Tʜɪs ɪs ᴅʀᴇᴀᴍ?

7. ᴘřɪsᴛáɴí

Úplně jsem zapomněla, že přistáváme. A to  jen díky Taemu. Rozepli jsme si pási a šli jsme uličkou, ale pak se Suga zastavil. ,,Co se děje?" Zeptám se. ,,Něco jsem si zapomněl" oznámí nám a začne se vracet. ,,A co?" Zeptá se Hobi. ,,To je jedno." Odpoví Suga a vydá se zase za námi. Pomalu vystoupíme z letadla a hned se na nás začali nahrnovat paparazzi. Já jelikož nesnáším focení jsem se zakryla. Nebylo mi vidět do obličeje. Když jsme zašli do místnosti, kde jsme si měli vzít věci. Místnost byla celá černá a na zdi byl BTS znak. V rohu t byli nachystané kufry. Bylo to tam dost moderní. Vypadalo to nádherně. BTS jsou prostě velký celebrity tak tu místnost mají soukromou. ,, Dobře jsi udělala." Řekne Kookie a popadne jeho kufr. ,,Proč?" Zeptám se nechápavě. ,,No, protože to by zase bylo. Kdo je ta dívka? Proč ji berete sebou? Atd." Odpoví mi RM. ,,To bude stejnak" řekne Suga a vydá se ke dveřím, už se s vím kufrem. ,,Ale když vám to vadí proč jste mě sebou vzali?" Zeptám se znova nechápavě. Ale už mi nikdo neodpověděl. Vzala jsem si narychlo i můj kufr a doběhla jsem je. ,,Jdeme na oběd?" Zeptám se. ,,Jo, máš hlad ne?" Odpoví mi Jimin a zamíří si to ven z letiště. Samozřejmě, že nás museli stalkovat paparazzi. Naštěstí, že jsem si zakryla zase celý obličej. Měli tolik otázek, tolik blesků a prostě všechno. Divím se, že jim to je jedno a že jim to nevadí do očí atd. Oni se jenom usmívali a mávali lidem. Já jsem šla za nima a za mnou se tvořil hlouček lidí. Když jsme nakonec odešli z letiště, venku na nás čekala limuzína. ,,Wow" to bylo jediné na co jsem se zmohla. Vzali nám kufry a naložili je do jiného auta. ,, Prosím, zaveste nás do nejbližší restaurace." Nakázal RM. ,,Dobře pane" odpověděl řidič a zatáhl okénko, takže jsme neviděli dopředu ani na něj. ,,Děkuju" šeptla jsem potichu. ,,Za co?" Zeptal se Hobi. ,,No, za všechno. Že jste se objevili v jakoby mém domě. Že jste si se mnou povídali, dělali kraviny, že jste mě vzali sebou, že jste mi dali vaše čísla, že jste mi splnili sen." Řeknu a začnu z toho brečet. O tom sním celé roky a pak se stane tohle. Jsem hrozně šťastná, takže nevím proč brečím. ,,Ale Mi, nebreč, nás to nic nestálo. Máme tě rádi, nechceme od tebe odejít a..." To už ale Tae nedopověděl, protože se otevřelo okénko a pak řidič řekl. ,,Pane? Jsme tady". ,,Ano, děkuji." Odpověděl RM a Tae mi podal kapesník, abych se vysmrkala a otřela slzy.

______________________________________

Takže tady je další díl. Jak by jste reagovali, kdyby se vám tohle stalo? ( Na to se budu ptát víckrát). Jinak děkuju, že jste došli až sem. ♥️💜