Viděl jsem tě někdy?

70.

Ten hajzl. Už hodinu tu sedím na posrané židli a nikdo nikde. ,,Lumi Hasegawa... mafian a gangster. Obchodník se zbraněmi a vůdce mafie. Jeho přítel Misaki Kensuke , který chodí na Hotelovku.'' ozývá se ze tmy předemnou. ,,Goru Lumex... podnikatel, obchodník s děvkama a někdo kdo měl být mrtvý.'' řekl jsem stejným tónem jako on. ,,Překvapen, že žiji?'' řekl s škodolibým podtónem. ,,Ani ne, ty jsi měl vždy víc štěstí jak rozumu.'' tohle jsem mu nandal. Vidím tu pulzující žilku vzteku na jeho čele. Jen si odfrkl a odešel. Využil jsem situace a vytáhl menší sklíčko co nosím v zadní kapse u kalhot. Neptejte se proč ho tam nosím, prostě proto. (Třeba Noriko nosí nějakej šutr pro štěstí. HEJ! Je to Achát!).
Pomalu jsem se plížil chodbami a poslouchal každý zvuk. Uviděl jsem dva týpky s M416. Obejít je nešlo tak jsem je musel zlikvidovat. Připlížil jsem se k nim a chvatama je dal do bezvědomí. Jeden měl u sebe nůž, tak jsem ho vzal a šel dál. Bouchačky by dělali moc velkej hluk, proto jen nůž. Náhle se z vysílačky ozval Goru. ,,Poplach! Utekl! Najděte ho a to hned!'' heh... lov na vlka započal.
Jsem celkem unavený a domlácený. Podařilo se mi zlikvidovat celé jedno patro, ale koupil jsem to do ramene. Buď zlikviduju ještě jedno patro, ale to se mi nepovede nebo vyskočím oknem. Je to sice výška, ale dole je nějaký keřík. Miluju tě Miki a budu tě milovat i po smrti. Budu vždy existovat v tvém srdci, dokud na mě nezapomeneš. 
Stoupl jsem si na okraj a sedl si. Pomalu jsem se spouštěl dolu, abych zmenšil výšku od země. Pustil jsem se zídky a spadl do toho keříku. Sice to je keřík, ale bolí to jako kráva. ,,Už jsem myslel, že nevylezeš ven a budu tam pro tebe muset jít.'' ten hlas odněkud znám. ,,Dělej, musíš domu za Mikim.'' pomohl mi vstát a podepřel mě. Takto jsme šli k autu. ,,Ty si ten co byl u nás s Mikim, ne?'' jen se pousmál a pomohl mi vlézt do auta.

Seděli jsme v autě a vezl jsem ho domu. Ještě, že jsem byl poslán jeho bratrem Fujim. Původně jsem byl poslán, abych naučil Mikiho sebeobranu a tajně je hlídal. Jeho bratr Fuji věděl, že Goru žije a proto mě poslal. Jeho mladší brácha Lumi mi zatím usl v autě. Bude lepší ho tam jen vyhodit a jet pryč. Nikdo mě nesmí vidět. ,,Nechápu, proč tolik krvácíš... zaaděláš mi sedačky.'' říkal jsem si pro sebe. Moje kožené sedačky... Za co?!
Zastavil jsem kousek od jeho vily a šel s ním k dveřím. ,,Pamatuj, nikomu ani muk.'' varoval jsem ho ještě. ,,Neboj a díky za pomoc. Máš to u mě!'' pousmál jsem se. ,,Bohatě mi bude stačit, když se o Mikiho postaráš. Je docela kus a kawaii. Špatný krok a beru si ho.'' zasmál jsem se. Lumi se taky zasmál se slovy, že mi ho nedá. 
Došli jsme ke dveřím a tam jsem ho nechal. Rychle jsem běžel k autu a odjel domu si ho umejt. Moje sedačky...

________________________
Ten kdo si myslel, že je to PRAVEJ KONEC SE NECHAL NAPÁLIT :D
Gomen gomen gomen, ale musela jsem 😈😈😈😈

Jen pozorní čtenáři mohli zjistit, že tam je nesouvyslost v příběhu. Mikiho odvezli do nemocnice... Tak jakto, že byl doma? 😈😈😈

PS: Omlouvám se, že jsem KONEC a 70. díl stahovala a azs vydávala, ale wattpad mi to nějak pomíchal a 70 dal před konec. Tímto se opravdu omlouvám :(