Organizace proti ohni (part II)

38. Kapitola

Prosinec 21, 2018 8:57

Po místnosti se linula nádherná vůně skořice a hřebíčku. Vycházela z připravovaného těsta, které leželo na stole, kde Oxana připravovala vykrajovátka. Nemohl jsem od ní odtrhnout oči. Tolik mi chyběla i když jsme se neviděla jen pouhé tři dny. Díval jsem se, jak zabořila ruce do těsta, aby z něj mohla kus odtrhnout a vyválet jej na desce stolu.

„Měl bys zavřít pusu, než ti do ní vletí moucha." Poznamenal Benedikt, který se objevil vedle mě. Lehce se ušklíbal, ale také se díval směrem ke své matce. Jen s tím rozdílem, že pozoroval svou bohyni smrti, která pomáhala s přípravou vánočního cukroví. Nemohl jsem uvěřit, že jsme konečně slavili Vánoce jako obyčejní lidé. Byli jsme všichni pohromadě a šťastni, jak už jsme dlouho dní nebyli.

„Je to úžasné." Zamumlal jsem si pro sebe a sesunul se na židli. Podíval jsem se opět na ženy a přitom mi došel jeden velice podstatný fakt. „Neměl bys být s ostatními venku?" zeptal jsem se svého syna, který zůstal stát na místě.

Oxana se na mě podívala se širokým úšklebkem. „Samozřejmě, že měl být venku, ale ty bys za mnou nikdy nedošel a raději by ses díval pěkně z povzdálí." Otřela si ruce do utěrky a vydala se za mnou.

„Přišel bych za tebou sám... Dříve nebo později." Nervózně jsem jí úsměv oplatil, když se Benedikt vedle mě změnil v páru. „A nebo bych se díval pěkně z dálky na něco, co patří jen mě." Ušklíbl jsem se chytaje jí kolem pasu. Sjel jsem rukou po jejích zádech až k zadku. Lehce jsem jí políbil na rty a hladil jí stále po zádech.

Odtáhl jsem se od ní a ruku v ruce jsem jí zavedl za daleké police plné krabic. Věděl jsem, že teď bychom měli řešit důležitější věci, ale já si prostě nemohl pomoci. Potřeboval jsem najít jedinou věc, která mě dokázala držet nad hladinou. Sny, které se mi noc co noc zjevovaly, byly stále znepokojivější. Už mnohokrát jsem viděl konec našeho příběhu a nikdy to nebyl šťastný konec. Vždy byl plný hrůzy a nepředstavitelného utrpení na jehož konci se skrýval smějící se Jerry Williams.

Nyní jsem na to ale nechtěl myslet. Chtěl jsem vidět jen přítomnost, ve které byla Oxana, jež jsem přirazil ke stěně. Prohnula se v zádech, když jsem jí políbil. Dal jsem do toho polibku všechen cit, který jsem v sobě dokázal najít, všechen smutek nad očekávaným koncem celého božstva a všechnu touhu s jakou jsem jí potřeboval cítit mnohem blíže k mému srdci.

„Tohle bychom neměli." vydechla, když jsem jí vytahoval nahoru sukni.

Zastavil jsem se v polovině pohybu. „Proč by to nemělo být tentokrát?" zeptal jsem se zatímco mé prsty hbitě stahovaly kalhoty, které jsem měl na sobě.

„Každou chvíli se může vrátit zbytek..." řekla do prázdna. Zastavila mě její ruka, kterou mi položila na hruď. „Takhle bys to přece nechtěl..." odtáhla se ode mě, aby se mohla vysvléci z oblečení.

Uchváceně jsem se na ní díval, přestože jsem ten pohyb zkřížených rukou viděl už milionkrát. Jako vždy se na mě usmála, když zjistila, že se na ní dívám a nesnažím se skrýt nepříjemnou bouli v kalhotách.

„Asi mi nikdy znovu a znovu nepřestaneš ukazovat, proč jsem se do tebe tak bláznivě zamiloval..." zašeptal jsem, když se její prsty přesunuly ke mně a začaly ze mě stahovat jeden kousek oblečení po druhém.

Opětovně jsem jí přirazil ke stěně. Díval jsem se do jejích očí, které byly zastřené nepředstavitelnou touhou. Dlouze jsem jí políbil. Cítil jsem, jak se pode mnou napnula jako luk a když jsem se k ní víc přitáhl, tak mi zavzdychala do úst. Ukončil jsem náš polibek, abych se mohl usmát a opět se jí podívat do očí.