Organizace proti ohni (part II)

3. Kapitola

Srpen 27, 2018 8:06

„Jamesi?" ženský hlas zazněl u ucha ohnivého boha, který neochotně otevřel oči. Díval se přímo do očí mladé vědkyně Mary, která ležela po jeho boku objímajíc jej. Bůh ohně si prohrábl vlasy upírajíc na ní pohled zamlžený spánkem.

„Ano?" zeptal se rozespale hledajíc své brýle, které odhodil někam na stolek. Opatrně se zvedl, aby se rozhlédl po pokoji. Objal Mary kolem nahého pasu. Přejel jí nosem po šíji, rukou zajel do rozpuštěných vlasů v úmyslu jí nejen později políbit, ale také povalit zpět do postele. Moc dobře věděl, že to nemusí dělat, ale přišlo mu to správné. Hlavně v daný okamžik.

„Proč tohle všechno děláš?" vydechla, když jí opět povalil do přikrývek a zabořil obličej do moře jejích vlasů. „Určitě už máš manželku, kterou mi-!" prohnula se v zádech a slastí vykřikla, když jí James roztáhl nohy od sebe. Podíval se na ní se slabým úšklebkem, který rozjasňoval jeho jinak vážnou tvář.

„Samozřejmě, že-"

„Jsem tak potěšena, že si mě nezklamal!" ozval se za jeho zády zvučný hlas Tiny, která došla doprostřed místnosti s rukama složenýma na hrudi. Vlasy měla rozpuštěné na ramena, jakoby se chtěla bohovi ohně zalíbit. Celkový dojem kazil akorát ten fakt, že za ní stáli dva muži, kteří se tvářili jako skály a byli připraveni odtáhnout nebohou Mary Tyrell.

Sebrala z podlahy košili a hodila ji mladé ženě. Jamesovi podala župan, který přinesla přehozený přes paži. „Obleč si to a pak ke mně přijď." sladce se na boha usmála otáčejíc se k oknu, které poskytovalo výhled na rušnou ulici pod nimi.

Veliká skleněná okna protější budovy odrážela paprsky ranního slunce do očí pozorovatelů. Ohnivý bůh se objevil vedle Tiny s výrazem, který dával jasně najevo, že se mu tohle příčí. Vyhlédl z okna na rušnou ulici, kde se odehrával všechen život proudící městem. Užíval si paprsků slunce, které dopadaly na jeho tvář a i přes sklo jej hřály na kůži.

„Jsem ráda, že jsi mě nezklamal." řekla tiše Tina s pohledem upřeným na jeho pochmurnou tvář, jež se zdála být zataženou oblohou. „Vím, že si děláš starost o slečnu Tyrell, ale ujišťuji tě, že potřebujeme pouze její mozek. A ten nemůžeme oddělit od těla. Pokud s námi bude spolupracovat, tak by se jí nemělo nic stát. Ale ani tohle nemohu zaručit, když nebude ochotná se s námi podělit o výzkum na tvé krvi." lehce se pousmála, když dvojice mužů vytáhla nebohou vědkyni z postele. Do náruče jí vrazili její šaty a strčili jí do koupelny.

„Myslel jsem, že pracuješ s Williamsem a ne proti němu." ucedil nevesele bůh. Nelíbilo se mu, že stojí tak blízko okna hned vedle Tiny. Nezamlouvalo se mu, že by jej mohla kdykoliv prohodit sklem a pokusit se jej takto, již po druhé zabít.

„Samozřejmě, že pracuji pro něj. Ale ta látka mě zajímá. Koluje v tvých žilách a způsobuje ve tvém organismu úplný chaos, když se dostane k moci. Žádná známá látka něčeho takového není schopná. Právě proto mě zajímá, prostě je jedinečná." přistoupila blíž k Jamesovi. Položila mu ruku na rameno dívajíc se mu do očí. „Stejně jako ty." zašeptala a políbila jej na rty.

Když se od něj odtáhla, tak pokračovala. „Smrtin nový princ na bílém koni je tvůj syn. Jak vidím, tak ti velice rychle došlo, který z nich to je." lehce se usmála. „Máš pravdu, že je to Benedikt. Myslím, že poprvé se setkali, když bojoval o život. Jen kvůli Smrti přežil a nemá z toho žádnou újmu, protože jej zachránila. Ona, bohyně smrti, mu život darovala místo toho, aby jej o něj připravila."

James zarytě mlčel. Urovnával si myšlenky a snažil se ty nepotřebné odsunout do pozadí. Potřeboval se soustředit na své problémy, jež ho trápili nyní. Věděl, proč se Smrt objevila, když byli uvězněni pod sutinami a dokonce si všiml Benediktovi roztržitosti do které upadl. Pochopil, kam směřovala jeho otázka, když spolu kráčeli ulicí. Věděl, že je jeho syn zamilovaný až po uši, ale nevěděl do které ženy. Na jednu stranu jej překvapilo, že jeho vyvolená je Smrt, ale na té druhé mu bylo jasné proč.

„Mohla bych ti určitě říct spoustu zajímavých věcí, o kterých nemáš ani tušení, ale také se na ně můžeš zeptat sám Smrti." otočila se na jediného muže, který zůstával v pokoji. „Přines panu Taylorovi jeho oblečení. Musíme, co možná nejdříve vyrazit na cestu."

*

Srpen 27, 2018 10:29

Smrt se opírala o opěrku pohovky. Dlouhé ebenové vlasy měla rozhozené na polštáři. Rty byly stažené v němém výkřiku, který se změnil ve vzdech. James seděl na opačném konci pohovky dívajíc se zaujatě z okna. Hned po překročení prahu jejího bytu se domluvili, že ani jeden z nich není chovné zvíře, kterému mohou říkat, co má dělat a s kým.

„Jak se má Benedikt?" zeptala se zadýchaně stahujíc si šaty, aby zakryly její stehna.

James jí věnoval kradmý pohled. „Myslím, že celé noci nemůže spát protože na tebe myslí. Ale beru to podle sebe, když jsem poznal Mary... Rozhodně ale na tebe myslí i přes den, protože i když se snaží ze všech sil, tak není schopný schovat to." ušklíbl se bůh ohně. Ignoroval Smrt, které si sedla blíže k němu a opřela si hlavu o jeho rameno.

„Myslíš, že by náš vztah mohl dopadnou dobře?" zeptala se zamyšleně pohrávajíc si s lemem černých šatů. Přemýšlela nad Benediktem stejně jako on nad ní. Nikomu se s tím nesvěřila, ale Tina to stejně zjistila. Cítila se zahanbená, že její nepřítel ví takové tajemství, ale stále mohla vědět ještě více.

„S tou skutečností, že tvůj vztah s nikým z mé rodiny zatím neskončil dobře, tak si tím nejsem jistý. Ale Benedikt je jiný než ostatní Pattersonové. Má prostě svou hlavu a nikomu se nehodlá zodpovídat." James se ušklíbl při vzpomínce na svého podivného syna.

Bohyně se mu podívala do očí. „Ale, co si o tom myslíš ty? Nechci fakta, ale tvé pocity. I přes to, co všechno jsem ti řekla mi na tvém úsudku záleží a budu jej respektovat."

„Milovala si mého otce a poté i mě." pohladil jí po vlasech, které jemně cuchal. „Ale ani s jedným z nás si nedokázala najít opravdovou lásku. Věřím, že s Benediktem by to mohlo být jinak. Můj názor je, aby si se snažila ho získat dokud ještě máš čas. Je mladý a mohou o něj začít jevit zájem jiné ženy a dívky a nikde není zaručeno, že bude stále milovat tebe, když budeš nedosažitelná." Smrt se mu vrhla do náruče. Po tvářích jí stékaly slzy, jež smáčely Jamesovu košili a kapaly i mezi ně na pohovku.

„V noci musím přijít za tebou do hotelu. Až překročím práh pokoje nebude cesty zpět... Budeme muset-" zajíkla se pláčem. James jí položil dlaň na záda snažíc se jí tím důvěrným gestem utišit.

„Budeme to hold muset udělat, ale věř, že jsem z toho stejně nešťastný jako ty." připustil bůh ohně objímajíc prastarou bohyni jako vlastní dceru zklamanou z nešťastné lásky.

Zvedla uslzený pohled. „Když už to budeme muset udělat, tak si to alespoň užijeme." zašeptala, zvolna přejíždějíc dlaní po jeho hrudi. Políbila jej, ale jen zlehka jakoby to byl spíš přátelský polibek. „Na tohle bych si asi nezvykla." usmála se přejíždějíc prsty po jeho zarostlé tváři.

„Buď ráda, že ani nemusíš. Stačí to přetrpět jednu noc." přitáhl si jí víc k sobě, poté jí dal pusu. „Ale i tak to bude hodně nepřirozené." ušklíbl se. Smrt mu dala pohlavek s obličejem plným radosti.

„Už dlouho jsem si s nikým takhle pěkně nepopovídala. Možná, že právě kvůli tomuhle je mi docela líto, že to mezi námi nevyšlo."

„Popovídat si můžeme i když budeme pouze kamarádi." usmál se bůh ohně poté, co jí pustil a vymanil se z jejího sevření. Zastavil se u malého okna jež nabízelo výhled na postranní uličku za domem.

Vyhlížel ven a přemítal nad tím, jak důležitého spojence získal na svou stranu jeho syn. Pokud bude Smrt po jejich boku, tak by měli i určitou šanci rozbít organizaci na kusy. Ona věděla mnohé o jejím vnitřním uspořádání a to by jim mohlo pomoci jí postupně zbourat od základů. Zatím to byl bláhový nápad, který by ale s trochou štěstí mohl vyjít. Stačilo by pouze najít pilíře na kterých OPO stojí a zničit je. Celá by se skácela jako domeček z karet a z její špice by spadl Jerry Williams. Ztratil by svou pomyslnou korunu, kterou se pyšnil jako páv na každém zasedání nejvěrnějších.