Organizace proti ohni (part II)

49. Kapitola

Prosinec 26, 2018 22:56

Byl obklopený černočernou tmou. Seděl sám v obývacím pokoji a přemýšlel, proč je všude taková tma, že ani pouliční lampy nesvítí do oken. Něco se blížilo. Bylo to temné jako nejčernější temnota, ve které žily zrůdy, jež mu chtěly zničit celý život.

Cítil, že temnota po něm natahuje své drápy. Bál se věcí, které mohly přijít, ale ještě víc se bál událostí, které se opravdu stanou. Natáhl se pro láhev stojící na stole. Nechal jí tam Michael než odešel spát. Neřekl ani slovo, ale Jamesovi bylo jasné, co je v ní. Mohlo mu to zároveň pomoct, ale také ublížit. Nechtěl se zbytečně trápit věcmi, které nemohl ovlivnit, ale také na ně nechtěl zapomenout.

Převaloval láhev v rukách přemýšlejíc na vším, co s tím souviselo. Mohl se napít a poprvé v životě se opít. Mohl zapomenout na všechny své problémy, ale také se mohl začít ještě víc utápět ve všem, co se kolem něj semklo jako nepropustné hradby. Byly jen dvě možnosti a on si nemohl vybrat ani jednu.

Chtěl láhev položit na své místo, když mu hlavou probleskla rychlá myšlenka. Otevřel láhev, ještě naposledy se ujistil, že dělá správnou věc, a napil se. Zpočátku to chutnalo odporně. Nebyl zvyklý na tvrdší alkohol než bylo obyčejné pivo a víno, které popíjel v Leou, když se potkali. Kdyby nebyl bohem ohně, tak by začal obávat, že mu alkohol vypálí do těla díry.

Odložil flašku a zahleděl se do černé tmy halící celou místnost do černého hávu. Stále věděl, že se něco blíží, ale nevěděl, kdy by to mělo přijít. Jeho hlava začala protestovat. Tohle nemohl být obyčejný alkohol, blesklo mu hlavou, kterou měl tak nesnesitelně lehkou. Podíval se na svoje ruce. Přestaly se klepat, ale za to se na nich viditelně rýsovaly žíly a ošklivé bledé jizvy táhnoucí se po všech prstech.

Tma kolem něj se semkla v menším kruhu. Chtěla jej zničit. Dostat na dno, kde už nemohl bojovat proti organizaci. Na dno, kde by už nebyl ničím. Nebyl by bohem ohně, nebyl by žijící bytostí. Byl by jen stínem svého já, který by se vznášel nad jeho tělem. Nemohl by sám myslet, protože jeho zdánlivý obraz by měl všechny jeho pocity, ale tělo by bylo jen nemyslící loutkou.

Opět se napil přímo z láhve. Další doušek ho zapálil v krku, ale už to nebylo tak hrozné jako poprvé. Nemohl ani uvěřit, že má hlavu ještě lehčí než před tím. Připadal si, že už nemůže vymyslet ani jedinou kloudnou větu. Něco se v něm prolomilo a dovolovalo mu to nemyslet vůbec na nic. Cítil se oproštěný od všech starostí, které doposud nosil hluboko ve svém srdci. Nyní ale byly ještě dál. Kdyby je hledal, tak by jistě našel, ale na první pohlazení myšlenek je nemohl najít.

Usmál se. Konečně po tolika dlouhých dnech se pěkně od plic dal do smíchu. Byl volný. Volný jako pták, jako Arsiius, který seděl na opěrce křesla, ve kterém seděl. Nemohl si pomoct a vzal spícího fénixe do náruče a s výkřikem jej vyhodil do výšky. Polekaný pták začal mávat křídly, aby našel ztracenou rovnováhu a s křikem se snesl dolů. Naštvaně se díval na svojí druhou polovinu, která si přihnula z láhve a spokojeně se uvelebil v křesle.

Polovina láhve už byla pryč a bohova nálada se s každým dalším douškem stále zvyšovala. Byl veselejší a veselejší. Nemohl si pomoci a smál se skoro všemu, co viděl. Nevnímal pouto mezi sebou na Arsiiem, který se ho snažil uklidnit. Nedokázal to a bůh ohně se sesunul na zem, kde skoro okamžitě začal hlasitě chrápat. Nebyl stavěný na to, aby vydržel tolik čistého lihu, který do sebe nalil. Byl to právě jediný způsob, jak se mohli bohové opít a James toho do sebe nalil tolik, že se mohlo stát, že by nemusel stihnout vystřízlivět do poslední bitvy.