Organizace proti ohni (part II)

56. Kapitola

Prosinec 27, 2018 11:01

Zmateně se rozhlížel kolem sebe. Neměl ani tušení, kam ho mohl portál odnést, ale rozhodně věděl, že se mu to nebude ani v jednom případu líbit. S těžkým oddechováním se pokoušel postavit na nohy, aby mohl čelit svému osudu, ale nohy ho nechtěly poslouchat. Opět padl na kolena a mohl se jen bezmocně dívat, jak se k němu přibližují boty.

„Konečně ses rozhodl klečet přede mnou na zemi, tak jak si měl už dávno?" ušklíbl se. „Mám snad ušetřit tvůj život nebo život někoho z tvé rodiny?" pokývl hlavou k budově organizace, kde muži tlačili Johna stále blíž k okraji.

James zvedl hlavu. „Nikdy jsem tě o nic nežádal!" zavrčel. Pokusil se postavit na nohy. S vypětím všech sil se mu to nakonec podařilo. Velice opatrně se narovnal do plné výšky a otřel si zakrvácené dlaně do kalhot. „A nikdy s tím nehodlám začínat!"

„Samozřejmě, že nehodláš, ale já vím, že jednoho dne budeš klečet na kolenou a líbat mi nohy, abys zachránil někoho z nich." prošel těsně kolem něj do jeho zad. „A až ten den nastane, tak se postarám o to, aby ses už nikdy necítil svobodný!"

Bůh ohně sáhnul po meči. „Chceš se jen bavit nebo konečně postoupíme dál? Unavujeme mě čekání na náš osud, protože oba víme, jak to skončí." přejel prsty po jílci meče, ale vzápětí ruku zase stáhnul. Nemohl bojovat s mečem, protože měl pravou paži nepoužitelnou. Musel se spokojit se svou božskou mocí a doufat, že má dostatek sil na boj.

„Nejdřív bych si promluvil a pak bych bojoval, pokud ti to nebude vadit. Máme přece celý den!" rozhodil rukama. Odhalil tak meč, který až do teď zůstával skrytý pod kabátem, který měl na sobě. „Nekoukej se na mě tak. Stejně jako ty, tak bych i já nepřišel na takové setkání neozbrojený." pokývl hlavou.

„O čem chceš mluvit?"

„O nás dvou, samozřejmě." ušklíbl se. „Ale no tak. Nemyslel jsem to, tak jak si myslíš... Oba přece víme, že tenhle okamžik byl předurčen ještě před tím, než jsme se naučili mluvit. Proč bych teda měl chodit okolo horké kaše?" naklonil hlavu na stranu. „Zase ten výraz? Co jsem ti zase udělal? Ani jsem se tě nedotkl, tak proč se tváříš, jako by ti někdo dal pěstí? Já ty bohy prostě nikdy nepochopím..." protočil oči a zvedl ruce do vzduchu. Chtěl, aby James viděl, že se nesnaží sáhnout po meči.

Bůh neřekl nic. Nechtělo se mu odpovídat na něco, co ho mělo akorát naštvat. Musel se ovládat, aby zbytečně brzy nepromarnil svou příležitost. Pomalu se vydal ke dvěma mrtvolám. Klekl si vedle Link. Slíbil se, že nebude brečet, ale nějaká část hluboko uvnitř ho nechtěla poslechnout. Cítil, jak se mu do očí hrnou slzy, které nemohl zastavit.

Pohladil její nehybnou tvář a sjel prsty k jejímu zápěstí, kde měla vždy omotaný červený šátek. Nikdy se neptal proč, ale nyní mu přišel k užitku. Stáhl ho ženě s útlého předloktí a jednou rukou ho složil. Celý ten poskládaný kousek látky strčil na ránu pod košili. Krev látku okamžitě přilepila na místo a zabránila si tak k další ztrátě. Mezitím se James sklonil nad Lindu, jejíž obličej utrpěl největší škody. Díval se na zlámanou čelist pokrytou škraloupem zaschlé krve. Nemohl si pomoci a chtěl po Jerrym skočit. Chtěl ho zadusit na místě, aby konečně pomstil všechny, kterým ublížil, ale nedokázal se k tomu přinutit.

Věděl, že by ho to změnilo. Že by v něm hněv mohl probudit boha ohně, kterým chtít za každou cenu nechtěl. Nechtěl být předzvěstí zkázy a utrpení, nechtěl být zrůda. Podíval se za sebe na muže, který za tohle všechno mohl. Dlouho bojoval s nutkáním nevyslechnout si to, co mu chtěl říct a rovnou se pustit do souboje.

„Vím, že si zabil mého otce." řekl chladně Williams. „Máš snad v úmyslu se tak zbavit i mě? Upéct mě jako selátko na ohníčku, který pode mnou vyčaruješ?! Nebo chceš radši vidět mou krev rozlévající se po podlaze?! Tak co?! Řekni si, o co chceš! Ty jsi tady přece bůh!" zařval mu do obličeje.

James se nenuceně ohlédl na větev táhnoucí se mezi budovami jako nedokončený most. Spatřil Benedikta s mečem v ruce, jak se snaží ochránit Exitii před přesilou, která je zahnala skoro až na samý konec provizorního mostu. Nebylo už kam ustupovat a oba si toho byli vědomi. Museli vyhrát teď nebo se připravit na dlouhý pád dolů.

Vrhli se do boje s dalším odhodláním. Museli vyhrát, protože jinak by zkazili všechny plány, které měli připravené do budoucnosti. Benedikt se ohnal po dalším muži, který se přiblížil příliš blízko, aby dosáhl na jeho přítelkyni. Už jich nezbývalo tolik. Další dva muži letěli po hlavě dolů. Propadli portálem, který je přenesl přímo před budovu organizace.

Zbýval už jen poslední agent stojící dál od bohů. Zkontroloval, zda je zbraň nabitá a zamířil na boha. Stačil by jen jediný výstřel a všechno by bylo u konce. Nedával ale pozor na Exitii, která proklouzla pod Benediktovou rukou a vrhla se na posledního muže. Zabodla mu meč do nohy a odhodila ho za sebe. Přímo do náruče mladého boha, který ho poslal přímo dolů za ostatními agenty.

Benedikt se zarazil v polovině dalšího pohybu. Okamžitě se podíval na svou přítelkyni a lehce se usmál. James nemohl slyšet, co jí řekl, ale mohl si to domyslet podle jejího výrazu, který na něj vrhla. Vrhla se mu do náruče a pevně ho stiskla, aby cítila, že je tam s ní. Natáhla se k němu a dlouze ho políbila.

James se podíval na Jerryho, který z ničeho nic začal naštvaně vrčet. Nemohl si pomoci a chtěl se vrhnout na boha dříve, než mohl nějak zareagovat. Tasil meč a zaútočil s ním přímo na bohovo rameno. Stačilo by, aby mířil jen o kus výš a mohl by připravit Jamese o hlavu stejně snadno, jako by mohl zbytek božstva poslat přímo do nejčernějších cel.

Bůh naštěstí stihl uskočit stranou, když čepel proletěla jen kousek od jeho obličeje. Nechtěl se pouštět do boje s holýma rukama, když mohl použít svou moc nebo tasit meč. Ustoupil ještě o kus dozadu, aby se mohl podívat, jak moc je jeho pozice špatná.

„Neutíkej přede mnou jako malá holka!" zařval a ohnal se po něm rozzuřeně mečem. „Bojuj, ty zkurvysyne! Tak kurva bojuj!" čepel proletěla natolik blízko bohova obličeje, že ho škrábla do lícní kosti.

James zavrčel a zapálil si levou ruku. Byl připravený spálit Williamse na uhel, když ti bude nutné. Vrhl se přímo na něj. Popadl ho za napřaženou ruku, ve které svíral meč. Když se ale jeho prsty dotkly kůže, tak přestaly hořet jasným plamenem. Vyvalil na své prsty oči. Nemohl uvěřit, že se něco takového stalo. Měl jen chvilku na to, aby si plně uvědomil, jak je to s ním špatné, protože vzápětí se mu podlomily nohy.

Cítil, jak padá na zem, jak ztrácí všechny zbývající síly, které mu ještě zbyly. Byl vydaný Jerrymu na milost a nemilost a moc dobře si to uvědomoval, když se mu zavíraly oči. Nedokázal mít oči otevřené, když všechna jeho božská moc zmizela jako pára nad hrncem. Necítil, jak mu žilami proudí oheň, který z něj dělal to, čím byl. Opouštěla ho i ta trocha vědomí, která mu ještě zbývala.

Jerry se k němu sklonil. „Tak jak se ti líbí být tam, kde máš ve skutečnosti být? Ještě ti nedošlo, že bohové jsou jen výmysl pro staré báby a vystrašené ženské? Jak by se ti líbilo, kdybych vás všechny zavřel do tak černých děr, že si neuvidíš ani na špičku nosu?" ušklíbl se na něj, když ho popadl za vlasy, aby se mu mohl dívat do očí. „Toho se přece nejvíce bojíš, že? Tmavých cel a pocitu, že jsi zavřený jako ptáček v kleci, že? Něco takového ti rád spl-"

Jamesova hlava spadla na podlahu. Byl tak daleko od všech starostí a nemohl vnímat, co dalšího mu Jerry řval do obličeje. Nebyl už ve světě, který měl Jerryho Williamse. Zase seděl za stolem ošuntělé hospody naproti Osudu, který s posměchem házel karty na stůl. Zatím vyhrával, ale vše se mohlo během minuty změnit, protože James se nehodlal vzdát tak snadno. Podíval se na své karty, které už tolik let měl v rukách.

„Nemyslím si, že bych prohrál..." trpce se usmál a podíval se na stůl, kde ležely karty Lindy a Link. „Stále ještě mám s čím hrát." položil kartu na balíček. Na jejím lícu byla kresba malé Evelie. „Možná, že jednoho dne i vyhraju." usmál se.