Tʜɪs ɪs ᴅʀᴇᴀᴍ?

49. ᴠᴢʙᴜᴢᴇɴí

Pohled Mii:

Dneska jsem se vzbudila dřív než ostatní. Když jsem se vzbudila, můj první pohled byl TaeTae. Jeho kus břicha a jeho hlava. Pomalu jsem se zvedla abych ho nevzbudila. Pomalu jsem si sedlala, ale někdo mě zatáhl za zápěstí a já si zpátky lehla na Taeho. Taky kdo jiný než Tae by to byl. ,,Tae?" Řeknu šeptem abych nikoho nevzbudila a lehnu si vedle Taeho abych nemusela mluvit nahlas. ,,Hm..." Řekne mi. ,, Pusť mě" řeknu mu šeptem. ,,Ne" odpoví na to. Pořád má zavřený oči a ústama se usmívá. ,,Proč?" Zeptám se ho. ,,Protože nechci" řekne mi a víc si mě k sobě natiskne. ,,Prosím" řeknu mu. ,,No jo" řekne a pustí mě. Pomalu a potichu si sednu a dojdu do koupelny. Tam si začnu pomalu a potichu balit věci v koupelně.

Pohled Kookiho:

Celou dobu jsem nemohl spát. Pořád jsem se převaloval v posteli a ne a ne usnout. Průběžně jsem se koukal na hodiny. Neusnul jsem... Byl jsem unavený, ale moje oči a mysl nechtěli spát. Pak jsem uslyšel hlasy. Myslím, že to byla Mi. Chtěl jsem se na ni otočit a říct ji dobré ráno atd. Ale pak jsem uslyšel asi Taeho. V tu chvíli jsem se zarazil a poslouchal jsem co říkají. Moc jsem jim nerozuměl. Stejně tak by se nemají poslouchat cizí rozhovory. Pravděpodobně na tom ani nezáleží. Řeknu si v hlavě. Pak začne zvonit budík. Vylezu z postele a vypnu ho. Postupně jdu probudit všechny. Pak jsem si na něco vzpomněl.

Pohled Mii:

Už jsem si tak nějak něco zabalila. Vyšla jsem z koupelny. Jelikož už jsem slyšela, že už Kookie budil, byla jsem v pohodě a všem popřála dobré ráno. Všichni mi taky popřáli dobré ráno. ,,Mi, můžu tě o něco poprosit?" Zeptá se mě Kookie a jde ke mě. ,,Jo" řeknu a usměju se. ,,Vzpomněl jsem si, že jsem si v jídelně nechal mikinu" řekne. ,,Půjdeš tam se mnou?" Dodá. ,,Jo, jasně" řeknu. Vydáme se ke dveřím. Chvilku jdeme potichu a pak Kookie něco řekne. ,,Můžu se tě zase na něco zeptat?" Řekne nejistě. ,,Jo, jasně" odpovím. ,,Co je mezi tebou a..." Dál už to nedopověděl, protože mu do řeči skočil Tae. ,,Mi, pomůžeš mi s něčím hodně důležitým?" Zeptá se mě Tae. Omluvně se kouknu na Kookieho. ,,Tak jdi" řekne a kouká před sebe, jakoby nic. ,,Díky" řeknu a usměju se na Taeho. ,,Jo pomůžu" řeknu. Tae mě chytne za zápěstí a někam mě táhnul. Ani jsem si nevšimla, že odešel z pokoje. Táhl mě zpátky do našeho pokoje. ,,Závisí na tom celý můj život" řekne. V tu chvíli mi došlo, že to bude zase nějaká kravina. ,,Spadl mi na zem kartáček a nejde mi z toho umýt jedna špína" řekne. ,,Tohle je fakt životně důležitý" řeknu ironicky. ,,Jo" dodá Tae. Potom jsme se za začali smát. Tae to po několika umytí a smíchem dokázal umýt.