Organizace proti ohni (part II)

28. Kapitola

Listopad 4, 2018 21:05

Koukal jsem na dlouhou ulici pod okny. Nebe bylo šedé a dodávalo městu ještě větší melancholický jev než bylo normální. Slunce již dávno zapadlo a uličky se stávaly stále méně přívětivějšími. Už dávno jsme mohli být na cestě do Prahy. Mohli jsme sedět v kupéčku a přemýšlet nad tím, co uděláme až se dostaneme do hlavního města. Mohl jsem přemýšlet o mé milované Oxaně, která na mě čekala. Ale stále jsem mohl jen přemýšlet. Praha sice nebyla nijak daleko, ale když jsme trčeli v Plzni, tak se zdála nedosažitelná.

Podíval jsem se zpátky na Maxe, který po celou dobu trpělivě sledoval mé počínání. Bylo mu jasné, že si dovolil moji dceru odvést z organizace a bez mého dovolení si jí vzal za manželku. Věděl, že nemá moje požehnání, ale i přes to všechno se stále tvářil vyrovnaně a připraven na jakýkoliv trest, který bych si na něj vymyslel. Přelétl jsem jeho tvář pohledem, zatímco jsem přemýšlel, jak tento problém vyřeším. Nemusel jsem ani vědět, že je Lily těhotná, aby mi tato skutečnost došla.

„Takže jste se s Lily vzali a přestěhovali do Čech, ano?" zeptal jsem se s pohledem stále upřeným ven z okna. Přemýšlel jsem, kde by tak mohl být Michael se Smrtí. Šli se před celou půlhodinou projít, ale ještě se nevrátili. Dělalo mi to starosti. Namísto toho jsem se raději otočil zpět na nového člena rodiny.

„Dalo by se to tak říct." Připustil Max ohlížejíc se za sebe, kde byly dveře do další místnosti, ve které seděla netrpělivě moje dcera. „Ale Lily jsem v žádném případě neusnesl nebo něco podobného. Sama souhlasila s tím, že se přestěhujeme sem."

Nadzvedl jsem obočí. „I s tím, že se vezmete a pořídíte si dítě?" lehce jsem se ušklíbl. Nechtěl jsem mu dělat ze života peklo, když jsem moc dobře věděl, jaká je Lily osobnost. Kdyby jí někdo do něčeho nutil, tak by mu to dala jasně najevo a Max už by se mnou nyní nemluvil.

„Můžeš ho přestat vyslýchat, otče?" zeptala se neurvale Lily s hrnečky, které nesla na velikém tácu. „Všechno, co jsme společně podnikli bylo dobrovolné a tím to končí. Do ničeho mě nenutil a ty bys ho mohl nechat vydechnout." Položila na stůl tác a sedla si vedle Maxe, který jí objal kolem pasu nataženou paží.

„Ano v nejmenším jsem ho nechtěl vyslýchat, jen jsem se ptal, zda se ti dobře vede. To nemůže mít otec starost o svou dceru?" ublíženě jsem se usmál natahujíc se pro hrneček plný horkého čaje. Zahříval jsem si o něj ruce, když mi na rameno vyskočil Arsiius. Spokojeně si čepýřil peří a vůbec si nevšímal dvojice očí, které se na něj upíraly. Lehce jsem se usmál a vysvětlil mu v duchu, že se na něj dívá moje dcera a její manžel. Malý opeřenec zvedl hlavičku od svého křídla a podíval se rudýma očima na pár před sebou.

„Je úžasný." Zašeptala Lily prohlížejíc si fénixe užaslým pohledem. Max se nezmohl ani na jediné slovo a němě oplácel ptáčkův pohled očích malé jako korálky.

„Děkuje ti za tu lichotku." Usmál jsem, když jsem se napil vařícího čaje. „Ale jak vidím, tak nebohého Maxe spíše vyděsil než uchvátil." Pohladil jsem Arsiia po hlavě a pohodlněji se opřel o opěrku pohovky. Přeměřil jsem si oba dva pohledem přemýšlejíc nad formulací další své otázky. Dlouhou dobu jsem nevěděl, jak tento rozhovor načíst, ale bylo mi jasné, že se k němu budeme muset dostat.

„Na co se chceš teda zeptat?" zeptala se netrpělivě Lily, které okamžitě došlo, že přemýšlím nad nějakou otázkou. Netvářila se ani šťastně ani naštvaně, ale spíše odevzdaně. Bylo jí jasné, čeho se ta otázka bude týkat.