Organizace proti ohni (part II)

21. Kapitola

Říjen 21, 2018 10:25

Zastavil se na okraji srázu, který padal do závratné hlubiny. Na jeho dně se klikatila zamrzlá říčka plná ledu a kamení, které jí proměnili ve sněhovou cestu údolím. James se díval na její dno snažíc se určit kudy by se dala průrva obejít. Otočil se na Michaela, který byl vždy jen o krok za ním. Netvářil zrovna nadšeně, když si strkal ruce před obličej a dýchal do nich, aby se je pokusil zahřát i přes rukavice.

Bůh ohně se chtěl otočit ke srázu, ale sníh na kterém stál se utrhl. Nestihl ani vykřiknout a už letěl dolů do ledové hloubky. Studený vítr mu hvízdal kolem uší. Šlehal jej do obličeje v mocných poryvech, rval z něj oblečení snažíc se jej odhodit na skalní masiv za jeho zády. Zavřel oči. Nechtěl se dívat na svůj konec. Nebylo nic, co by jej mohlo zachránit. Nebyl nikdo, kdo by se v ledové pustině objevil a zachránil jeho život. Nikdo takový se objevit ani nemohl. Věděl, že bez něj je Michael ztracený a odsouzený k pomalé smrti umrznutím. Nechtěl jej nechat v boji proti OPO samotného, ale byl odsouzený k záhubě. Nic jej nemohlo spasit, toho si byl vědom od samého začátku, kdy se poprvé postavil proti organizaci. Věděl, že je odsouzený k smrti a celé ty roky jen odkládal svůj konec útěky a kličkami.

Jeho život ale byl v rukách samotného Osudu, který jej postavil proti Williamsovi. Postavil proti sobě dva silné hráče a celé roky se bavil pohledem na jejich hru plnou podvodů, krveprolití a smrti. Jejich životní pouť byla dlážděná mrtvolami nevinných, kteří se připletli do jejich hry. Nebylo možné je zachránit, protože ti, kteří zahynuli, byli jen nezbytné oběti s porovnáním kolik lidí by zemřelo, kdyby se proti sobě postavili otevřeně. Kdyby se oba dva pustili do opravdové války, tak by nebyl nikdo v bezpečí. Zničili by všechno a všechny, před jejich smrtonosnou silou neměl šanci obstát. Nikdo nemohl přežít jejich střet. Nikdo.

Osud totiž chtěl aby to takhle skončilo. Chtěl aby konečně jeden z nich dostal na vrch. Nudilo jej, jak celé roky oťukávajíc své síly a snaží se najít slabinu jeden druhého. Ale ani jeden z nich neměl šanci zvítězit v rovném souboji. Jejich síly na to byly až moc vyrovnané. Nemohli se porazit bez zásahu bytosti postavené výše než celé božstvo. Osud zasáhl a věděl, že tím se změní celý průběh jejich odvěkého boje. Věděl, že tímto zásahem změnil všechno, co se doposud stalo.

Buď donutí Jamese konečně bojovat nebo Williams vyhraje, tak jak si už celé roky myslel. V jejich hře rozhodovaly vteřiny, které neúprosně letěly, když se ohnivý bůh řítil dolů. Chtěl bojovat, ale hlásek v jeho hlavě jej nutil vzdát to. Nutil jej nechat vítězství Organizaci. On se ale vzdát nechtěl. Chtěl bojovat do posledního dechu, do poslední kapky krve. Bude bojovat dokud bude mít alespoň špetku naděje. Zničí Williamse a konečně dokončí práci jeho otce. Dokončí to, co Rigreos nedokázal. Zničí všechny protivníky božstva a nechá povstat nové. Dokončí to, co jeho otec začal, aby na něj mohl být po právu hrdý.

Natáhl ruku před sebe. Byl rozhodnut vše nechat na Osudu. Věřil, že jej zachrání, stejně jako ho zachránil v temné kopce, kde ztrácel všechny síly. Svěřil svůj život do jeho rukou a doufal, že si vybral dobře. Jeho prsty na pár vteřin narazily do nějaké větvičky. Pevně okolo ní sevřel prsty. Pád se zastavil a on, se srdcem bijícím až někde v krku, konečně otevřel oči.

Podíval se dolů pod sebe. Jeho nohy byly jen necelý metr nad zamrzlým tokem řeky. Děkoval všem bohům, kteří za ním stáli ve dne v noci. Obrátil svou tvář k nebi a hlubokému vesmíru za ním. Věděl, že někde tam jsou všichni bohové, kteří mu byli tolik let rodinou. Byli tam a koukali se na něj. Snad mu i věřili, že dokáže porazit OPO a dokončí svůj úkol tam, kde ostatní selhali. Seskočil dolů. Nohy se mu zabořily po kolena do sněhu navátém pod skalním masivem. Opět se podíval vzhůru jen aby spatřil Michaelovu tvář plnou zděšení, která se na něj dívala ze srázu.