Tʜɪs ɪs ᴅʀᴇᴀᴍ?

64. ᴜɢʜ...

Mezitím z pohledu Taeho:

,,Co teď?" Zeptá se Jimin, když Mi odejde. ,,Já mám nápad" řeknu. ,,A jaký?" Zeptá se Jimin. ,,Mě se nelíbí, jak na tý fotce pořád máš otevřenou pusu. Támhle je zrovna fotokabinka. Pojď se vyfotit" řeknu a popadnu Jimina za ruku a táhnu ho ke kabince. Vypadá trochu zmateně. ,,Dobrý nápad" řekne Jimin, když se zastavíme u kabinky. Následně do ní vlezeme. Já potom vytáhnu nějaké peníze a zaplatím aby nám to vyfotilo 10 fotek. ,,Na kolik sekund to nastavíme?" Zeptám se Jimina. ,,Asi na 3" řekne Jimin. ,,Dobře" odpovím a zvolím tam odpověď, že to chceme jen na 3 sekundy. Potom jsem zmáčkl tlačítko, kde bylo napsáno "start" a potom se ozval zvuk, který ťukal 3× a pak se objevil blesk a zvuk fotoaparátu.

Pohled Mi:

,,Prosím, 2 jahodový cukroví vaty a pak 1 borůvkovou" řeknu tomu pánovi, který dělá cukroví vaty. Pán jen na to kývne a začne dělat cukrové vaty. ,,Děkuju" řeknu, když mi ten pán podá mojí objednávku. Potom se vydám směrem, kde má být Jimin a Tae. ,,Kde zase jsou" řeknu, když dorazím na to místo, KDE MĚLI BÝT, ALE NEBYLI. To už jsem nesnesla a kousla si do mojí cukroví vaty. To mě tak nějak uklidnilo. Vzala jsem do ruky mobil, který jsem ještě neztratila. Což se divím... Potom jdu na kontakty a vytočím Taeho číslo. ,,No super..." Řeknu ironicky když mi to nezvedá. Potom v kontaktech najdu i Jiminovo číslo a začnu mu volat. ,,Volaný účastník není dostupný, skuzte to později" ozve se z mobilu. Potom to zkouším asi ještě tam 3×. Na 3. pokus mi to zvedl. ,,Ahoj Mi" ozve se z mobilu. ,,Jine?" Zeptám se. ,,Jo, Jimin si zapomněl mobil doma. Děje se něco?" Zeptá se mě Jin. ,,Ne, nic se neděje" řeknu a típnu hovor. Vím, že kdybych to Jinovi řekla, určitě by přijel a hledal je. A až by je našel, pořád by jim vykládal, jak se mají chovat a jak ne. Byl by něco jako táta a máma dohromady. To už jsem zažila. Nepotřebuju to zažít znova. ,,Tae! Jimine!" Začnu trochu pokřikovat po pouti. Hledala jsem je asi dalších 10 minut. ,,Ahoj, Mi" křikne najednou na mě někdo ze zadu. Hned se otočím a koho nevidím. No, vidím Taeho a Jimina jak na mě mávají jako malý děti. ,,Tady jste" řeknu a jdu k nim blíž. ,,Tae, zvedej mi prosím telefon, měla jsem strach. Tady máte cukrovou vatu a už mi nikdy neříkejte" řeknu, jako bych byla jejich máma. Už vím, jak se Jin cítí a už vím, proč tak ponaučuje atd. Jin má vždycky pravdu...