Tʜɪs ɪs ᴅʀᴇᴀᴍ?

42. ᴋᴏɴᴢᴇʀᴛ

,,Vstávat!" Zase tleská a říká Kookie. Je poměrně brzo. Když se podívám kolik je, uvidím 5:45. To si snad dělá srandu. ,,Musíme se přichystat, tak rychle" dodá Kookie a tentokrát jde ke skříni. Pomalu se zvednu a udělám každodenní rutinu. Potom jdeme jako každý den na snídani a pak nasedneme do toho auta. Prostě jako každý den.

×××

,,Tak jo, jste připraveni?" Zeptá se Rap Mon. Všichni už jsou oblečený do nádherného oblečení, zkrášlený ( namalovaný) a vypadají dokonale, jako vždycky. Jenom to zkrášlení jim trvalo tak 4 hodiny. Jimin, Hobi a Rap Mon tam usli. ,,Jo" odpoví na to BTS. ,,Tak jdeme" řeknou a pustí svoje ruce. Já se na ně budu koukat z pozadí. Nebudu vidět, ale budu vidět je. Army řve jako o život. Oni pomalu vystoupají na pódium. Pak se Army upustí.

,,KIM NAMJOON,
KIM SEOKJIN,
MIN YOONGI,
JUNG HOSEOK,
PARK JIMIN,
KIM TAEHYUNG,
JEON JUNGKOOK,
BTS!!!!!"

Znělo dokonale. Potom začali BTS zpívat a samozřejmě i Army. Bylo to jako že snu. Celý tenhle život s nima je jako sen. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Já. Zrovna já. Můj sen je realita. Řeknu si v hlavě a dál koukám na jejich konzert.

×××

,,Army, máme pro vás překvapení" řekne Hobi. ,,Co oni chtějí říct světu, že je Hobi s Yoongim a Namjoon s Jinem?" Řeknu si potichu a nechápavě pro sebe. ,,Sice je tu poslední písnička, ale nebude to jenom obyčejná písnička" dodá Jin. Oddychla jsem si, přece jenom je na to ještě moc brzo. Podle mě. Najednou uvidím Jimina jak se ke mně blíží. ,,Pojď" řekne mi. ,,Ne, já tam nejdu" řeknu. ,,Prosím pojď, Army bude nadšená, ale ne jen Army ale i my" řekne mi zase Jimin. ,,Nejdu" řeknu odhodlaně. ,,Tak jak myslíš" dodá a pak mě zvedne. ,,Co to děláš?" Zeptám se ho. Hodil si mě přes rameno a šel k ostatním na pódium. Tohle je můj konec. Co teď? Já to nedám. Říkám si v hlavě. Jsem hrozně stydlivá. Po chvilce mě položil zpátky na zem. ,,Přivítejte silným potleskem jednu slečnu, která zaspívá s Jungkookem Euphorii" dodá Yoongi. Co? Tohle nedám. To je moc. Řeknu si v hlavě. Army začalo tleskat. Tleskali fakt hodně. ,,Jsi připravená" zeptá se mě Kookie a podá mi jeden mikrofón. Já jen zavrtím hlavou, že ne. ,,Neboj, zpívám taky, budu tě doplňovat atd." Dodá Kookie. To mě uklidnilo, ale stejnak jsem měla hrozný strach a trému. Najednou se zpustila písnička a Kookie začal zpívat. Pak ukázal na mě. Jakože tohle mám zpívat já. Jelikož jsem byla nervózní moc mi to nešlo. Zpívala jsem potichu. Ale pak se to uklidnilo. Koukala jsem jen na Kookiho a přestala jsem vnímat okolí. Byli jsme u sebe tak blízko, že kdybych spadla, nebo tak něco, dali by jsme si pusu. Písnička skončila, málem jsem si to neuvědomila. Potom jsme se rozloučili s Army a odešli pryč z pódia.