Tʜɪs ɪs ᴅʀᴇᴀᴍ?

41. ᴛʀéɴᴏᴠáɴí

Když jsme se nasnídali, šli jsme před hotel, kde na nás zase čekalo auto. Nasedli jsme dovnitř a čekali, kdy se auto rozjede. Netrvalo to dlouho. Po půl hodině jsme dorazili na místo. Místo bylo zakryté, takže jsem neviděla pódium. Kolem toho totiž byli kovové stěny, asi, aby tam lidi nekoukali. Vešli jsme dovnitř, tam je trochu upravily, někdo se převlékl ( Kookie, Jin a Hobi) a pak šli zkoušet. Já jsem si sedla na nějakou židli, která byla uprostřed ničeho, takže jsem na ně skvěle viděla. Ale pak se zase ozvalo Cink... Kouknu se na mobil. Stejnak ještě nezačali, něco tam řeší. Řeknu si v hlavě. Máte jednu novou zprávu. Kouknu se kdo to je. Trochu mě to zaskočilo. Dobře dost mě to zaskočilo. Vůbec jsem to nečekala. Jak jsem na ní mohla zapomenout? Zeptám se sama sebe v hlavě.

___________Chat with Loonie_________

Loonie: Ty nevěrnice, ani mi nenapíšeš? Nevím kde jsi, víš jak se o tebe bojím?

Já: Ahoj, promiň, zapomněla jsem. Jsem pryč a asi dlouho budu, to vydržíš :D

Loonie: Tak to těžko. Hned se vrať domů!

,,Ona fakt neví kde jsem? To jí to máma neřekla?" Zeptám se sama sebe.

Já: Promiň mi to Nie, to teď nepůjde :(

Loonie: Jak jakože, takže ty mi nedáš o sobě vědět a pak se ani nevrátíš?

Já: Napíšu ti, až to bude možné. Teď to opravdu nejde

Loonie: Tak mi řekni důvod! Jednou jsme nejlepší kamarádky, tak i nejlepšíma zůstaneme. Nemáme mezi sebou tajemství

Má pravdu, ale říct ji ti nemůžu. Řeknu si v hlavě.

Já: Jednou ti to řeknu, už musím jít pá

Loonie: Pa

Tím náš chat skončil. Bože cítím se teď hrozně blbě. Chce se mi brečet. Ještě že tu jsou oni. Zrovna začínali a tak jsem se koukala. Byli dokonalý. Ne oni nebyli jen dokonalý. Oni nejdou popsat...

×××

Byli jsme tam minimálně 6 hodin. Zkoušeli tvrdě a dobře. ,,Mi, co ti je?" Zeptá se mě Hobi. ,,Nic" odpovím a dál se koukám z okénka, jak prší. Ano, začalo pršet a tak se to ukončilo dřív. Teď sedíme v autě a jedeme zpět na hotel. ,,My poznáme, když ti něco je. Povídej" řekne mi Jin. ,,Dobře... Zapomněla jsem na svojí nejlepší kamarádku a musím ji tajit pravdu. Je to tak těžký. A zapomněla jsem i na sestru a mamku. Měla bych jim alespoň napsat?" Řeknu jim pravdu. ,,My tě chápeme. Taky jsme mezi sebou občas museli lhát. S mými rodiči jsem si nepsali ani nepovídal tak 2 roky. Nebuď smutná jo?" Uklidní mě Yoongi. Má pravdu. ,,Dobře, děkuju" řeknu a pokusím se usmát. ,,No a jinak, zítra máte velký den" řeknu jim a tentokrát se fakt usměju. ,,To máš pravdu" dodá Rap Mon. ,,Ah... Jsme tady" řekne Jin a vystoupí z auta. Jdeme rychle k hotelu, protože prší.

×××

,,Děkuji za večeři" řeknu, když už dojím svoje jídlo. Tentokrát to nedělal Jin ale kuchař. Máme tam snídaně a večeře. Na oběd buď jdeme do restaurace nebo ho nejíme vůbec. ,,To jsem rád, že ti chutnalo" odpoví kuchař. ,,No nic, jsem unavená, půjdu spát" řeknu jim. ,,Dobrou noc" dodám. Všichni popření dobrou noc na zpátek s já si to mířím do pokoje.

______________________________________

Snad vám nevadí, že takhle skáču ( jakože jendou jsou takhle a pak jsou najednou takhle atd.) Taky ty kapitoly musím zkracovat, nechci aby byla tahle kniha moc dlouhá. Chtěla bych se vejít do 56 kapitoly. Ale nevím, jestli to zvládnu. Jinak děkuju, že to čtete. Vážím si toho.