Organizace proti ohni (part II)

48. Kapitola

Prosinec 26, 2018 10:51

Místnost byla cítit starými knihami. Jejich pach se pomalu dostával do nosů bohů stojících uprostřed polic. Ani jeden z nich, s vyjímkou Johna, nevěděl, kde vlastně je. James neměl ani tušení, kde by se mohli nacházet, ale v dané situaci mu to bylo jedno. Tiskl si k nosu kus hadru a nesmlouvavě se díval na svého syna.

„Chceš mi říct, že jsou tady?" zahuhňal pod látkou. Snažil se smířit s tím, že nebohá Martina musela nějakou dobu strávit v této knihovně, kde nebyl ani kousek místa nepokryt prachem.

John namísto odpovědi jen pokývl hlavou vydávaje se mezi spletité uličk polic, aby nalezl svou přítelkyni. Měli čas, ale on potřeboval vyřešit ještě spoustu věcí než se přižene poslední zoufalý boj. Mohl jen doufat, že tolik času dostane, protože i když viděl do budoucnosti, tak úplně přesně nedokázal určit, kdy Martina porodí.

Ohnivý bůh si vyměnil pohled s Exitií. Tohle místo se mu nelíbilo. Bylo na jeho vkus až moc plné různě natočených polic, za nimiž se mohli skrývat snad všichni agenti v Londýně. S velice tichým našlapováním se ale přece jen vydal stejnou uličkou jako prve John. Někde hluboko uvnitř cítil, že by se mu nic stát nemělo.

Došel k otevřeným dveřím za nimiž se ozýval hovor minimálně tří lidí. Nemusel poslouchat dlouho, aby mu došlo, že jeden z hlasů patří Michaelovi a ten druhý Martině. A jestliže tam byl detektiv, tak tam musela být i jeho žena, kterou teď nepouštěl daleko od sebe. James vešel do místnosti.

„Takže jsi jí schoval v tomhle archivu?" zeptal se James s nadzvednutým obočím. Podíval se z Johna na Martinu a poté na Michaela, který se tvářil, že se ho to netýká.

„Není to archiv." ozvala se Brigit s úsměvem. „Tohle je jedna z Michaelových skrýší, které má po celém městě. Tahle shodou okolností je plná knih, protože je na půdě staré knihovny, že drahý?" darovala svému muži zářivý úsměv. „Ale mám pocit, že jsme nepřišli řešit takové prkotiny."

John jako jediný přikývl. Přestal objímat Martinu, která si všimla řezné rány. Vystrašeně se na něj podívala, když zjistila, že jeho krev je i na jejím oblečení. Donutila jej beze slova si sednout na jednu ze židlí.

„Tohle se musí ošetřit." rozhodla pohledem hledajíc Jamese.

„Vždycky mě udivovalo, jak můžeš i v takové situaci myslet na pomoc." slabě se usmál John. Vzal jí kolem pasu a přitáhl k sobě. „Možná, že to byl ten důvod, proč jsem se do tebe zamiloval." vtiskl jí polibek na ucho. Nenápadně se podíval na zbytek, který měl moc práce s odchodem. Ve dveřích zůstal jen James, jehož výraz napodíval, že zde rozhodně nechce být.

Zavrněla jako kočka. „Johne, tady ne..."

„Kde jinde, když ne tady?" zazubil se na svého otce. „Ale jak si řekla, tak bych si měl nechat ošetřit tu ruku." nechal jí, ať se z něj zvedne a natáhl ruku ke svému otci. Bůh ohně přivolal mávnutím ruky svůj kufr.

Po celou dobu, kdy bohovi hbité prsty ošetřovaly ránu, se díval na Martinu, jak má ruce položené na břiše. Přemýšlel proč k němu byl Osud tak krutý.

Nalezl svou lásku, jen aby jí zase ztratil a nezůstalo mu po ní nic kromě dvou dětí, které měli změnit svět. Trpěl za mnohé další a nic mu to nemohlo vynahradit. Nechápal, jak se s takovým úkolem dokázal vypořádat Otec Čas, když on tento úřad vykonával sotva rok a už nedokázal najít cestu ven z kruhu utrpení. Viděl tak daleko do budoucnosti, že dokázal určit s kým bude mít dítě jeho vlastní dcera. Věděl, kdy se zamiluje jeho nenarozený syn a zřetelně spatřil, že ani oni nebudou moc žít v míru a klidu.