Ráno se probudím v mé posteli. Ale jsem nějak vyspaná a nezvonil mi budík. Je to divný. Sednu si na postel a kouknu na hodiny. 10:30! Zaspala jsem! Řeknu si v hlavě a začnu panikařit. Rychle na sebe hodím oblečení a udělám to co každý den ( hygienu atd.) Seběhnu schody a uvidím na gauči Kookieho. ,,Do-dobré r-rá-no" řeknu s velkou bolestí v krku. Je to horší než včera. ,,Dneska se mnou zůstaneš doma. Musíš odpočívat a nenamáhat si hlasivky. Jelikož já umím tu novou choreografii, což ostatní taky ale nějaký části jim nejdou. Na stole máš snídani. Zkus něco sníst a pak si vem zase prášek. Měl by ti pomoct" řekne Kookie a usměje se. Jenom kývnu hlavou na znamení, že to chápu. Sednu si ke stolu. Kookie mi ke snídani připravil chleba s medem a mléko. Vezmu si do ruky chleba a kousnu si. Je dobrý. Nemůžu polikat. Au... To tak bolí! Říkám si v hlavě. Začnu trochu kašlat a zapíjet to aby to do toho krku šlo. ,,AU-UU! To t-tak-k stra-ašně ból-lí!" řeknu s hrozbou bolestí a s kašlem. Kookie se rychle zvedne z gauče a jde ke mě. ,,Jsi v pohodě? Mám tě bouchnout do zad, aby si to vyplivla?" Zeptá se mě ustaraně. Jen zakývám hlavou na znamení že ne. Konečně to spolknu. ,,Ten chleba ti neudělal dobře co? Namíchán ti koktejl, musíš něco sníst nebo vypít" řekne mi a jídlo odnese do kuchyně. Jdu za ním. Vzal nějaké ovoce a házel je do mikséru.
×××
,,Tady to máš. Vypi to" řekne mi a podá mi skleničku s koktejlem. Hned se napiju. Je fakt dobrý a studený. Krku to očividně udělalo trochu dobře. Sice moc nemohu polikat, ale ( tohle jak to bylo studené) to šlo vypít a spolknout. ,,Vidím, že ti chutná" řekne s úsměvem. Jen kývnu, že ano. Když jsem to celé vypila, šla jsem to dát do myčky. Najednou se ozve za mnou. ,,Nechceš se koukat na nějaký film?" Zeptá se mě. ,,Budeme tu skoro celý den samy a nic jiného mě nenapadá, když si se mnou nemůžeš moc povídat" dodá Kookie. Kývnou na znamení, že ano a usměju se. Jdeme do obýváku a sedneme si na gauč. Vytáhnu mobil a kouknu se na oznámení. Je jich docela dost. ,,Na co se chceš kouknout?" Zeptá se mě Kookie. Jelikož nemůžu mluvit, nevím jak mu odpovědět. Pak jsem dostala nápad. Ukážu mu ukazováček na znamení ať počká. Cink... Ozve se. Kookie vytáhne mobil a koukne se, kdo mu napsal. Jasně že já.
___________Chat with Kookie_________
Já: To je na tobě, co chceš
Kookie: ale já nevím a dobrý nápad ;)
Já: dobře, pojď si psát a film si dáme za chvilku :D
Kookie: dobře
ČTEŠ
Tʜɪs ɪs ᴅʀᴇᴀᴍ?
FanfictionCo když se sen stane realitou??? Za to všechno můžou jen jedny narozeniny a tajemství, o kterém do teď nevěděla. Co se stane, až se to tajemství dozví? Nebylo to ale jediné tajemství, o kterém nevěděla... Čti a uvidíš. Snad se vám to bude líbit. Je...
