Říjen 15, 2018 10:48
Na můj vkus tam bylo až moc horko. Dusivý kouř mě probral z říše snů a okamžitě mě hodil po hlavě do reality. Pro všechny bohy, jak dlouho jsem jen spal? Se zamlženým zrakem jsem se podíval kolem sebe. Žár. Plameny! Tohle přece nemůže být pravda. Ne teď! Ne když už jsem tak daleko! Nemůžu přece jen tak selhat! Nemůžu zradit celou svou rodinu, jen kvůli němu. Ne! Tohle nedopustím. Nikdy mu nedopřeji takové potěšení aby mě mohl vidět umírat.
Jen pár vteřin a všechny moje obavy se rozplynuly. Te muž, který stál naproti mně, nebyl Jerry Williams, ale Ben Scott. V napřažené dlani držel hořící zápalku. Její mihotavý plamen vykresloval dlouhé stíny na stěnách. Dlouhé stíny jejichž prsty se ke mně natahovaly a chtěly trhat oblečení z mého těla. Servaly by ze mě šaty a poté se pustily do kůže a masa. Ne, tohle se nemohlo stát. Jsem bůh ohně a ten se nebojí plamenů!
„Kde to jsem?" vypravil jsem ze sebe skřehotavým hlasem. Hlupáku! Není důležité, kde seš, ale proč tu seš! Není důležité co chce udělat, ale co stéká po tvém obličeji! Jen ať to není krev. Jestli to je krev, tak jsem ztracen. Potřebuji všechny své síly, ale když mi je ztráta krve sebere, tak nebudu mít šanci se odtud dostat.
Ben se uchechtl, v jeho chladných očí pluly kry ledu. Zničí mě! Zabije mě jen proto potěšení, že může! „Rozhlédni se pořádně! Copak tohle místo nepoznáváš? Snad jsem ti nevymlátil z hlavy kromě rozumu i vzpomínky?!" zle se usmíval.
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Poznával jsem ty stěny. Háky nad mojí hlavou k jednom z nichž jsem byl zaháknut za spoutané zápěstí. Vzduch byl cítit chladem. Chladem v jehož stopách kráčela smrt. Přesto ale po mém oblečení a dokonce i obličeji stékala nějaká tekutina. Nebyla to krev. V duchu jsem si oddechl, ale když jsem se podíval na své nohy, tak mi bylo jasné, proč Ben drží v ruce zapálenou zápalku.
„Co se bude dít dále?" zeptal jsem se.
Zprvu neodpovídal, ale poté bez špetky emoce hodil zápalku k mým kotníkům. „Myslím, že to brzy poznáš." zavrčel. Naskládané stohy papíru okamžitě chytly jasným plamenem. Kouř, který z nich stoupal ke stropu, mě štípal do očí. Nic jsem neviděl. Přes ten dým nebylo vidět ani na krok přede mě. A stále narůstal. Něco těžkého dopadlo k mým nohám. Zvedly se jiskry, které propalovaly díry do mého oblečení. Byl to celý roj jisker, které stoupaly ke stropu, kde tančili ten nejkrásnější tanec v celém vesmíru.
„Dnes zemřeš. Zabiju tě, tak jako si ty zabil mého syna!" řval přes burácející oheň Scott. Nemohl jsem rozluštit další slova jež už neměla takové štěstí a nedostala se přes ohnivou clonu. Oheň postupoval stále výš a výš po mém oblečení. Rozpaloval mi v žilách krev. Proudila celým tělem a roznášela adrenalin do všech koutů.
„Ne, dnes ne." zašeptal jsem zapalujíc své ruce mocným plamenem. Provazy povolily, ale pod nimi byly smyčky z kovu, který pohlcoval moje schopnosti. Ale já se nehodlal vzdát. Ne dnes, ne v budoucnu. Už se nechci vzdávat!
První, co jsem ucítil byl náhlý úbytek sil. Připadal jsem si jakoby někdo sebral skoro všechnu mojí sílu. V jeden okamžik jsem mohl nechat roztavit všechny stěny, ale v další už jsem nebyl schopný zapálit si ani ruku. Dolů po předloktích stékal roztavený kov. Pálil všechno, co mu přišlo do cesty s výjimkou mého těla. Hodinky, které jsem celé ty dlouhé roky nosil, zmizely jako první. Roztekly se stejně snadno jako ledová socha. Než jsem si stačil uvědomit stav věcí, tak jsem spadl na zem.
Všude kolem mě se rozlétla oblaka popela, jisker a plamenů jež dorážely na zbytky oblečení. Zůstal jsem ležet na zemi. Neměl jsem dostatek sil jen na zvednutí hlavy. Ale stále dokola jsem si v hlavě opakoval, že mu nedopřeji ten pohled na to, jak prosím o svůj život. Ne! Jsem bůh ohně a toho nemůže někdo jen tak upálit na hranici jako pouhou čarodějnici. Možná, že spálí všechno kolem, ale já znovu povstanu z popela jako fénix. Postavím se jim zas a znovu, jen abych je jednoho dne porazil. Prohnal jejich zkaženými srdci ohněm ověnčený meč svého otce. Abych jim ukázal, že nemají šanci zvítězit nad jakýmkoliv bohem!
ČTEŠ
Organizace proti ohni (part II)
Fantasy„Kde jsou?!" zavrčel na něj Jerry Williams. Tvář měl rudou vzteky a klouby na prstech pravé ruky sedřené od pořádné rány, kterou uštědřil Jamesovi. „Protože jestli mi to neřekneš po dobrém, tak budeme muset přistoupit k drastičtějšímu opatření! Budu...