Organizace proti ohni (part II)

4.Kapitola

Srpen 27, 2018 15:56

Do svého pokoje v hotelu jsem došel až dopoledne. Oběd jsem dostal u Smrti, při němž jsme probírali otázku našeho spojenectví a spiknutí při večerní akci. Proto jsem přišel na hotel až po poledni ve značně zoufalém očekáváním. Nedoufal jsem, že by mohla tahle lest vyjít, ale naděje byla to poslední, co nás drželo ze spárů OPO.

Usadil jsem se v křesle spokojeně koukajíc z obrovského okna před sebou. Čekal jsem. Stačilo pouze vyčkávat na vhodný okamžik k nenápadnému sundání náramku na noze. Kdybych se jej zbavil, tak bych měl vyšší šanci na útěk. Pokojem se rozlehlo lehké zaklepání na dveře, které patřilo jednoznačně ženě. Ještě než dozněla ozvěna, tak do místnosti vešla služebná s obálkou bílého papíru v ruce. Svírala tento kousek papíru v ruce, jako by se měl každou chvíli proměnit v hada a zakousnout se jí do ruky. Vyčerpaně pozdravila a podala mi dopis do natažené dlaně.

Přelétl jsem adresu pohledem, který jí očividně musel ještě více znervóznit, protože se otočila na podpatku a skoro vyběhla z pokoje. Chvíli jsem se za ní díval, ale poté se moje pozornost upřela na obálku, která ze sebe nesla hrůznou atmosféru.

Otevřel jsem opatrně zalepený konec. Vytáhl jsem pouze jediný list, který byl popsaný ženským rukopisem, ale bylo mi jasné, že jej žádná žena nepsala. Přelétl jsem řádky rychlým okem při čemž jsem mohl jasně vyvodit, že tento dopis určitě napsal Benedikt.

V dopise totiž stálo:

Vážený pane Jamesi Pattersone,

už nikdy vás nechci vidět. Nikdy jsem vás nemilovala. Tímto dopisem vám zakazuji přijít k mým dveřím a prosit o smilování. Už nikdy se s vámi nechci setkat. A páteční posezení u kávy ruším! Stejně tak i piknik v parku, který jste tak dlouho plánoval.

Odstěhovala jsem se z Oxford street. Nesnažte se mě hledat, protože mě nenajdete ani s pomocí detektiva. Pokud se mi pokusíte poslat dar bude vám neprodleně poslán zpátky. Bez rady, kterou doufám nepotřebujete, kde mě máte hledat.

S pozdravem a modlením ať na vaši chytrou hlavu spadne police se loučí

                                                                                                                                                           BP

Ušklíbl jsem se po dočtení dopisu. Možná, že Benedikt použil silná slova za tak mladou dámu, za kterou se prostřednictvím dopisu chtěl vydávat, ale jasně to říkalo, kde se moje rodina v danou chvíli nachází a kdo nad ní drží ochranou ruku. Byl jsem rád, že jsou v pořádku, protože to bylo hlavní. Jestliže oni byli všichni na jednom místě a v bezpečí, tak už pramálo záleželo na tom, kde jsem já. Dokázal jsem se o sebe postarat a brzy se k nim i vrátit, abych jim pomohl a ukázal cestu temnotou.

Zbývalo už jen pár hodin do návštěvy mé nové spojenkyně. Ale ona neměla být jediná, kdo mě měl dnešní noc navštívit. Podle dopisu od mého syna, mi bylo jasné, že i on mě má v plánu navštívit. Cítil jsem, že vše by jednoho dne mohlo být zase jako dřív. Mohl bych spokojeně žít se svou rodinou buď v Sídle bohů nebo na Zemi. Mohli bychom vést obyčejné životy beze strachu, že se nás stále někdo snaží srazit na kolena. Chtěl bych, aby tento okamžik již nastal, ale bylo mi jasné, že tak veliký projekt jako je OPO nejsme schopní zničit přes jedinou noc.

Povzdechl jsem si. Přešel jsem k oknu. Vlahý vánek mi cuchal vlasy a ovíjel tvář. Potřeboval jsem se uklidnit. Nesmím na sobě dát znát jakékoliv obavy nebo jiné s touhle situací spojené pocity. Ignoroval jsem zaklepání na dveře i klapání podpatků. Ale jen do té doby než se vedle mě zastavila služebná, která mě a Tinu vyrušila v koupelně.