Viděl jsem tě někdy?

50.

,,Ťuki ťuki ťuk...'' klepal jsem na dveře. Lori stojící za mnou se usmál a vykopl dveře. ,,P-Pane L-Lumi!'' řekl vystrašeně muž sedící za stolem. ,,Ach... Slyšel jsem, že nám nedorazili dvě bendy, jak je to možné?'' říkal jsem klidným hlasem a mnul si zápěstí. Šíleně mě svědila dlaň z nedočkavosti. ,,J-Já vám to v-vysvětlím!'' křičel na mě. ,,Spusť.'' řekl jsem a dal Lorimu pokyn, že si ho vyslechnu. ,,Je to celé nedorozumění, ony ty bedny ještě neposlali, ale pošlou je!'' může mi vykládat co chce. Stejně vím, že si je chtěl nechat a obelstít mě. ,,Takže?'' pohlédl jsem na něj. ,,Takže zdechni ty zmrde!'' zaječel po mě a vytáhl pistol. ,,Smůla jsem rychlejší...'' pronesl jsem a vystřelil mu mozek. ,,Naložte ty bedny ze skladu a vše ostatní taky.'' řekl jsem naposled Lorimu a odcházel ven. Venku před budovou jsem nastoupil do auta a odjel.

,,Díky za odvoz Ruki!'' řekl jsem svému řidiči a odešel. Stál jsem před naší vilou a poprvé přemýšlel jestli mám zavolat ,,Jsem doma!'' či ,,Jsem doma prdko!''. Bože to je dilema! Horší než mít hlad a nevědět co si dát k jídlu. ,,Hold risk je zisk...'' povzdechl jsem si a otevřel dveře. ,,Jsem doma prdko!'' zakřičel jsem a zul se. Mezitím přiběhl Miki s Macíkem. ,,Ahoj! Jak bylo? Nemáš hlad? Vařil jsem! Macík ti ožužlal ponožku a byl u toho tak moc roztomilý!'' hned na mě vyvalil všechny ty informace a já si jen povzdech. ,,Mám hlad jako vlk, že bych snědl i karkulku!'' řekl jsem a Miki lehce zrudl. Po chvilce odběhl pryč se slovy, že nám to nandá. On ještě nejedl? Čekal na mě? Bože to je tak... sexoromantický? Asi jsem vymyslel nové slovo. ,,A teď ty.'' řekl jsem Macíkovi a sklonil se k němu. Jeho reakce mě velice pobavila, protože mi hned oblízal ruku. Copak se můžu na něj zlobit, když je tak kawaii? ,,S tou ponožkou si to ještě vyřídíme kamaráde.'' usmál jsem se a šel do koupelny si dát sprchu a převléknout se.

,,Snad mu to bude chutnat.'' povzdechl jsem si a nandal na talíř lasagne s rajčaty a bazalkou. Když jsem si nandaval salát do misky, tak se mi okolo pasu omotaly Lumiho ruce. Šíleně jsem se lekl až jsem si prdnul. ,,Ježiši to mi nedělej!'' ječel jsem na něj a snažil se zakrýt to, že jsem si prdnul. Lumi se jen smál a po chvilce z něj vylezlo, že mám roztomilé prdíky. Šíleně jsem zrudnul a praštil ho po hlavě. To on mě políbil na krk a sedl si ke stolu. Je hanobení mrtvol trestné? Pokud ne tak on bude první na kom to zkusím.

______________________________________________
Doufám, že se vám tato kapitola líbí :-)
Děkuji za veškerou podporu a úžasné komentáře ^°^
Jinak, kdyby si někdo chtěl pokecat určitě napište :D (nudím se jak pavouk čekající na svou oběť ._.)

Jsem jediná, kdo vnímá svět jako ABO? *hih* *hih*