Organizace proti ohni (part II)

5. Kapitola

Září 3, 2018 7:46

Ptáčci štěbetali a sluneční paprsky prostupovaly oknem. Na podlaze tvořily roztodivné tvary, které se každou chvíli měnily a nabývaly nových kontur. Bůh ohně ležel s obličejem přitisknutým k polštáři. Pravidelně oddechoval. Nic nemohlo narušit jeho bezstarostný spánek, do kterého upadl poté, co v noci opustil Benedikt se Smrtí pokoj. Spánek byl jediným vysvobozením, které mu svět nabízel a on se nehodlal něčeho takového vzdát.

Ale díky tomu, že spal a snil, si nemohl všimnout, že se pokojem krade osamělá postava. Přechází z jednoho konce místnosti na druhý s viditelným pohnutím. Nic si pro sebe sice nemumlala, ale i tak se zastavila před oknem a v duchu proklínala všechny bohy. Zase nad ní vyzráli! A to už se nemělo nikdy opakovat. Jen, co boha ohně zlomí, tak všichni padnou k jejím nohám a budou prosit o smilování. Pak konečně pochopí, že i ona se jim může vyrovnat.

Přikradla se blíže k posteli. Stále slyšela pravidelný dech boha a proto věřila, že spí. Nemohla ale tušit, že James je vzhůru a vyčkává na vhodný okamžik k útoku. Věděl předem, jak tohle střetnutí skončí, ale i tak nehodlal dát Tině nic zadarmo. Počkal až uslyší nabíjení zbraně, poté už půjde vše ráz na ráz.

„Nesplnil jsem tvá očekávání?" zeptal se velice klidně otevírajíc oči. Pohlédl přímo do hlavně zbraně, která byla namířena přesně mezi oči. Lehce se usmál. Nemusel ani vědět o nevyhnutelné budoucnosti, aby mu bylo jasné, že jeho selhání nemohlo skončit jinak, než ránou zblízka do hlavy.

„Nikde tu nevidím Smrt, proto mě můj mozek neodmyslitelně nabádá k tomu, abych se přesvědčila, že jsi splnil svůj úkol." zbraň zmizela v kapse její kožené bundy. Tina usedla na okraj postele. Hleděla na boha ohně, který se pomalu zvedl. Sebral ze stolku brýle, jež mu pomohli v noci najít Benedikt se Smrtí a podíval se do očí svému nepříteli.

Tvář měl vážnou a vypadající o hodně starší než na kolik vypadal. „Je tu určitá možnost, že jsme udělali, co jsi po nás chtěla, ale také, že jsme se na tebe i celou organizaci vykašlali. Možná, že Smrt nyní poslouchá náš rozhovor z koupelny, ale také je možné, že zde vůbec není. Máš na to zjistit, tak očividnou pravdu jen z mého obličeje?"

„Jdi s těma hrama do prdele! Je mi jasné, že tady není, protože jinak by ještě vyspávala po tvém boku!" zavrčela výhružně vytahujíc zbraň. Bůh ohně jí ale chytl za zápěstí. Oči mu plály jasným plamenem, stejně jako druhá ruka.

„Ale mi žádnou hru nehrajeme nebo mám říct, že jsme žádnou hru nehráli?" zeptal se nevinně. Pustil její zápěstí. „Máš dost odvahy to udělat znovu? Znovu nechat vystřelit kulku, která mi provrtá mozek skrz na skrz? Protože minule se ti to nepovedlo..." jeho hlas zněl jako pokládání rakví do hrobů. Byl nesmlouvavý a plně odhodlaný jí vyprovokovat ke zbrklému rozhodnutí. Chtěl mít tuhle pasáž za sebou. Chtěl, aby kulka projela jeho hlavou a on mohl nerušeně spát celé dny. Potřeboval načerpat sílu a to mohl jen poté, co by nějakou ztratil.

Tina na něj vycenila zuby. Přitiskla zbraň k jeho ústům a zle se usmála. „Možná, že se mi to tenkrát nepovedlo, ale dnes ti vystřelím mozek z hlavy. Tvé tělo odvezu do nejtemnější části budovy OPO a tam tě nechám na pospas tvým chmurným myšlenkám." naposledy se usmála. Vzduch se rozechvěl výstřelem. Vznášela se v něm těžká pachuť krve, která stékala dolů po stěně, po zakrvácených přikrývkách na kterých se leskly kousíčky lebky a spousta další krve.

*

Září 10, 2018 13:08

Bolest! Příšerná bolest trhala jeho duši na cáry. Nebyl schopný vzpomenout si na události posledních dní, neměl dost síly na otevření očí. Nemohl udělat nic. Jediné, co přetrvávalo v jeho rozervaném nitru byla bolest. Bušila do jeho spánků, jako by chtěla vpustit do nitra jeho lebky i přestože už v ní dávno byla. Chtěla vtrhnout dovnitř a konečně se zmocnit vlády nad jeho tělem.