Viděl jsem tě někdy?

68.

Tohle je zlý! Ten zmrd Goru to přežil! ,,Kurva!'' křikl jsem. Okamžitě jsem vzal mobil a volal Lorimu. (volání jako vždy)

Lori : Wass UP?
Blue : Okamžitě přijeď k Lumimu!
Lori : Proč?
Blue : Zmizel!
Lori : Simtě... Určitě někam jen odjel. Za den nebo dva bude zpátky.
Blue : Je tu hologram...
Lori : Děláš si prdel?
Blue : Zním tak kurva? Okamžitě ať tu si!
Lori : Tam vydrž, jedu tam!

Hovor byl ukončen

,,Kurva! Jakto, že žije?! Vždyť ho střelil!'' mumlal jsem naštvaně a při tom shazoval věci okolo. Byl jsem tak nasraný, že jsem bouchl pěstí do zdi a udělal tam díru. Jestli to Lumi přežije, tak mě určitě zabije. Kde je vlastně Miki? Musím ho uklidnit, bojím se, že udělá nějakou hloupost.

Sedím v ložnici na zemi, opřený o postel a přemýšlím kde je. Napadá mě spousta věcí... Mohli ho unést, zabít nebo mě mohl opustit, vyměnit nebo nevim...
,,Proč mi tohle děláš Lumi? Já tě tak šíleně moc miluji! Totálně jsem ti propadl a ty takto nervuješ a stresuješ. Kde si, když tě tak moc potřebuji? Chci tvoje objetí, polibek a konejšivá slova.'' šeptal jsem si pro sebe. Slzy si nacházely cestu po mé tváři a během chvilky to byl zoufalý pláč. ,,Já tě miluju!'' křikl jsem.

Kde je?! Nemůžu ho nikde najít. *zvonek od dveří* ,,Lori!'' běžel jsem ke dveřím mu otevřít. ,,Dej mi počítač!'' strčil do mě bez pozdravu. Za normálních okolností by líbal zem s nudlí u nosu, ale teď ne. ,,Kancl!'' křikl jsem a zabouchl vchodové dveře. Bohužel pět kroků od dveří se zas rozezněl zvonek. ,,To je den otevřených dveří?!'' šel jsem otevřít. ,,Ahoj lásko, kde je?!'' strčil do mě Leo. ,,To je přivítání miláčku...'' řekl jsem uraženě. ,,Teď neni čas! Kde je?!''.

Ještě, že máme koupelni v pokoji. Jako vedle postele jsou dveře tam. Aktuálně jsem v koupelně opřený o dveře a držím v ruce žiletku. Přemýšlím o smyslu života bez Lumiho. Jsem tak bláznivě zamilován, že bez něho nechci žít. Udělal jsem si jeden šrám, druhý a třetí. Moc to nebolelo, ale za to krve je tu požeh-...

Byl jsem všude, až na jejich ložnici. Zkouším otevřít dveře, ale je zamčeno. ,,Miki, otevři prosím.'' zkoušel jsem ho přemluvit k otevření dveří. Jen ať neudělá pitomost. Rychle jsem běžel za Bluem do kanceláře. Vrazil jsem do dveří a udýchaně na ně koukal. ,,Zavřel se v ložnici!'' jen co jsem to dořekl Blue a tam vyrazil a ten druhej týpek něco dělal na počítači. Běžel jsem za miláčkem.