bůh ohně! Vše, co dělám, dělám pro svou rodinu! JSEM JAMES PATTERSON, BŮH OHNĚ! VŠE, CO DĚLÁM, DĚLÁM PRO SVOU RODINU! JSEM JA – dveře do cely se neslyšně otevřely.