Samozřejmě s náma šel i Jimin. Byli jsme a jako malí děti. Pořád jsme se pošťuchovali a strkali do sebe. ,,Víš Mi, musím ti něco říct" řekne Tae. ,,Jo a co?" Zeptám se ho a pořád se směju. ,,Pravdu" řekne Jimin. Na to mi zklesl úsměv. ,,Jakou?" Zeptám se. Docela se bojím, co to je. Může to být i to, že mě nemají rádi a že mě tu nechtějí. Doufám, že ne. ,,No... řekne ti to Tae" řekne Jimin a s úsměvem do Taeho trochu strčí. ,, Tvojí mámu už známe celou dobu, co jsme v BigHitu" řekne a dál se kouká do země. ,,Co?" Zeptám se jich nechápavě. ,,Mi, tvoje máma už dlouho pracuje v BigHitu. Znala nás a my ji. Tvoje máma nevěděla, co ti koupit k narozeninám atd. Vůbec nezadávala pozor na práci. Pořád řešila tebe. Bylo to roztomilý. Prokazuje nám velkou práci a tak nás napadlo, že za tu všechnu práci co nám prokazuje ji pomůžeme. Často o tobě mluvila. Věděli jsme o tobě hodně věcí. Ale nějak moc jsme to neřešili. Věděli jsme, že jsi Army a tak nás napadlo, že budeme překvapení pro tvoje narozeniny" řekne Tae a dál se kouká do země. ,,Potom jsme zjistili jaká jsi. Ještě víc než před tím" řekne tentokrát Jimin s velkým úsměvem na tváři. ,,Jungkook jako prví v tobě viděl talent. Přemluvil nás, abychom tě vzali s sebou. Jelikož se tvoje máma kamarádí s většinou v BigHitu. Dokázala to zařídit, aby jsi s náma mohla. Sice šéf s tím nechtěl ze začátku souhlasit, ale nakonec to přijmul" řekl zase Tae a chytil mě za ruku. Propletli jsme si mezi sebou prsty a pokračovali dál. ,,Potom jsme šli do tvého pokoje zabalit ti věci. Když jsme vešli do tvého pokoje... nevím, jak to popsat. Prostě to bylo úžasný. Nikdy jsme neviděli Army pokoj. Nikdy jsme nevěděli, že tohodle dosáhneme. Nebýt Hobiho, už by BTS nebyli. Kdyby od nás odešel... Řekl, že zůstane, jen když skupina bude úspěšná. A byli jsme. Asi bychom nedokázali bez sebe a bez Army žít. Dobře, dál k tobě. Zabalili jsme ti věci. V ten den jsi měla fakt tvrdý spánek. Jin často bouchnul skříní. Bylo to samozřejmě omylem. Já a Namjoon jsme si o tvojí postel asi 2× ukopli palce. A Suga s Hobim hrozně dupali. Jimin tam na nás pořád říkal 'psssst' což bylo taky hrozně slyšet" řekne Tae a podívá se s úsměvem na Jimina. Trochu se začneme všichni smát. ,,Potom tě Kook vzal a málem s tebou spadnul, protože Jungkook neuměl chodit. Ale byla jsi lehká. Jak to vím? No... Um... Kook si potřeboval zavázat několikrát kaničky, takže nám tě vždycky podal. Spala jsi roztomile" pořád vypráví Tae a tentokrát se usměje na mě. ,,Potom už víš co se dělo" dodal Jimin. ,,Už jsme tady" vykřikne Jimin. Vůbec jsem nevnímala cestu. Jen jsem přemýšlela nad tím, co Tae říkal. Proč mi mamka neřekla, že je u BigHitu? Proč mi neřekla, že zná BTS. Proč? Několik takových otázek jsem si kladla v hlavě. Ale teď si chci užít, takže jsem na to zkoušela zapomenou a užívat si poutě s Taem a Jiminem.
×××
,,Ta pouť je obrovská" řeknu když ji uvidím. ,,Tak pojďme!" Vykřikne Tae a oba nás vezme za ruku a někam nás táhne. O tomhle jsem vždycky snila. Teď je to realita...
ČTEŠ
Tʜɪs ɪs ᴅʀᴇᴀᴍ?
FanfictionCo když se sen stane realitou??? Za to všechno můžou jen jedny narozeniny a tajemství, o kterém do teď nevěděla. Co se stane, až se to tajemství dozví? Nebylo to ale jediné tajemství, o kterém nevěděla... Čti a uvidíš. Snad se vám to bude líbit. Je...