Tʜɪs ɪs ᴅʀᴇᴀᴍ?

5. ʟᴇᴛᴀᴅʟᴏ?

Odemkla jsem mobil a já mám tapetu V, protože je můj bias. ,,Wow, ty máš ráda Vho?" Zeptal se RM. Hned jsem to začala překrucovat. ,,Já vás mám ráda všechny a všechno co děláte a tance no prostě všechno. Hrozně vás miluju všechny ale jo." Nakonec jsem se s tím prostě smířila. Hned se začali smát. Byla jsem tak nervózní. Bylo to na mě hodně vidět. A pak jsem se přidala i já a taky se začala smát.

×××

Když už jsem si uložila všech číslo. Což bylo něco, jakože 7 lidí a 63 číslic (přece jenom telefonní číslo má 9 číslic tak 9x7). Dala jsem jim i svoje číslo, aby ho měli taky. Zase jsme si povídali, smáli se a dělali kraviny, ale já už jsem byla unavená. Taky bylo 5 hodin ráno. To jsme dlouho vzhůru. Zívla jsem, bohužel nahlas. Všichni si toho všimli. ,,Nejsi unavená?" Zeptal se mě Jimin. ,,Jsem" odpověděla jsem. ,,Tak jdi spát, už je pozdě. My stejnak musíme jít." Řekl Hobi a pohladil mě po vlasech. ,,Ale já vás nechci opustit" řeknu. Já jsem si neuvědomovala co jsem řekla, protože jsem byla dost unavená. ,,Neboj se a jdi spát" řekl Jungkook. ,,Dobře, přesvědčili jste mě" odpovím a vstanu od stolu. ,,Tak mě ale obejměte." Řeknu prosebně. ,,To by jsme si neodpustili" řekl Jimin a objal mě. Pak se přidali i ostatní. Byl to tak krásný pocit. Ta jejich vůně, stisk no prostě všechno. Bylo to jako v pohádce. Nechci aby tahle chvíle skončila. Když se ode mě odtáhli řekla jsem jim ,,dobrou noc" a šla po schodech nahoru. Vůbec mě nenapadlo kam půjdou nebo co budou dělat, jediné co mě zajímalo bylo: spánek. ,,Dobrou." Řekli všichni jednohlasně. Vešla jsem do pokoje a lehla na postel. ,, Konečně, moje postýlko, chyběla jsi mi" zašeptala jsem a zavrtala se do polštáře a peřinu jsem si přikryla celé moje tělo až na nos. Hned jsem usla. Asi se mi zdál hezký sen, protože jsem spala tvrdě.

×××

Už jsem byla vyspaná a chtěla jsem otevřít oči, ale nešlo to. Nevím proč. Stejnak jsme je nakonec otevřela. Kde to jsem? To není moje postel? Hned jsme si v duchu začala klást otázky. Musela jsem na ně znát odpověď. Když jsem se podívala před sebe uviděla jsem Jimina. Ten by mi mohl odpovědět na otázky. ,,Naše šípková Růženka se probudila." Řekl pobaveně a začal se smát. ,,Hele já nejsem šípková Růženka a kde to jsem a co tu dělám?" Řeknu trochu drze a rozespale. ,,Někdo se nám probudil se špatnou náladou." Řekl ale na to jsem odpověděla jen obličejem jako: Are you fucking kidding me? Podle jeho pohledu to pochopil. ,,Promiň" omluvil se a pak dále pokračoval. ,,Jsi v letadle a letíš s náma do Korei. Snad víš že tam máme konsert. Chceme aby jsi tam byla s náma a tvoje máma o tom ví. Zatím bysme chtěli aby to bylo tajemství jo?" Odpověděl mi na otázky a věnoval mi krásný úsměv.

______________________________________

Děkuju, že tuhle knihu čtete a omlouvám se za neznalost angličtiny a sprostých slov. Jestli to někomu vadí. Sprosté slova se možná ukážou častěji. Taky se omlouvám za krátké kapitoly. Snad udělám více kapitol které budou delší nebo tak něco. I purple you 💜