Organizace proti ohni (part II)

53. Kapitola

Prosinec 27, 2018 9:03

Chodba se naplnila oslnivými plameny. Jejich středem běžel ohnivý bůh šířící kolem sebe zkázu a utrpení. Na ryšavých vlasech mu divoce plála ohnivá koruna. Ohlédl se za sebe na Johna s Exitií. Nestačil se ani usmát, když na druhém konci chodby vyběhla skupinka ozbrojených mužů. Bohové se semknuli blíž k sobě a tasili meče.

„Společně!" zařval John, odhazuje meč na zem. Zvedl ruce do výšky. Oheň všude okolo se začal měnit v obrovskou masu, která začala připomínat medvěda. Vzduchem zasvištěla dvojice mečů, které našli cíl mezi skupinkou.

Krev se rozstříkla do stran. Obrovitý ohnivý kolos se postavil na zadní a s řevem vyrazil na skupinku. Jiskry a drápy zabodávající se do podlahy. Oheň se prořítil přímo středem mužů. Nikdo z nich nestihl uhnout. Pach spáleného pasa byl k nevydržení. Netrvalo dlouho a připojil se k tomu pach zvratků a sténání popálených mužů.

Kovová pachuť v ústech. Čpavý puch nesoucí se od mužů, jejichž kalhoty nesli tmavé kruhy okolo rozkroků. Nikdo nečekal, že by se bohové odvážili zaútočit na organizaci v přímém souboji. Rudá krev se rozlévala po hladkém linu. Vzduch se plnil sténáním zraněných mužů stejně jako živých, kteří stáli v těsné formaci se zbraněmi namířenými na bohy.

„Jestli uděláte ještě jeden krok, tak vás odpráskneme jako prašivý psi!" zařval velitel skupiny, který jako jediný udržel obsah svého měchýře. Bohové si vyměnili pohledy.

John se lehce usmál. „Proč bych se měl obávat nějakých šašků se směšnými zbraněmi?" rozpažil ruce. Jeho pohled se upřel na malý doubek rostoucí v květináči u jeho pravé nohy. Měl s ním jisté plány, ale nejdřív chtěl dokončit rozhovor s posledním příčetným mužem.

Ozval se výstřel. Stačila by jen setina sekundy a John by přišel přinejmenším o ucho, ale kolem něj se mihla červeného. Než se stačil vzpamatovat, tak už James stál před velitelem skupiny. U krku měl nůž, který ho ale nemohl zastavit. Ohnivý bůh stlačil jeho průdušnici a vyrval mu z ruky nůž. Odhodil jej daleko za sebe, kde se zarazil do zdi a zůstal tam trčet jako házecí šipka.

„Měli byste se nás obávat, protože během vteřiny vám dokážeme udělat ze zbytku života peklo." zavrčel pouštěje jeho ruku, kterou trhl do strany. Ozvalo se křupnutí a oči, ještě před malou chvílí bojechtivého velitele skupiny, se zalily slzami.

Nebyl čas na nějaké další proslovy, protože na konci chodby se objevila další skupinka mužů. Dusot jejich bot se odrážel od stěn a donutil bohy pokračovat ve svých plánech. Za bohem času se objevila veliká masa vody, která okamžitě spadla na nebohý doubek. Klekl si na kolena. Velice pomalu začal zvedat ruce vzhůru.

Vzduch se plnil odérem mandlí s hořkým nádechem. Nezbývalo jim moc času, protože kroky se už přiblížily k nim. Strom začal růst. Vypínal svoje větve stále výš a výš až se nevešel na jedno podlaží a dral si cestu betonem a ocelovými tyčemi směrem nahoru. Devastoval budovu na místech, kde mu byl příliš těsná a nahrazoval otvory po betonových kvádrech tlustými větvemi.

James včas zareagoval a popadl nejbližší větev, která rostla stále výš a výš. V poslední vteřině, než se nadobro odlepil od prvního patra, popadl za ruku bohyni smrti. S vypětím všech sil jí přitáhl k sobě do náruče. Rozhlížel se okolo, aby mohl spatřit patro, které by je mohlo přiblížit k jejich vytouženému cíli.

„Jak je najdeme?" zakřičela přes veliký lomoz rašících větví Exitie. Přitiskla se blíže ke svému zachránci neodvažujíc se podívat dolů pod sebe.

„Nevím..."

„Jak nevíš?! Myslíš, že se jen tak dostaneme přímo do toho mrazáku, abychom mohli společně odejít?"