Organizace proti ohni (part II)

9. Kapitola

Září 17, 2018 18:29

Byl schoulený do klubíčka, vychrtlá kolena měl přitažená k zarostlé bradě. Ale i přes svůj pomlácený zevnějšek byl šťastný. Ta sprcha mu konečně dodala víru, kterou potřeboval a on se i přes to, že jej skoro hned poté zmlátili Williams s dozorcem cítil nejšťastnější za poslední dny. Mohl konečně normálně popřemýšlet o hloubce vzkazu, který mu Michael poslal. Oxana byla těhotná a on i když už za to byl rád delší dobu, konečně naplno pochopil význam toho vzkazu. Začínal se o své dítě obávat. Bohové raději zvolili smrt než pomalý zánik rukama organizace, ale všichni do jednoho tvrdili, že jejich konec by přišel ještě tento rok.

Červíček pochybností hlodal v hlavě boha ohně nesnesitelně blízko místa, kde schraňoval lásku pro všechny své děti. Věděl, že pokud bohové nelhali, tak to dítě bude představovat jejich zánik. Poplašeně sebou trhl. Tohle se přece nemohlo stát! Za jeho lásku k bohyni plodnosti přece nemohlo pykat celé božstvo! Nemohl je svým srdcem odsoudit k věčnému zatracení jenom protože miloval. Tohle by se nemělo dít. Neměl by za to moci on. On měl vždy stát stranou od všeho a ne se účastnit posledního roku bohů v první linii. Ne on, ale někdo jiný. On pouze miloval a nechtěl, aby za jeho lásku zaplatili ostatní.

Trhavě se nadechl. Tělem mu projelo zachvění začínající na palcích u nohou a končící, až někde v zadní části mozku. Nemohl to potlačit, protože droga v jeho těle se dala do pohybu. Musela na sebe upozornit, aby jej mohla srazit na kolena. Chtěla, aby začal opět tonout v tom moři, které nesnášel. Chtěla, aby konečně pochopil, že jakýkoliv boj je zbytečný, protože ona vždy vyhraje. On se ale nedal tak lacino, nepřestal bojovat ani poté, co mu první kapky krve smáčely ústa. Ani poté, co vykašlal první krev. Ne! On se nevzdá bez boje!

Zlomené prsty na levé ruce tiskl k hrudi. Nemohl si dovolit je nedopatřením zranit ještě více. Musel se svým záchvatem bojovat, ale bez potřebného alkoholu to šlo těžce. Poslední kapičky vína, které mu předchozí den přinesla ta žena už použil při záchvatu po návratu ze sprch. Teď už neměl nic, jen sílu bojovat. Jestliže jej chtěl Jerry porazit pomocí jeho těla, které by začalo selhávat, tak on se tomu postaví. Nebude čekat v koutě až to přejde, ale vrhne se do boje, jak se od ohnivého boha očekává. Vypálí svého nepřítele i kdyby musel ublížit sám sobě, ale zničí jej. Promění jej v prach vanoucí ve větru, protože jeho moc už bude v té době nezkrotná.

K nosu a ústům přiložil ušmudlaný kapesník od ženy, která ho předešlý den navštívila. On věřil, že svoji bolest přemůže. Nechtěl už zažít agónii, do které následně upadl. Nechtěl, aby se jeho tělo stalo zranitelným. Ne, dnes ne. Dnes tu látku přemůže, protože nic nemůže být silnějšího než bůh. Zničí ji ve svém těle jednou provždy a ukáže Williamsovi, že má na to být bohem, které by se měl obávat. Už nebude jen hromada masa a kostí. Bude ohněm, který by mohl pohltit celý svět, kdyby si to přál. Nebude se před nikým plazit, protože v Sídle bohů jsou si všichni bohové rovni. Přežije tento žalář a vrátí se zpátky ke své rodině, která jej potřebuje ještě více než on je.

Než ale mohl záchvat naplno udeřit na jeho tělo, tak se otevřely dveře. Do cely vstoupila žena. Husté zrzavé vlasy jí volně splývaly po pás. Oříškově hnědé oči upírala na Jamese trhajícího sebou na podlaze. Byla to ta samá žena, která mu minulý den pomohla a dnes se k tomu chystala znovu. Rychle k němu přiběhla, když si všimla, že se bůh svíjí na zemi. Všimla si toho, že dnešní záchvat probíhá opravdu podivně. Bůh sebou už měl dávno házet v příšerný křečích, ale místo toho pouze zrychleně oddechuje a z nosu i úst mu teče krev.

Dnes na něm bylo něco zvláštního. Odhodila na zem svou brašnu, ve které přinesla obvazy a vytáhla z kapsy svého bílého pláště další láhev s vínem. Přiložila ji k bohovým rtům. Když mu chtěla pomoci se napít, tak otevřel oči. Hnědé oči plné plamene se na ni upřely a bez jediného slova jí zdravá ruka vytrhla láhev. Neprotestovala proti tomu, byla ráda, že se jeho stav lepší. Za to, co mu prováděli nesnášela snad všechny, kdo se na něj chodili jen dívat a nikdy mu nepomohli. Ráda viděla, že se o sebe dokáže postarat a není už jen tou bezduchou bytostí jakou se zdál být ještě včera.