Organizace proti ohni (part II)

55. Kapitola

Prosinec 27, 2018 10:38

„Ale víš, co nejlepšího jsem ti neřekl?" zakřičel Jerry, jehož hlas se rozléhal nad budovami města. „Mám tady ještě jednu tvou kamarádku!" zasmál se. Na světlo vytáhl stařenu, která už tolikrát pomohla Jamesovi a jeho rodině. Byla to Linda. Dívala se na Williamse nevraživým pohledem a snažila se vkroutit z jeho sevření, i když neměla žádnou šanci.

„Okamžitě jí pusť!" zařval za bohem ohně jeho nejstarší syn. John byl připraven na všechno, co by mohlo přijít. Tenhle okamžik viděl už tolikrát před tím, než se skutečně stal. Dávalo mu to jistou moc nad jeho emocemi, ale i tak byla, v porovnání se vším ostatním, mizivá.

„Myslím, že zrovna teď máte jiné problémy než jen tuhle bábu." usmál se. V momentě, kdy dořekl ta slova, se z výtahu vyřítila skupina ozbrojených agentů připravených zabíjet a bez milosti odnést raněné do nejčernějších kobek, které by se mohly skrývat hluboko pod budovou.

„A ještě něco! Kdy naposledy jste byli v situaci, kdy jste mi mohli vyhrožovat?!"

John naštvaně zavrčel a tasil meč. Tohle měl být poslední možný boj a on si ho nemohl nechat ujít jen kvůli tomu hadovi, který se je snažil rozptýlit. Po jeho boku se objevil Benedikt se Smrtí, jež byla připravena udělat všechno pro záchranu jejich novorozené dcery.

„Tome, odveď bohyně s dětmi do bezpečí!" zařval nejvyšší z bohů na svého mladšího bratra, který se nemohl zúčastnit boje. Tom pouze přikývl popadaje Eleanoru za paži. Přelétl pohledem zbytek bohyň připraven na sebe vzít takové břemeno.

James ani netasil meč. Pouze se rozhlédl kolem sebe, aby našel nejlepší cestu na druhou budovu. Jeho zrak okamžitě padl na jednu z větví dubu, který před takovou dobou nechal vyrůst John. Nebyla ale dostatečně veliká, aby dosáhla až k vedlejší budově. Ohlédl se na svou rodinu, jež se snažila vést boj se skupinou mužů, kteří se rozestoupili do kruhu. Chtěli bohy sevřít a zaútočit, když budou mít výhodu a oni nebudou mít kam ustupovat. Nemohli dovolit Tomovi odvést bohyně pryč, proto se snažili udržet formaci a znemožnit někomu oddělení od skupiny.

„Johne! Tome!" zařval James stojící jako jediný u díry ve stěně. „Budu potřebovat vaši pomoc!" zběsile sebou trhl, když se po něm ohnal nejbližší agent nožem. Vyhnul se ráně a rychle se otočil na místě, aby měl protivníka stále před sebou. Netoužil po noži zabodnutém do zad. Snažil se prsty nahmatat nůž, který mu vždy visel po boku. Stále tam byl ale jen vzduch. Jen vzduch!

Pokusil se zastavit další ránu uchopením soupeřovi ruky, ale docílil jen toho, že ho čepel škrábla do dlaně. Zavrčel jako divoké zvíře. Chtěl sáhnout po meči a jedinou ranou ukončit tenhle nesmyslný boj, ale to už se za agentem objevil Tom. Dopadla rána. Muž se šíleně lekl a dal tím šanci Jamesovi, který mu vytrhl z ruky nůž.

Podíval se do očí Tomovi, který držel muže za zadu za uniformu. Nůž se blýskl vzduchem. Zanechala za sebou pach čerstvé krve a kloktavý zvuk, který vydal muž zápasící po dechu. Bůh ohně se odvrátil. Odhodil na zem zkrvavený nůž a vydal se k díře ve zdi. Zachytil se za drát čouhající z cihel. Chtěl se natáhnout co nejdál, aby se mohl podívat, kam až větev z nižšího patra vede. Potřeboval, aby jeho synové nechali větev vyrůst.

„Dáš mi chvíli, otče?" ozval se John bojující se dvěma muži najednou. Rychlá rána, výkřik a bylo o problém méně. Otočil se na druhého muže, který se mu snažil dostat do zad. Bezúspěšně. John ho srazil jedinou ranou na zem a druhou ho dorazil.

V dalším okamžiku už stál vedle svého otce. Společně s ním se díval na město pod sebou. Jako by i počasí vědělo, že se blíží jejich konec. Tom se objevil vedle nich a snažil se tvářit, že tahle situace je naprosto normální. Před chvílí pomohl zabít člověka! On bůh života, který nesměl zabíjet! Stále tomu nemohl uvěřit a vůbec se mu ta představa nelíbila.