Viděl jsem tě někdy?

36.

Ráno jsem vstal brzy a sbalil si věci. Nebudu tu, když jsem jen hračka. ,,Sbohem...'' řekl jsem naposledy a vypadl. Šel jsem k sobě domů a tam spatřil jeho. Goru Lumex stojící před vstupem do budovy. Opatrně a potichoučku jsem se plížil pryč, ale on se otočil. Jak mě spatřil usmál se a někdo mě uspal ránou do krku. 

Probudil jsem se v posteli a šel připravit snídani. Udělal jsem nám palačinky a ovocný salát. Položil jsem to na stůl a vzpomněl jsem si, že jsem včera zapomněl deník v knihovně. Šel jsem pomalu do knihovny, a když jsem otevřel dveře, naskytl se mi pohled na deník co leží na zemi. ,,Kurva...'' zaklel jsem a okamžitě běžel do Mikiho pokoje. Rozrazil jsem dveře, ale nikdo nikde. ,,Do prdele!'' zařval jsem. Popadla mě panika a okamžitě jsem volal Bluovi...

Lumi : Není tu!
Blue : Kdo?
Lumi : Miki!
Blue : Dobře, uklidni se...
Blue : Projedu celé město a až ho najdu dám ti vědět
Lumi : Vyzvedni mě! Jedu s tebou!
Blue : Za 10 minut jsem tam

Snad je v pořádku...

Ah... bolí mě hlava a záda. ,,Dobré ráno princeznčko...'' ten hlas... ,,Co chceš a co tu dělám?'' řekl jsem tím nejhorším hlasem co jsem mohl. Až teď jsem si všiml, že jsem nahý a mám pouta připnutá k posteli. Tohle se mi nelíbí!!!