Tʜɪs ɪs ᴅʀᴇᴀᴍ?

10. ᴊᴀᴋ žᴇ ᴅʟᴏᴜʜᴏ?!

Vyptávali se mě na různé otázky typu: ,,Jak se jmenuješ?", ,,Víš kolik ti je", ,,Víš kolikátého je?" Prostě klasické otravné otázky. Když se ujistili, že jsem v pohodě, oznámili to BTS a odešli. ,,Víš jak jsi nás vyděsila?" Zeptal se mě Tae. ,,Omlouvám se vám, mohu si za to snad." Řeknu zklesle. ,,Ale nemůžeš, to ona ti malém zlomila nohu a ona ti způsobila malý otřes  mozku." Dodal Suga. ,,To jo ale já na ni vyjela a dala jí facku první" řeknu a do očí se mi nahrnou slzy. Ale pak si něco uvědomím on říkal ,,málem ti zlomila nohu" takže ona mi ji nezlomila? To je dobře. ,,Co se mnou vlastně je?" Už nic jsi zdravá jen tě tu budou muset nechat tak týden kvůli testům a kvůli té noze, než se zahojí." Řekl RM. ,,COŽE!? TÝDEN?! JAK ŽE DLOUHO?!" Vyděšeně zářícím. ,,Ano ale není to jistý" dodá Tae. ,,Co tu budu dělat? Ví o tom máma?" Začnu panikařit. ,,Neboj, ví o tom a budeš tu jen chvilku." Chce mě uklidnit Kookie. ,,Oh... Kluci?" Řekne zklamaně Jimin. ,,Co je?" Zeptá se ho Tae. ,, Musíme jít, šéf nás zabije, máme hodinu zpoždění." Řekne a začne trochu panikařit. ,, Promiň Mi musíme jít" dodá Hobi. ,,Tak ahoj" odpovím, ale to už mě asi neslyšeli, protože už byli pryč. Uvelebila jsem se na lůžku. Dobře, vůbec to nebylo pohodlné. Ponořila jsem se do svých myšlenek a zanedlouho jsem i usnula.

×××

Když jsem se znovu probudila, zase na stejném místě se stejnými věci a stejně sama. Ale pak mě něco zarazilo. Jak dlouho jsem spala, že je tady tak milión dárků? Řekla jsem si v hlavě a začala se rozhlížet. To mi sem určitě dali BTS. Ale tolik dárků. Když v tom přišla sestřička a já se jí hned musela zeptat na otázku, která mě tak hrozně drtila v hlavě. ,,Mohu se vás zeptat, jak dlouho jsem spala." Zeptám se jí opatrně. ,,5 dní" odpoví mi. 5 dní. Ty vole! To je hrozně moc. Tím pádem ještě 2 dny a budu moct jít za nima. Raduju se v hlavě ale pak mě napadne další otázka. ,,Děkuji a ještě něco, jak dlouho tady ještě budu?" Zeptám se jí zase. ,,Tak 2 až 3 dny. Déle ne" odpoví mi a pak mi něco udělá s nohou. Trochu to zabólí ale pak už ne. ,,Skvělé, nohu máte zahojenou a jak tak koukám ani už nemáte zraněnou hlavu" řekne a pořád mi něco dělá s nohou. ,,Možná vás pustíme dřív" dodá a usměje se. ,,Chce to ale trochu cvičit na nohu. Musíme ji zase rozhýbat. Prosím vstaň z postele a pojď pomalu ke mně." Řekne a odstoupí od lůžka. Zvednu se a zkouším jít za ní.