Organizace proti ohni (part II)

45. Kapitola

Prosinec 25, 2018 0:06

Temnota. Střelba. Čpavý pach střelného prachu. Prázdná místnost, ve které byli ještě před pár sekundami poslední volní bohové. Jerry opatrně překročil povalenou židli a vstoupil do veliké místnosti, která byla na měsíc domovem těch, které hledal. Bylo to skladiště. Zkurvené malé skladiště bordelu toho zpropadeného detektiva. Nemohl uvěřit, že je měl celý měsíc přímo pod nosem.

Sotva před dvěma měsíci přesunul největší část OPO do Londýna, protože základna v USA už nebyla bezpečná. Všechny zaměstnance, kteří se snažili odporovat šikovně uklidil a ty zbylé vzal s sebou do Londýna. Nikdo nesměl vědět, co skutečně zkoumají. Opatrnost byla jeho denním chlebem, který jej naučil jíst už jeho otec. Byl tolik let po smrti, ale jeho odkaz stále žil v podobě Jerryho, který měl našlápnuto ke splnění největšího úkolu OPO – Chytit všechny bohy!

„Prohledejte to tady!" zařval na desítku mužů se zbraněmi, kteří se rozmístili kolem něj. Byla to jen banda tupců. Stačilo zadat rozkaz a vyplnili ho. Ať si byl sebevíc stupidnější.

Jerry se zase ponořil do svých myšlenek. Už dlouho mu utíkat nebudou. Do sbírky mu chybí už jen James, tak jeho kurva a těhotná děvka s malým frackem. Jediný, kdo z nich představoval nebezpečí byl James. Toho bude potřeba chytit jako prvního. Když hadovi useknete hlavu, tak se zbytek těla už nepohne, pomyslel si šéf celé organizace.

Hned potom musím dopadnout toho idiota Dearwitche, stokrát ho už proklel, ale to nedokázalo zmírnit bolest, kterou mu zasadil, když ještě toho dne načapal svou ženu s jejím milencem ve své posteli. Kdyby jen dostal příležitost, tak by je oba zabil, ale jí zabít nemohl. Ne nyní, když mu před měsícem porodila dva syny, kteří mohli nést jeho odkaz. Nakonec nezabil ani jednoho. Tomu chlápkovi akorát rozbil obličej. Teď už na něj nebyl tak pěkný pohled jako před tím.

Při té představě se lehce ušklíbl. Stejně to byl jen pouhý zbabělec. Vůbec nechápal, jak se mohl jeho ženě líbit. Neměl nic, co by neměl i on a ještě ke všemu měl Jerry i o něco větší dar od přírody. V tomhle to být nemohlo. Ani v posteli, protože Jerry se snažil na ní být jemný, ale už několikrát se stalo, že mu ujeli nervy. Hlavně, když se večer dozvěděl, že James zase utekl. Ve své zuřivé agónii nejprve rozdrtil v ruce sklenku vína a poté celou láhev hodil přes stůl. Byla jen učiněná náhoda, že netrefil svou ženu, se kterou večeřel.

Toho večera se jí omluvil a možná by došlo i na usmiřovací milování, ale byla těhotná. Snažil se jí to vynahradit všelijakými způsoby, ale nic nefungovalo. Prostě si postavila hlavu, nána pitomá, ozvalo se v jeho hlavě. Byl to ten malý hlásek, který měl vždycky co říct. Neustále komentoval všechno dění a kdyby byl skutečný, tak by jej Jerry na místě uškrtil.

„Nikdo tady není, pane." ozvalo se z reality.

Trhl sebou a podíval se na svalnatého muže před sebou. Netrpělivě máchl rukou. Samozřejmě, že tady nikdo není, ty idiote, řekl zase ten hlásek.

„Čekal si, že tady bude ten zkurvysyn čekat?!" obořil se na muže. „Protože jestli ano, tak mi nejsi k ničemu! Opakuju k NIČEMU! A víš, co se dělá se zbytečnýma lidma?"

Muž opatrně zakroutil hlavou.

„Tak ti se posílaj pěkně pod zem!" zavrčel Jerry. Vytrhl mu z ruky zbraň. „Takže," protáhl. „Myslel sis, že tady ještě budou?"

Odpovědí mu bylo panické zavrtění hlavou. Usmál se. Přesně tohle chtěl. Vzbudit strach. Poplácal muže po tváři a otočil se.

Za zády slyšel veliké oddechnutí. Ušklíbl se. Tohle byla chyba. Padl jediný výstřel a muž, který si myslel, že je pohroma za ním, padl k zemi s prostřelenou hlavou.