Viděl jsem tě někdy?

35.

Poslal jsem Mikiho spát... Sedím tu sám v pokoji a koukám do zdi. Je to až vtipné, že se zrovna já zamiluju do někoho jako je on. Je dost možné, že on mě ani nemá rád jako kamaráda. ,,Ach... Lumi, co si to zas provedl...'' povzdechnu si. Je teď kvůli mě v nebezpečí a to si neodpustím. Goru ho nesmí dostat, protože by ho hned zabil... při nejhorším mučil. Jsem už celkem unavený... asi bych už měl jít spát. ,,Dobrou noc, sladký Miki.'' pošeptal jsem a pomalu přecházel do říše snů.

Trošku jsem ponocoval. No... jednoduše řečeno ještě nechci spát. Rozhodl jsem se to tu prohledat. Vyšel jsem z pokoje a šel chodbou někam dozadu. Otevřel jsem první dveře a tam všude byly knihy. ,,Páni!'' taková sbírka knih. Byl tam stůl, na kterém ležela jedna kniha otevřená. Šel jsem blíže ke stolu a koukl se na obal knihy. Byl to nějaký deník. Neodolal jsem a přečetl si co tam bylo. ,,Ach... Občas si přijdu jako... Rohlík... Heh... Tak mě poprvé nazval. V té době jsem ho jen chtěl jako hračku. Byl a je furt pěkný. Jenom je tu problém... mám ho rád. Nechci mu říkat kdo je Goru. Jediné co musím je ho ochránit. PS: Snad mě nenavštíví bratr.'' neudržel jsem slzy a začal brečet. Hodil jsem deník na zem a běžel do pokoje. On mě bral jako hračku... každý si myslí,že jsem hračka. ,,H-Hračka...'' šeptl jsem. 
Brečel jsem asi hodinu a pak usnul. 

_______________________
Trošku smutnější díl :-(