Organizace proti ohni (part II)

39. Kapitola

Prosinec 21, 2018 15:11

Svět na několik málo sekund utichl. Auta projíždějící kolem dvojice policistů ztišila své jindy burácející motory. Lidé, procházející kolem se ztišili a odsunuli někam na pozadí, kde nemohli rušit nejdůležitější okamžik jejich dlouhé cesty. Sníh se zvolna snášel z ocelově šedého nebe a přikrýval svou neposkvrněnou bělostí celé město, které se potřebovalo zastavit a alespoň na pár vteřin si užít to ticho, které nastalo na Oxford Street.

Bůh ohně pohlédl k nebi. Ještě pár vteřin a všechno se mělo změnit. Svět se měl zase dát do zběsilého útěku ke své zkáze a nehodlal se zastavit jen na jedinou vteřinu navíc, než byla tahle. Jen mrknutí oka jej dělilo od dalšího sledu událostí, které měly pro něj i jeho rodinu veliký význam. Nemohl se tomu okamžiku vyhnout a tak pevně stál s nohama na zemi pevně doufaje, že se nic z toho nepodělá ještě dřív než by bylo dobré.

Podíval se na detektiva, který až do tohoto okamžiku stál po jeho boku, ale namísto Michaela vedle sebe měl svého syna oblečeného jako policistu. Za jeho zády dokázal ještě spatřit další policejní čepici, která se ztrácela v davu lidí, aby mohla uskutečnit další část jejich plánu.

James lehce kývl na svého nového kolegu a společně vyrazili přímo přes ulici. Na opačné straně se tyčil u obchodu s oblečením George Johnson, který se na sebe snažil neupozorňovat. Stál u jedné z lamp pouličního osvětlení se svým pověstným kloboukem v rukách. Ostražitým pohledem si měřil dvojici policistů, kteří se vydali přes ulici, aby mohli pokračovat v jejich obchůzce. Jakmile mu věnovali pohled, tak sklopil oči k chodníku, aby dal jasně najevo, že on není rozhodně ničím vinný.

Policisté překonali vzdálenost, která je dělila od chodníku a zamířili si to přímo kolem Johnsona k nedalekému obchodu. Nikdy se nebál policie a už vůbec ne nějakého Dearwitche, který za ním stále čmuchal jako hlídací pes. Bylo mu jasné, že má navrch, ale nechtěl ležet na lůžku z růží dokud si ještě nebyl jist, že v nich nejsou vosy, které by jej mohly poštípat.

Sotva se přestal zamýšlet nad problémy s Dearwitchem, tak se vedle něj zjevil jeho protějšek v obchodu. Kývl na něj strohým pohybem a rozhlédl se po ulici, zda se ještě někde jinde nepotulují příslušníci zákona. Když byl se stavem věcí spokojen, tak si nasadil na hlavu klobouk, což bylo znamení pro jednoho z jeho lidí, který okamžitě vyrazil do akce.

„Myslíš, že by se tohle mohlo líbit mé manželce?" zeptal se James svého syna s pohledem upřeným do další výlohy. Stále po očku sledoval Johnsona, který si nasadil na hlavu klobouk. Věděl, že je to špatné znamení, které uvede spoustu věcí do pohybu. Ani drobným pohybem na sobě nedal znát své obavy a ohlédl se na svého syna, který se snažil působit, že má všechno pod kontrolou, přestože ani jeden z nich nemohl předvídat, co Johnson udělá v příštích několika sekundách.

Jeho otec mu chtěl říct něco povzbudivého, ale kolem nich se prořítil drobný muž s kabelkou v ruce. Za ním se ozývaly výkřiky majitelky, která se za ním snažila běžet, ale když zahlédla dva policisty, tak se dala do křiku. Křičela, že byla okradena a to opakovala stále dokola, dokud Benedikt nevyběhl za zlodějem, který se mrštně proplétal davem lidí.

James zůstal sám rozhlížeje se po ulici, jako by se snažil zjistit, zda ještě někdo jiný nepotřebuje pomoct, kromě okradené dámy. Zavadil pohledem o Johnsona, který na rohu ulice přebíral malý balíček zabalený v hnědém papíře. Viděl, jak balík putoval z ruky obyčejného mladíka do spárů nejnebezpečnějšího muže v Londýně. Jak se jeho dlouhé prsty poprvé dotkly hnědého papíru, který skrýval krabičku, kde byla jedna z věcí, které se nikdy neměly dostat do rukou takovému muži, jako byl právě George.