Tʜɪs ɪs ᴅʀᴇᴀᴍ?

38. ᴏᴅʟᴇᴛ

Potom jsme si ještě chvilku povídali, samozřejmě jsme jedli a pak šli spát. Šli jsme brzo, protože dneska kvůli letu vstáváme ve 2 hodiny ráno. Ve 4 hodiny ráno nám to letí a my, než se vykopáme z postele, nasnídáme se a dáme všechny naše věci do kupy a potom do auta. To bude na dlouho.

🎶...🎶...

Zase slyším ten otravný budík, ale kvůli té písničce, co mám na budíku, je to i hezké. Vstanu a asi 5 minut se rozkoukávám, ale pak mě vyruší otevření dveří a následné vtrhnutí dovnitř. ,,Mi, pohni nemáme moc času" řekne Suga a čeká na mojí odpověď. ,,Jo, už jdu" řeknu a pomalu si stoupnu. Suga potom odejde. Udělám si mojí ranní rutinu. Zabrala mi asi ( se snídaní) hodinu. Jsem dneska hrozně pomalá.

×××

,,Tady je poslední kufr" řeknu a podám jednomu vysokému týpkovi můj kufr. Je asi o hlavu větší a to mám 167 cm. Jsem docela malá. Ten týpek si vezme můj kufr a dá ho do kufru od auta. Na mě se jako vždycky čeká. Ostatní už sedí v autě. Když už jsem si jistá, že mám všechno, sednu si do auta k nim. ,,Tak co, těšíte se?" Zeptám se jich. ,,Jo a to hodně" řekne Hobi. ,,Taky a co ty Mi?" Zeptá se mě RM a dál si čte nějaké papíry. ,,Taky" odpovím a usměju se.

×××

Tohle byla asi ta nejsložitější cesta v mém životě. Jeli jsme asi 1 nebo 1 a půl. Pro mě to bylo jako celá věčnost. Většina tam spala, ale já v autě nemůžu spát. Jediný, kdo nespal byl Rap Mon, řidič ( jak jinak) a já. E, už jsme konečně na letišti. Radši jsem se zase zakryla. Paparazzi tam bylo fakt hodně. I ve 3:24 ráno! Nepochopím. Od nějaký holky, myslím, že je to Noona, dostaneme kartičky, kde je letenka a V.I.P. vstup. Ještě trochu je upravý a potom jdeme do letadla. Snad tam už usnu. Neletíme samy. S námi letí alespoň půlka štábu. Prostě někdo, kdo se stará o BTS a kdo jim zařizuje ty věci atd. Seděli jsme tam asi půl hodiny a pak přišla letuška. Řekla nám nějaký informace a pak odešla. Potom nám pilot, přes mikrofón oznámil, že vzlétne. Začali jsme se zvedat a já jsem se zase tak trochu bála. Zaryla jsem nehty do sedačky a zavřela oči. Potom jsem ucítila, že mě někdo chytil za ruku. Otevřela jsem oči a uviděla Kookiho. Jak se tu vzal, vždyť vedle mě neseděl. Musel si přesednout. Řeknu si v hlavě. ,,Děkuju" řeknu mu a pokusím se o úsměv. Když jsme vzlétli, už to bylo v pohodě. Kookie se mě pustil a usmál se na mě. Pak se koukal z okénka, u kterého jsme seděla. Byla jsem hrozně unavená. Zkoušela jsem usnout. Nešlo mi to. Cesta je ještě dlouhá, doufám, že usnu. Řeknu si zase v hlavě. Dám si do uší sluchátka. Zapnu si písničky ( BTS) a zkusím usnout. Pravděpodobně se mi to povedlo, protože se mnou někdo třásl a říkal. ,,Mi, vstávej, už jsme tady" podle hlasu, bych řekla, že to byl Hobi.