Organizace proti ohni (part II)

40. Kapitola

Prosinec 22, 2018 6:59

Podíval jsem se na policistu, který se skrýval za rozsvícenou lampou jejíž oslnivé světlo mi svítilo přímo do obličeje. Jeho tvář byla skryta ve stínu, na rozdíl od jeho kolegy po mé pravici, který se ze mě snažil vypáčit nějaké informace.

„Kolikrát vám mám říct, že jsem s tím mužem nebyl v kontaktu? Já a pan Dearwitch jsme dlouholetí přátelé a právě proto požádal mě a mého bratra, abychom mu pomohli dopadnout Johnsona, na kterého měl tolik let políčeno." odvětil jsem klidně. Už jsem nemohl ani brečet, protože všechny slzy plné bezmoci jsem prolil při telefonátu se svou milou Oxanou. Už ve mně nezbyl ani kousek citu, který bych chtěl ukázat někomu jinému než byla moje žena. Zůstával jsem hluchý k jejich prosbám a stále se tvářil nepřístupně.

Chtěl jsem být sám, abych mohl upustit všechny ty emoce, které se ve mně hromadily. Potřeboval jsem se dostat ven z kruhu utrpení, který se kolem mě stahoval.

„Takže Johnson je nepřítel Dearwitche?" ujistil se muž, který byl hodným poldou. „Pomáhal jste mu tedy dopadnout zločince, kterého nám Dearwitch už tolik let házel na stůl. Vyšli jste tedy na Oxford Street se vznešeným úkolem, ale nějak vám to nevyšlo, že?" ušklíbl se na mě.

Oplatil jsem mu pohled. „Myslíte, že bych seděl tady, kdyby to vyšlo a v tom balíčku nebyla bomba? Kdyby se všechno povedlo, jak mělo, tak by na mém místě seděl Johnson a vy byste vyslýchali jeho." zavrčel jsem. Nechtěl jsem sedět u výslechu, když jsem za nic nemohl. Nedokázal jsem zachránit všechny lidi na ulici, ale zachránil jsem Michaela a Johnsona, který mohl konečně jít pykat za všechno, co provedl.

„Kde bys teda seděl, kdyby to vyšlo?" zeptal se druhý, kterému jsem neviděl do obličeje. „Cpal by ses cukrovím pěkně v teplíčku u své ženy? Nebo raději zapíjel dobrou akci s Dearwitchem někde v hospodě?" naklonil se ke mně a já mohl poprvé za celý výslech spatřit jeho tvář.

Podíval jsem se mu do očí. „Seděl bych tam, kde vy a poslouchal Dearwitche, který by toho parchanta vyslýchal." zavrčel jsem. Stiskl jsem desku stolu tak křečovitě, jako by měla někam odletět.

Jeho kolega si odkašlal. „Mohl byste vážit svá slova, pane Pattersone? Jste pod přísahou, protože, jak jistě víte, jste hledaný zločinec a nic nevylučuje, že jste to celé nepřipravil. Pan Dearwitch byl obviněn z napomáhání a váš syn," na toto slovo dal až velice dobře znatelný důraz. „Je obviněn ze znásilnění sestry z organizace. Podle mě byste tak ani tak neseděl na mém místě. Kdyby tohle všechno bylo na mě, tak byste už dávno seděl za mřížemi a vůbec bych se neptal té organizace, která vás měla hlídat." řekl velice klidně, což mi k jeho slovům vůbec nesedělo.

„Máte k dispozici záznamy z kamer?" zeptal jsem se stejně chladně jako on. Zkoumal jsem jeho tuctový obličej, který mě nedokázal ničím zaujmout. Jeho hnědé vlasy byly perfektně ostříhané, ale stále schované pod čepicí, kterou měl naraženou až do čela.

Nad ním se tyčil jeho kolega, jehož široká ramena mě donutila vážit slova pečlivěji než nějaké výhrůžky. „Samozřejmě, že máme záznamy, myslíte si, že jsme banda idiotů?!" zavrčel. Založil si ruce na hrudi a přeměřil si mě opovržlivým pohledem. „A když už jsme u těch záznamů, tak bychom potřebovali vysvětlit jednu věc..." mrkl na svého kolegu, který se přehraboval v šuplíku.

„Jestliže jste viděli ty záznamy, tak proč obviňujete mě z promyšleného útoku, když je více než jasné, že to udělal Johnson." namítl jsem. Bylo to nespravedlivé! Jerry si dokázal zařídit spoustu věcí, protože měl moc, kterou dokázal dobře ovládat lidi. Já jsem měl také moc, ale nedokázal jsem přesvědčovat masivy, aby se proto někomu postavily.