Tʜɪs ɪs ᴅʀᴇᴀᴍ?

52. ᴘʀᴏᴄʜáᴢᴋᴀ

,,Mi, počkáme asi týden, abychom viděli, jak ses Army líbila. Potom rozhodneme, jestli samozřejmě budeš s náma nazpívat, další písničku." řekne mi Namjoonie. Na to jen přikývnu. ,,A asi za 2 dny půjdeme do toho dětského domova. Jen, aby jsi to věděla" dodá Joon. ,,Jo?! Už se těším" řeknu a popoběhnu dopředu, protože, už jsme došli k naší lavičce a já si chci zabrat to nejlepší místo, ze kterého se nejlíp kouká na hvězdy. Sednu si na lavičku a zakoukám se na hvězdy.

×××

Po čase začala být zima a tak jsme šli domů. Pomalu jsme dorazili domů a sedli si na gauč. Chtěli jsme si udělat, zase filmový večer. ,,Tak, co si pustíme?" Zeptá se Suga. ,,Já asi nic, chci spát" řekne Jin. ,,Oh... dobře..." Dodá zase Suga. ,,Co ostatní?" Zeptá se Joon. Vypadal, že má hodně energie. ,,Já jdu taky spát" řekne Kookie. ,,Taky jdu" řekne Tae. ,,Taky" řekne Jimin. ,,Dobře, kluci, dobrou noc" řeknu a zamávám jim. ,,Dobou" řeknou a jdou nahoru. Já, Joon, Suga a Hobi vybereme film, na kterej se následně podíváme.

×××

,,No nic, kluci, taky jdu spát" řeknu uprostřed filmu. ,,Dobře, dobou" řekne mi Joon a já odejdu do svého pokoje. Udělám si noční rutinu a jdu spát. Ještě než, jdu úplně spát se podívám na mobil. Bylo tam dost upozornění, ale na to už jsem neměla sílu ani chuť se na ně kouknout. Odložila jsem mobil na noční stolek a následně usla.

×××

Bzzzz...Bzzzz...

Ano, tenhle zvuk mě probudil. Někdo mi volal. Ještě se zavřenýma očima, natáhnu ruku k nočnímu stolku, kde leží můj bzučící mobil. Kouknu se kdo to je. Máma. Aha. Vezmu mobil, ale ještě pořád moc nevnímám. ,,No? Ahoj mami" řeknu ospale. ,,Ahoj Mio... Že já tě vzbudila?" Zeptá se mě máma. ,,Hm... Jo..." Řeknu rozespale. ,,Promiň, kolik je tam u vás?" Zeptá se mě máma. To by mě taky zajímalo. Podívám se na mobil kolik je. Pořád mám unavený oči, takže po tom co se kouknu kolik je je zase zavřu. ,,Je... 11:00" řeknu. Já spala tak dlouho. Proč mě nikdo neprobudil? ,,Jo, to mi mohlo dojít, když u nás jsou 4 hodiny ráno. Takže 4+7= 11. Takže u vás je 11. Že mě to nenapadlo" řekne s trochou pobavení. ,,Hm..." Odpovím na to ještě pořád rozespale. ,,Proč mi vlastně voláš?" Zeptám se jí. Docela mě to zajímá. ,,No... Ohledně školy" řekne. ,,A JO... JÁ NA ŠKOLU ZAPOMNĚLA!!" Vykřiknu a rychle se vyšvihnu do tureckého sedu. Teď jen doufám, že jsem nikoho nevzudila. ,,V pohodě. Vždyť víš, že jsi napřed s učením" řekne zase trochu pobaveně. Tohle mě trochu uklidnilo. Má pravdu. ,,Ty 2 měsíce, nebo už 1 a půl měsíce. Teď přesně nevím. No prostě nemusíš chodit do školy. Jenom na konci roku ti pošlu nějaký opakování, jak jsi na tom atd. Chápeš?" Řekne mi. ,,Jo, chápu a děkuju" řeknu jí. Potom uslyším, že někdo jde po schodech nahoru a míří si to k mému pokoji. ,,No nic mami, musím končit. Ahoj" ukončím v rychlosti hovor. Nenechala jsem ji ani prostor se se mnou rozloučit. Pak, jsem ale dostala nápad. Proč neudělat, jakože spím. Rychle jsem si lehla zpátky na postel a dělala, že spím.

______________________________________

Omlouvám se, že moc nevydávám kapitoly, ale přes ty úkoly to prostě nestíhám, nebo se mi prostě nechce psát. Snad to chápete a snad se vám můj příběh líbí.