Viděl jsem tě někdy?

39.

Zase jsem tu... Tentokrát je tu ten co málo mluví. Toho mám asi radši, protože mi nenahání takový strach. ,,Krvácet...'' zase mluví po jednom slovu. Stále nevím kde to jsem, ale když je tu on tak je to dobrý. Doufám... ,,Kdo si a kdo byl ten co mi psal?'' zeptal jsem se trošku ustrašeně. Za mnou se prudce ochladilo a stál tam ten druhý. *cink*

You : Nekecej, on ti to ještě neřekl?
Miki : Co mi měl říct?

,,Zlé my...'' ozvalo se od něj. *cink*

You : Chápu...
Miki : Co tu dělám a kdo vlastně jste?
You : My jsme ty.

Náhle vše zmizelo a já byl sám v prázdnotě. Mozek mi začal šrotovat jako nikdy a teď mi to dávalo smysl. ,,Na začátku ten co málo mluví přece říkal Já... Ty... Jedna věc. Potom ten druhý psal tamto na zeď, ale nevím co tam stále bylo.'' povzdechl jsem si a kopl do prázdna. Jenže moje noha o něco zavadila, když se vracela na svoje místo. Ležela tam nějaká kniha. Sehnul jsem se pro ni a zvedl ji. Otevřel jsem první stránku a tam byla abeceda připomínající ty znaky co kreslil. Pokud si to dobře pamatuji, tak se tam podle této knihy psalo... ,,Já.. Jsem.. Ty...'' takže oni jsou já... 
Ještě než zmizeli ten co moc nemluví říkal, že zlé my. Řekl bych, že to ''zlé my'' bude ten co mluví přes mobil. ,,Asi bych je mohl pojmenovat...'' říkal jsem si pro sebe. Nenapadlo mě nic jiného než, že ten co nemluví bude You1 a ten druhý You2.

____________________
Dneska jsem nic nechtěla vydávat, ale když jsem se podívala kolik toho mám předepsaného... Tak jsem se slitovala 😂Děkuju vám za ohromnou podporu.🖤